| |||
Murmea hodí do domku oknem kouli hlíny a ta vevnitř exploduje . Vyletí pár úlomků dřeva a pak chvilku víří prach . |
| |||
Nejsem žádné nepoctivé kus masa. Půjde to, toť se ví. O to se nebojím. Pomalu se zapírám a s neviděnou bolestí vytahuji šíp z rány. Byť stejně špatně trefil, kdo ví, kam mířil. Raději nevědět. V rychlosti se přepášu kusem plátna, který narychlo vytahuji z brašny. Jdeme na to, elfská laňko. Prohodím k Thinwe a popojdu k Kristiánovu baťohu. Opatrně jej otevřu a vezmu z něj ohnivou hlínu. Dlouho neváhám a křiknu k Tassovi s Gustavem. Dejte pozor, budou tu lítat třísky. S dovětkem zacílím a odhodím na domek odkud bylo vystřeleno poprvé na Thinwe. Snažím se mířit do míst odkud mohlo být mířeno. |
| |||
Přikývnu Gustavovi, na znamení, že vím o tom chlápkovi v domě. "Musíme ho z toho domku vyhnat, jinak nás bude mít na tom prostranství jako na střelnici. Chtělo by to zápalný šípy. Nemáš třeba olej? Vykouříme ho, dojdem k Murmeovi a Kristianovi, vezmem výbušniny a zrušíme tu věž, kde je ten strážný." Vysvětlím co mám v plánu udělat. |
| |||
Střela odkudsi shora mě zasáhla a spíš než bolest zprvu přinesla šok. Nechápavě jsem zírala na svou útlou ruku a v ní zející šíp. Další střely, z nichž dvě zasáhly ošklivě Kristiana a Murmea, se snesly dolů. Hlava se mi zatočila, když od zranění konečně přijala informaci o bolesti a klesla jsem na kolena vedle obou zraněných. Mlhavě jsem si uvědomovala, že Delph na nic nečeká a vrhá se někam pryč. Chtěla jsem běžet s ním...neměl by jít sám... ale nohy mě neposlouchaly a z hrdla nevyšl ani hles, když jsem chtěla něco říci. Na chvíli jsem upadla vedle obou mužů a zápolila s bolestí, vystřelujícíá z ruky do těla. Pomalu jsem se ale vzmohla. Vyškrábala se na kolena a vzhlédla, abych zjistila, jak moc jsme stále ohroženi. Pak se obrátím na Murmea. Jsem o poznání bledší než jindy, ale ve tváři mám odhodlání. Nooo...protáhnu když si zběžně prohlédnu Murmeovo i Kristiánovo zranění, snad není mrtvý.... ustaraně se skloním ke Kristiánovi a pak se s planou nadějí ohlédnu směrem, kam odběhl Delph. Skloním se znovu nad mladíkem a jemně prohlédnu zranění. I já si uvědomuji jeho závažnost. Ozkouším mu tedy tep a dech, abych zjistila, zda má zajištěné aspoň základní funkce. Co tohle, pohodím hlavou k šípu v Murmeově boku, když na chvíli obrátím hlavu. Půjde s tím chodit? Měli bychom alespoň dokončit co jsme začali... |
doba vygenerování stránky: 0.37706589698792 sekund