| |||
Probouzím se s ohromnou bolestí v boku. Přesto se ani nehnu. Pomalu otvírám oči a spatřím tu děsivou scénu. Ležíme na zemi jak poskládaní do rakve. Všichni tři. Vedle mě je Kristián, nehýbe se. Satra, by do toho střelce podlého uhodilo. Podívám se na Kristiána. Klučina má šíp až příliš blízko srdci, to je v pytli. To je v háji. Sotva dýchá, jestli ještě. To ne. To ne. Trpce polknu a však nadávám najevo, že jsem se probudil. Ležím nehnutě. A elfská laňka to také schytala. To rameno bude ještě dloho cítit. V každém z nás šíp, jsme tu jak přišpendlení. Tak co teď? Možná, kdyby jsme se ve stejnou chvíly rozeběhli na každý na jinou stranu, ale.. Tiše promluvím směrem k Thinwe a pochvilce pokračuji. Vypadá, že tu Krisťula zůstane. Napořád... |
| |||
Zapíchnu svůj meč do země vedle sebe a příjmu Tassovu kuši. Pečlivě je nabiji a připravím se k útoku. Pokleknu na jedno koleno, opřu si kuši o rameno a pečlivě zamířím. Tass nezaváhá a svým naprosto dokonalým kamenováním pošle k zemi jednoho z nepřátel. To bych se taky chtěl naučit. Druhý nepřítel nečeká a běží nám třem naproti. Tass, já a malá šipka v kuši už jsme připraveni ho uvítat. Jen pojďte blíže, pane odhalený. Zamířím na jeho svalnatou hruď jenž se k nám řítí i se zbytkem těla. Vyčkávám na správnou vzdálenost přibližně 15 metrů a pak vystřelím. Načež hbitě odložím lehkou kuši stranou a ujmu se svého meče. Pokud má střela útočníka nezahnala jsem ochoten mu čelit tváří v tvář. Tentokrát tváří v tvář. Nikoliv v temeno. Vybaví se mi nedávný bolestivý neúspěch. |
| |||
Ten parchant na sebe musel seslat neviditelnost a dokonce se kryje nějakým štítem.. Každopádně nám neuteče! Zasáhl jsem ho, takže na zemi musí být vidět krev, která mu teče z rány. Začnu se orientovat podle krve na podlaze a také hlavně podle sluchu. Teplou krev, který z něj odpadne na podlahu můj zrak skvěle zaznamená, takže mé útoky budou mít jistě nějaký postih, ale vím, kde je.. Pokusím se zaútočit znovu, tentokrát ještě rychleji a více.. |
doba vygenerování stránky: 0.35278582572937 sekund