| |||
Každé poznání bolí, naštěstí jsem tu měl tři poznání v jednom. První bylo o tom že páka funguje a že jen tak v jedné ruce se to dřevo nedalo asi dobře udržet, druhé, že ta kuš má opravdu sílu a ještě že jsem měl to dřevo a třetí, že, střelec je předemnou a právě vystřelil. Okamžitě se začnu narovnávat a tak zvedat poklop zády. Jednou rukou se už zapřu o podlahu a rukou ve které držím ten zbytek dveří švihnu směrem kde je střelec. Vcelku mě nezajímá kam ho zasáhnu, ale doufám, že ho zpomalím a vyvedu z čehokoliv co právě chystal dělat. Hned na to využiju, toho že jsem měl pokrčené nohy a skočím vpřed za tím člověkem. Velké kuše se nabíjejí pomalu, ale jestli má menší mohl by stihnout nabít znovu. Pokouším se namířit svůj skok a dopad na jeho nohy a zkusit jej strhnout k zemi. |
| |||
Zatnu pevně zuby a velice se zamračím. To bude sakra těžký. Doufám že je tam jen jeden. N2jak vědět kdy vystřelí aby neměl zrovna nabito. Něco něco... Pak už mě začne tížit v ruce ten kus dřeva. Jeho okraje nejsou příliš rovné, takže je to i nepohodlné. Když se na ten kus dřeva zahledím něco mě napadne. Vezmu ten kus dřeva tak aby ty zubaté konce se opřeli o ten dekl. Přimáčknu hlavu co nejvíc k tomu deklu a podívám se kolik bych skrze ty zubaté okraje viděl. Usoudím, že to není sice žádná sláva, ale zase o to méně místa, kudma může proletět ta šipka. Takže pohled vpřed, skrze díry, pak rychle v levo, v pravo. Pokud jej neuvidím je zamnou. Přes ten poklop, ale nebude moct střílet, pokud vystřelí musím okamžitě nahoru, než nabije. pokud nestřelí radši dolů, než přiskočí a strčí tu šipku otvorem dovnitř. Zhluboka se nadechnu a .. Teď.. Rychle nadzvednu poklop, jen tak aby spolu s tou deskou co mám vytvořili maximálně takovou stříšku a provedu všechny pohledy, které jsme si pečlivě v mysli připravil. |
| |||
Z máho plánu o záchranu Kristiána se stává boj o holý život. Poté co jej popadnu a vyzvedávám jej k ramenům uslyší mé trpasličí smysly svist vzduchu. Pak již cítím jen palčivou bolest v boku, upouštím Kristiána na zem a s němím pohledem se snažím nahmatat co se mi stalo, obrazy okolí se však stávají méně a méně zřetelné až přestávám vnímat a sesunuji se k zemi. |
doba vygenerování stránky: 0.3034029006958 sekund