Pro Delph a spol.
Schody samozřemně vržou , takže o nějakém překvapení , nebo tichém výšlapu není možno uvažovat . Navíc po té ráně a vyražení dveří musí každý ,kdo je vevnitř vědět , že se něco děje . Vyběhne tedy po schodech , které se točí po všech čtyrech stěnách , nahoru . Tam však vidí pouze krátký žebřík ,který vede k poklopu . Ten je samozřejmně zavřený , ale zcela určitě je někdo nad ním . Kolik , není možné zjistit ...
Murmea chytil Kristiána a chce ho donést . Asi nepostřehl , že na ně střílí někdo z domku , který je opodál . Je to ten velký dům před nimi . Ozve se svist vzduchu ...

Předejdu Himringa, který po tmě nevidí tak dobře jako já a ujmu se vedení našeho dvojčlenného týmu..
Bude to tak lepší.. S Himringem to vyřešíme rychle.. Ostatní to zatím uklidí venku a dají se dokupy.. doufám.. musí to zvládnout..
Jdu vcelku rychle, ale jsem ve velmi ostražitý.. Dívám se kolem a občas mrknu na strop a kontroluji i zem.. Byl bych nerad, aby na nás něco spadlo nebo sme někam spadli..
Sekeru mám pevně v rukou, nachystanou se bránit nebo sekat..

pro Tell a spol.
Gustav se pomalu dostává k sobě . Tass ho propleskává a trochu mu to pomohlo . Ale strašně ho bolí hlava , navíc z temene , kde dostal zásah, krvácí .
Tellchar se dostane k Himringovi a spolu vykročí do jeskyně . Musejí pomalu , protože Himring si musí pomalu zvykat na šero . Tell vidí celkem dobře , takže hned pozná , že je to jen jakási předjeskyně. Je to tady asi šest sáhů široké a pět dlouhé a vzadu je vchod někde dále . Prostor tady je prázdný nepočítáme -li pár kamenů ležících na zemi ...

Ostrá bolest v tváři. Cítím jak se rozžhavené kamínky zapouštějí na několika místech do mé tváře. Trošku mi to připomene kapitolu mé existence u výhně, když jsem se snažil napomáhat kováři. Kuš, prak, sak. To Kritistián nemůže víc přemýšlet, či odhadnout své kroky. Pomyslím, když v tom vidím jak se jeho tělo sune pod šipem k zemi. Zatracený petrolín. By ho.. Rukávem si otřu tvář. Kamínky jsou ty tam, bolest zůstává.
Neváhám, tornu si upravím tak, aby nemohla způsobit neštěstí a rozeběhnu se k Kristiánovi. Opatrně, ale v rychlosti ulomím vyčnívající kus šípu. Pak jej popadnu , přehodím přes ramena a co nejrychleji peláším za Delphem, snad to stihnu dříve, než výjde na první schod.

Okamžitě jak Tellchar složí toho valibuka, rozběhnu se k Gustavovi, který inkasoval ránu hruškou meče do čela. Ten se sesypal jako pytel a na hromadě. Já vezmu jeho velkou hlavu do mých drobných šotčích ruček, odrhnu mu vlasy a rukávem mu utírám čelo.
"Vstávej příteli ještě není čas na pohovce ležet, vstříc dalším soubojům musíme běžet. Vstaň rychle poadni meč, dřív než pro nás zle skončí seč."
Harničáře a barda v jedné osobě se snažím probrat trochu verši také popleskáním po tváři ale hlavně vytáhnu z torny láhev vody a řádně ho skropím.
Vím, není to žádný léčivý lektvar, ale i voda je životadárná tekutina, snad ho to aspoń probere a mi budeme moct pokračovat dál...

V duchu jsem si myslel, že Tellchar bude chtít spíš pomoct nejdříve ostatní, ale pak mne vyzve k pokračování do útrob jeskyně. Jen tiše přikývnu, schovám dýku, pevně uchopím svoji hůl, přivolám Kraaga a odhodlaně vykročím. Takže jdeme do hlubin, do poslední kapitoly tohoto souboje. Buď získáme to proco jsme přišlia konečně rozluštíme toto tajemství a nebo se už možná nevrátíme. Ale kvůli tomuto jsme sem putovali, prošli tím vším, Necouvneme. Naše zbraně posvětili mniši z kláštera a s tellcharem poboku to dokážeme.

Všeci kolohnáti leží pěkně urovnaní na zemi v tratolištích krve.. Ne že by mě to uspokojovalo, ale sem rád, že sem tuhle etapu jakžtakž ukončil.. Neni moc času, v bitvě ani tom, co se tu odehrává není čas na nějaké dlouhé přemýšlení.. musíme jednat..
Gustav je potlučený, Thinwe to koupila, Kristián taky a Delph bude mít trable..
Gustave zůstan tu a pomoz Delphovi a ostatním.. Držte to tu co to pude, nejlépe to vyčistěte všecko a otevřete bránu.. Tassi pojd s náma.. Musíme najít to, pro co sme sem přišli..
Spěšně se vydám do jeskyně za naším kouzelníkem..
Himringu, musíme to rychle ukončit, deme..!

Podívám se po největším kusu co zbyl z těch dveří. Pravá ruka mě po vyražení dveří pěkně bolí, takže vím že je pro kvalitní šerm nepoužitelná a navíc proti šípům se mi bude hodit štít víc než meč. Popadnu jej a zkusím první schod. Pokud zavrže, je mi to jedno a vyběhnu navrch. Pokud ne snažím se pokračovat co nejtiššeji. Dokud se nedostanu nahoru.
Pokud tam vedou dveře pokleknu co nejvíc na bok a snažím se je otevřít a mít před sebou ten kus dřeva na ochranu. Jestli na mě čekají s lukem tak budou asi mířit doprostřed a spíš nahoru, kde by měl být hrudník. Pokud je tam otvírací poklop zatím počkám a snažím se něco zaslechnout.

Muž v kápi mi unikl. Opravdu sprostě a neurvale zakleju. Naštěstí elfštině tomu není rozumět a tak můžu toto zklamání nechat vyznít naplno. Bojuji s tím, abych se za mužem v tunice nerozběhl, ale nakonec mne opět ovládne rozvaha a chladné myšlení.Nejsem válečník, může tam býtještě mnoho bojovníků. Počkám na Tellchara, pak půjdem dál a dostaneme ho spolu.
Pak se kolem sebe a všimnu si, že u nohou se mi válí Lilien, proklatá zrádkyně.Jistě, mohla bys nám být ještě užitečná, říci nám, kde je ta kniha. Ale se zrádci se nevyjednává. Slíbil jsem ti pomstu, věděla jsi, co čeká toho, kdo nás zradí, zaprodá nás. Ještě jednou se rozhlédnu. Kristián se zrovna svalil k zemi. Tím lépe...
Skloním se nad bezvědomou Lilien a naprosto chlanokrevně a promyšleně ji uchopím za hustou hřívu vlasů, trhnu s ní nahoru, vytáhnu dýku a od ucha k uchu ji podřežu. Necítím nad tím žádnou zvrácenou radost nebo uspokojení nad pomstou, spíš vím, že mě za to možná někteří odsoudí, ale svému slovu jsem musel dostát.Alespoň je o starost méně.
Nyní se teptve řádně rozhlédnu, jak se vyvíjí boj u brány a počkám na Tellchara a Gustava s šotkem.