Možná mě na chvíli zamrazilo, jak jsou obráci velcí a bojují zuřivě. Tak jsem se držel vzadu, možná i ustrašeně. Pak jsem ale uviděl, že náš pomalý postup je vykoupen velkým množstvým krve a vynadal jsi to zbabělých šotčích mimin. Vytáhnu z jedné ze svých mnoha toren pěkný kulaťák, zasadím ho do praku a vrhnu ho po nepříteli, který útočí na toho veselého chlapíka Gustava.

Celou dobu stojím a pozoruji jak Twinwë a Delph zpracovávají hlídku, která přiběhla.
Musím uznat, jste dobří bojovníci, či snad chybka se vloudí každému. Pousměji se, a jdu trochu blíže k Delphovi prohlížejíc si jeho rány. Nebude to tak zlé, chce to trošku obvázat, tu máš, vem si, zmírní to minimálně bolest. Podám Delphovi z torny čutoru z blíže nespecifikovaným obsahem.
Jde o alkohol smíchaný s pár lečivými bylinami a něčím na tlumení bolesti, neboj se.


Jakmile kolem Delpha zasviští šíp a v Twinwë druhý skončí jen koukám odkud mohli vylétnot. Pokusím se krýt a odběhnout trošku bokem mimo dostřel, jelikož to však příliš nejde, zastavím se, vytáhnu meč, a bez přílišného rozmýšlení se vydávám na jednoho z spodňoprádelňáků. Čekám však zároveň pooku na ostatní, abych se neocitl sám v obklíčení.

Pro Delph a spol.
Chcete se vydat k bráně , ale Delphovi proletí těsně před nosem šipka a zabodne se tři sáhy od něj do země . To měl štěstí .
To chybělo Thinwe , která se nechápavě dívá na šíp , který ji trčí z pravé paže . Pokud se dá odhadovat , tak šipka vyletěla z hlídkové věže a šíp z velkého domku před vámi . Asi to nebude tak jednoduché , jak jste si mysleli . Navíc se objevili další dva muži , kteří vyběhli jen tak ve spodním prádle , ale s meči v rukou z domku asi 15 sáhů od vás a míří k vám ...

To co řekla Thinwë mě pěkně pozvedlo adrenalin zpět do žil. Špatný pocit z toho, že jsme zabil tři lidi mě přešel.
Jakou pozornost? Oba jsme měli vyrovnaný postavení na nás oba šli dva, to žes před nimi uskakovala, aby náhodou neškrábli tvou krásnou tvářičku a nemohl tak pořádně zaútočit už je tvoje věc. Můžu ti jen poděkovat, že jsi je rovnou neodkázala na mě, že bych se musel zabývat čtyřma najednou."
Bez počkání na odpověď vyrazím směrem k bráně, kterou potřebujeme zajistit

Nakrčím pohrdavě nos a pohodím vlasy. Možná nebojuju tak rychle, ale rozhodně bez zranění...loupnu posměšně pohledem k Delphovým šrámům a ušklíbnu se. Příště ti, frajere, nebudu hlídat prdelku a stahovat pozornost na sebe. Uvidíme, jak si poradíš. Mrknu na Delpha vyzývavě a zazubím se s neutuchajícím sebevědomím. Zvednu bradu a ohlédnu se k ostatním, jako bychom právě jen odehnali hejno slepic, co se nám přimotaly pod nohy. Myslím, že můžeme pokračovat, kdyby nás ještě někdo zastavil, tady Delph je vklidu zvládne sám. A já se budu dívat, abych o jeho hrdinské smrti mohla vyprávět. Našpulím rtíky a pokývu důležitě hlavou. Kradmý náznak sarkasmu mi však ve tváři zacuká koutky úst a blýskne čertovským plamínkem v očích.
Ne, půjdeme k bráně všichni, kdo by ti hlídal záda? A pak, bez tebe to nahoře přece nezvládneme.... Oznámím Delphovi s patřičným patosem a ironií své rozhodnutí zůstat. A jakmile vykročí i ostatní, vydám se i já k bráně, jak bylo prve domluveno.

Když mi sjede z meče protivník, pro jistotu se podívám po všech čtyřech co zůstali ležet na zemi. Ten kterého jsme zasáhnul jako prvního. Neutržil přímo smrtelnou ránu, ale množství krve ve kterém ležel mi napovědělo, že jsem přeseknul nějakou hlavní tepnu vedoucí k nohám. Bylo mi jasné že ten nemůže být nebezpečný, i kdyby se v něm skrývala jiskřička života.
Jsem rád že jsem v ten okamžik otočený od elfky i od ostatních a zavřu oči a zhluboka se několikrát nadechnu. Dřív jsem člověka nezabil i když jsme během zlodějských půtek byl přítomen několika vraždám, nebo sám někoho pěkně zřídil, ale nezabil. To dobrodružství ve věži nekromanta, nemělo s lidmi nic společného. Nakonec jsme to rozdýchal Napoprvé tři chlapy, to není špatný na mladíka jako jsem já.
Otočím se k Thinwë
"Podle toho jak jsi se producírovala v hospodě jsem čekal, že jsi lepší. Nakonec jsem toho třetího stihnul sundat já."
Můj hlas má sice podtón pohrdání a určité sebechvály, ale je poznat že není čistý a že to nepronáším úplně od srdce. Pro jistotu se skloním k nejbližšímu mrtvému, abych odříznul pruhy látky, kterými si obvážu se dvě poranění na ruce a na noze.
Během toho počkám co odpoví Thinwë pokud bude chtít něco odpovědět. Pak se podívám na Murmëa a Kristiána a ukážu hlavou k bráně.
"Tak chlapy dem dodělat to proč jsme tu, pak půjdem pomoct Tellovi s Himringem. Sylším že tam bojují. Možná bys Thinwë jim měla běžet na pomoc, my už by jsme to tu měli zvládnout."

Ucítím znatelnou ránu na boku, pohybem ruky z ní odstraním meč. Znatelně krvácím, ale na to ted neni čas, to budu muset řešit až později..
Jediné, na co se soustředím je zabití těch otravných protivníků.. Toho co leží si nevšímám..
První co musím, je vykrýt útok druhého muže o což se pokusím toporem své sekery a úkrokem do boku, pak rychle zaútočím dvakrát na mužovu hlavu horními seky..

Thinwe stojí proti soupeři a oba hlasitě oddechují . Poměřují se očima a oba čekají co učiní ten druhý . Najednou přiskočí Delph a napadne muže zezadu . Ten útok nečekal , ale v poslední chvíli ho zaregistruje . Není však s to se účině bránit a proto se snaží alespoň uskočit Delphově ráně . Je však už pozdě . Meč mu zajíždí zazadu mezi žebra a ubožák se se sípěním svalí k zami

Tell se neubrání výpadu chlápka , kterého před tím dvakrát zranil . Ten vší silou tne a meč zajede do Tellova boku jako do másla . Trpaslík zakleje a sekne do těla protivníka . Ten vzhledem k utrpěným zraněním a taky kvůli tomu , že jeho meč je v trpově boku , se nemá jak chránit a schytává ránu plnou vahou ostří dvouručky , která se mu zaboří do masitého boku . Muž vyhekne a vytřeští oči . Pustí jílec meče , nohy se mu podlomí a on se sroluje k zemi . Druhý z mužů je však už na nohou a zaútočí ne trpaslíka ...
Gustavův soupeř se jen na jeho návrh zaskřehotá a zaútočí . Ránu vede sekem seshora dolů s cílem přetnout Gustu napůl . Málem se mu to podaří . Gustav sice útok čekal a snažil se uskočit ráně , při úskoku však klopýtl a spadl na zem , vzdalen od svého meče . Protivník tak jen dlouze promáchl mečema do prázdna a setrvačně poskočil krok dopředu .

Konečně je jeden ze soupeřů skolen a zbývá ten druhý. Úspěch mi vlil nový optimismus do žil. Přestože má tvář zatím nedoznala sebemenší změny, jako bych krájela zeleninu, do pohybů se vloudila lehkost, na okamžik potlačená hněvem z nezdaru. Zaznamenám letící kus těla a útočný pohyb Delpha na posledního stojícího soupeře. Rozhodnu se zaujmout nepřítele tak, aby se Delphovi nebránil. Útočit hned nemá smysl, bráním se soupeři, pokusím se uhnout jeho ráně a následně mu taky zasadit ránu...kdyby se Delph netrefil, nemůžeme si dovolit další zaváhání...