Oni dostali, Lilien! Počkat? Vždyť ona s náma ani nešla. Zamyslím se nad tím co spatřím. Tak ja se tam teda dostala? Mě nepustili ani za bránu.
Tellchar mi to hned osvětlí. Takže Thinwe není jediná kdo v téhle partě pracuje za peníze nebo spíš pracoval. Ach ty, ženy. Ještě, že jim nevěřím.
Tasím tedy svůj mocný meč a pozvednu jej do výše a by se na jeho čepeli mohli zalesknou paprsky ranního slunce. Právě přišla tvá chvíle.
Nepronáším, žádné zvolání protože Tellchar také mlčí a nerad bych narušil jeho bojovou náladu.
Pevně sevřu svůj bojový roh, zhluboká se nadechnu a nechám se pohltit nerozumnou odvahou. Vydám se vstříc trojici a přitom se snažím držet poboku Tellacharovi.
Meč pevně svírám ve své ruce a cítím jak mnou začíná proudit zuřivost. Snad brzy smočím čepel svou v krvi Lilieninych druhů.

V první chvíli mě napadne, že by jsme měli jít pomoc naší "minérské jednotce", ale pak uvidím tři postavy vycházet z jeskyně a v jedné z nich poznám tu zrádnou lidksou dívku..
Hmm tak už víme, kde je Lilien. Sice jsme změnili datum, ale všichni už věděli, že přijdeme díky té zrádné kouzelnici.. No tak nezbývá než zjistit jak dobře se na nás připravili.. Myslím, že moment překvapení právě pominul a jediné co nám zbývá je boj
Při pohledu na Lilien cítím naprosté opovržení. trpaslík si neváží ničeho víc než cti a daného slova. Na druhou stranu pro něj neexistuje nic horšího než zrada.
Odplivnu si a pak se sekerou v ruce se vydám vstříct těm třem u jeskyně bez pokřiku.

Delph , Thinwe, Murmea a Kristián se dali vlevo kolem domků a došli až ke třetímu ,když je zastavil pokřik z věže " stůjte ".
Tell, Gustav , Himring a Tass se dali vpravo a míří k jeskyni . Po chvíli slyšíte jakýsi pokřik , ale mezi domky moc druhou skupinku nevidíte .
pro Delph a spol:
Po výkřiku "stůj" se zabodne kousek od Delpha šíp a začnou k vám přibíhat čtyři muži s tasenými meči . Taky si můžete všimnout , že ženy se rychle rozeběhly od kádě s vodou k domkům .
Pro Tellchar a spol:
Po pokřiku slyšíte dupot a vidíte pár mužů jak běží nalevo a ženy odbíhat od kádě směrem k domkům. Po chvilce , kdy se rozmýšlíte , co dále , vidíte i pohyb u jeskyně. Vidíte ve vchodu tři postavy , dva muže a ženu . V ženě poznáte Lilien ...

Držím se Tellachrovi v zádech a následuju ho k domkům kolem, který se chce schovávat.
Možná bych mohl okýnkem nakouknout do vnitř a nebo radši ne?
Postavím se k jednomu rohu domku a vykouknu z poza něj abych omrknul okolí. Snažím se být v obraze a tak sleduji svým bystrým zrakem své okolí.
S obrovským napětím očekávám věci budoucí hlavně čekám na pořádný výbuch, který by nám měli předvést Murmeovi výbušniny.
Hmm, co jim tam tak trvá.
Proplížím se kolem stěny, případné okno podlezu a postavím se k rohu domku z něhož bych měl výhled na bránu. Rychlým vykouknutím zjistím kde to vázne.

Deme tedy, ať už to máme za sebou. Špitnu k Delphovi a Thinwe. Souhlasně pokývnu na Tellchara. Kristiáne, měj nachystánu Ohnivou hlínu k použití, věřím, že bude důležitou součástí našeho bezpečného návratu. Řeknu s pootočením k Kristiánovi, a jsem si jist, že ví co má dělat. Odcházím pokrčeně, a snažím se být co netišejší. Jdu za Delphem.
Pokračujeme k bráně.
Doufám, že Tellcharovi odhady o množství stráží byly pesimistické.
Na případný odpor se snažím minimálně reagovat a přenechávám boj Delphovi a Thinwe. Až je klid a Delp i Thinwe mi naznačí, že mohu, zkontroluji bránu, že nelze jakýmkoliv způsobem otevřít. Prohledám případné strážné, zda nemají u sebe něco potřebného, pro otevření brány. pokud neuspěji, vytánhu z torny velkou kovovou věc a nastavím doutnák dle pokynů Tellchara. Položím ji doporostřed brány a snažím se zapálit křesadlem. Až se mi to podaří, kvapem se rozloučím s mou několika hodinovou prací a mizíme s Thinwe i Delphem zpět k družině. Jakmile jsem dostatečně daleko otočím se a čekám, jak to s bránou dopadne.

"To co nese Kristián je výbušný na náraz. Upozorňoval mě na to, když jsem to na chvíli přebíral. Ale jo jdem na to." Vytáhnu své meče z pochev a kývnu na elfku i trpaslíka, že čekám jen na ně.
"Když tak nás kryjte lukem."
V okamžik kdy se pohnou pohnu se taky.

Když Delph poví svůj návrh, nesouhlasně nakrčím čelo..
No Delphe nevím od kdy se vyznáš ve výbušninách, ale jedno je jasné. Ta velká kovová več, kterou má Murmeo v torně má délkově nastavitelný doutnák a tu věc teďka bleskově nainstalujem u brány. U té spodní brány, kde nejsou žádné věže a očekávám tam maximálně jednoho dva strážné.. Takže Thinwe, Murmeo a ty Delphe běžte ke spodní bráně a nainstalujte tam bombu. Případné stráže zneškodněte. prostě zabíjte. Nemůžem si nechávat potencionální nebezpečí v zádech.. My ostaní se schováme za ty baráky a počkáme na vás.. Tak honem, běžte na to..
Po tom, co tohle polohlasem dořeknu, ihned začnu jednat a pomalu se plížím za baráky, kde by nás snad neměl nikdo vidět..čas kvapí... čas kvapí..

Poslouchám spoustu nápadů a některé jsou dobré a nedotažené. Vymýšlím vlastní postup.
Hned jak to jde se ozvu se svým.
"J¨Pokud jsem pochopil, tak ty výbušniny nepotřebují doutnák, ale stačí náraz. Tak co kdyby jsem tu zůstal já, Kristián a třeba Gustav a polovina výbušnin. Tu druhou by si vzal na starost Murmeö a zbytek by šel dovnitř. My by jsme tu zaměstnali stráže, a zneškodnili bránu pro rychlí únik v případě potřeby. Pokud se kristiánovi podaří nějak upevnit kusy těch výbušnin na šípy, nemusí být zas tak přesný a bude stačit vyslat nějaký jen pár šípů směrem nahoru na ty dvě věže, něco do vrat. Proti pozemním vojákům bychom tu zůstali právě já a Gustav a chránili Kristiána, aby on dokončil svou práci s výbušninami. Plán bych možná trošku rozšířil o to že naše počínání asi přiláká posili z pevnosti. Pokud bude situace neudržitelná začneme utíkat a budem doufat, že odlákáme pozornost spousty těch strážců a vy uvnitř budete mít práci o to klidnější. Gustav tu už jednou byl a přeci jen v přírodě se vyznáme tak nějak všichni. Já s Kristiánem jsme velkou část života prožili v lesích a Gustav taky. Takže naše šance na útěk v lese se zvyšují a přitom jich můžeme ještě pár sundat v potyčkách odděleně od ostatních. "
Rozhlédnu se po všech a dívám se upřímě do očí co na to říkají.
Když zakončím pohled na Kristiánovi dodám:
"Naše část by mohla být celkeme sranda."

Málem udiveně vzhlédnu ke Gustavovi. Právě jsem se chystala zadumaně přikývnout na Tellcharova slova, když mě z myšlenek vyrušil Gustav tím, že promluvil tak bystře a pohotově... oči, šedé a jindy chladné jako ocel blesknou překvapeně pohledem ke Gustavovi a na tváři se mi mihne úsměv. To je dobrý nápad...něco se může ještě hodit...když ne do jeskyně, myslím, že není dobré vydávat všechna esa z rukávu najednou. Znovu se obrátím k Tellcharovi a kývnu na znamení, že jsem připravena vyrazit. Při tom zběžně proběhnu prstíky všechny své pásky, popruhy a spony, držící zbraně i oděv v kompaktním celku, pěkně těsně na těle.
No a my musíme doufat, že ti, kteří stráží bránu, sledují přístup především zvenčí... Zahledím se směrem k bráně a našpulím zamyšleně rty.

"Hmm, ano ano.", souhlasně přikyvuji k Tellcharovu návrhu. Když odstřelí bránu hned se nám bude lépe utíkat pryč. I když máme koně někde úplně jinde, ale třeba se nakonec vrátíme zpět po laně a zmateme tak obyvatele tvrzi.

"Možná bychom si měli ušetřit trochu těch výbušnin na odpálení vstupu do jeskyně. To víte, nikdy nevíte co by se z ní mohlo vynořit až ji budeme opouštět.", navrhnu další pokračování demolice pevnosti. V hlavně pak uvažuji nad budoucností jenž nás čeká.Až toto místo opustíme zbyde zde jen suť a prach. Až toto místo opustíme za zvuku hladových vran. Až toto místo konečně opustíme tak to pořádně oslavíme.

Svůj pohled pak zaměřím na Kristiána jenž má teď opravdu velikou zodpovědnost a bude čelit obrovskému nebezpečí jenž ho v mžiku oka může připravit o život. Vypadá, že ví co dělat se svými udělátky. A pokud jsem viděl dobře tak mu žádné končetiný nechybí. Snad to tedy znamená, že jeho prostředky zasáhnou vždy ten správný cíl.