| |||
No já si myslím, že "vázání pozornosti" polovičkou družiny není příliš proveditelné. Proto navrhuji vyhodit do luftu hlavní bránu. Tamtudy stejně budeme chtít zmizet. Zatím, co se většina bude starat o bránu vniknem do jeskyně. Vyčistíme ji a pokud nenajdem knihu tam, budem pokračovat v hledání jinde.. Kývnu na Kristiána a Murmea, čímž jim dávám najevo, že přišel jejich čas.. Pánové postarejte se o tu bránu, ale nespotřebujte vše, jen nutné množství, zybtek se nám bude ještě hodit.. Dejte tam dlouhej doutnák a jak to zapálíte, schováme se za ty baráky. Jakmile se většina seběhne k bráně, budem pokračovat do jeskyně? Pokud nikdo nemá lepší nápad, udělal bych to takto. Podle mého by se družina neměla dělit, dokud to nebude nezbytně nutné.. |
| |||
Sleduji Tassův rychlý manévr a chvatný návrat s novými informacemi. I já musím uznale pokývnout hlavou nad jeho výkonem a se zájmem si vyslechnu vše, co nám může o svém průzkumu sdělit. Není času nazbyt... vložím se do hovorů o příštím plánu i já. Ruce založím na prsou a zkoumavě sleduji směr, z něhož se Tass před chvílí vrátil. Možná bychom se mohli rozdělit...jedna část by zkoumala obydlí, krýt ústup a vázat na sebe trochu té pozornosti, druhá by se mohla připlýžit pod věže a zlikvidovat stráže...teď je třeba dostat pod kontrolu věže. Menší skupinky si hůř všimnou... Rozhlédnu se po ostatních, co na můj návrh řeknou. Hlavně už pojďme, skrývání mezi domy ani postávání tady nás k cíli nedovedou, leda snižují naše šance na úspěch... |
| |||
Sleduji pečlivě Tasse a šibalsky na něj mrknu, když s vrací. Poslouchám co říká. Nevím co se bude tedy dít. Spíše ucítím smarad, než že bych nějak věděl že se za mne Gustav postavil. Otočím se k němu a zvědavě zvednu obočí s otázkou v očích co to má znamenat, ale nahlas neřeknu. Nahlas ale pronesu ještě něco co mě napadne: "A to ještě nevíme co nás čeká uvnitř. A s místními nesplyneme, protože je to malá komunita a všichni se tu jistě znají. Jo a taky bychom se radši mohli přemístit za nějaké ty domy ať tu nejsme tak na očích." |
| |||
Když mě tellchar chváli, očička mi blískají jako hvězdička a já se usmívám jako měsíček. Zdá se, že se moje malinká postave ohromně zvětšila nejméne o půl coulu. Nad Tellcharovou otázkou se udiveně zamyslím: "No to je zajímavé, ale nemyslím si že by to vyšlo. I kdyby byli všichni slepí a nevšili by si nás a ztratili by čich, jistě by nás prozradil ten smarad, protože by jim z toho oči začali určitě slzet." zasměju se a šťouchnu trpaslíka loktem do zbroje, pak si chytnu nos a expresivně před ním zamává, jako bych ten puch mohl odehnat. "Nevím i kdyby si nás nevšimli ti lidí co se procházejí mezi domy, pořád jsou tam ti na těch věžích, tak nevím, jak bychom to mohli provést..." a podívám se tázavě na Thinwë |
| |||
Tass mi připomíná malou čmuchající veverku. Pobíhá kolem chatrčí a pozorně sleduje okolí aby nespatřen a nepolapen získal to co hledá. Nakonec nám to co získal přinesl a podělil se o to s námi. Malý, ale šikovný. Zjistil spoustu zajímavých informací, ale jediné co mi z toho vychází, že se budeme muset rozhodnout kudy kam. Tellchar Tasse pochválí a já nemeškám a poplácám šikulku jemně po hlavě jako odměnu za jeho práci. Pamlsek mu dám někdy jindy. Až si nějaký pořídím. Protože nemám pocit, že bych se měl míchat do plánování dalších kroků nechám rozhodnutí na ostatních. Sám se pak postavím za Delpha jehož postava mě dozajista zakryje. Slídivé oko nepřítele pak bude vidět jen Delpha a já budu jako jeho stín. |
| |||
S napětím sleduji Tassův nadmíru udivující výkon. Ten malý šotek si jen tak poskakuje a cupitá, jako by se nechumelilo, ale faktem je, že já sem měl problém ho vůbec sledovat a to o něm vím. Obyvatelé těch baráků něměli nejmenší šanci si ho všimnout.. Když se doucipá až k nám s napětím a očekáváním se nan ěj podívám a pak poslouchám, co praví.. No Tassi, to byl dobrý výkon. A myslíš, že by jsme se ještě stihli nepozorovaně dostat do té jeskyně nebo k té hlavní budově aniž by si nás někdo všimnul? Hodně si slibuji od té jeskyně, ale nerad bych proléval krev nějakých pacholků.. |
| |||
Došel jsem k prvnímu baráku, alenic moc jsem nezjistil, neměl jsem patřičný výhled. tak jsem se přikrčil a došoural opatrně k tomu vedlejšímu, přtiskl ke stěně a bedlivě naslouchal. Ukryl jsem se ve stínu, přitisknutý k zemi a rozhlížel se. po pár krátkých okamžicích, které se Vám možná zdáli až příliš dlouhé, jsem se odlepil od země a pak ne hlasitěji, než kočka v nic, se přesunul zpět k prvnímu domku a od tamtud opět k vám. Na tvářičce mám směsici vzrušení nad tím, co jsem zjistil a hrdosti nad svým špionským výkonem. Mluvím trochu přerývaně a zajíkaně a slova občas zanikají, jak mluvím o překot a přitom se snažím šeptat. nakonec ze sebe však vysoukám vše podstatné: "Nejdřív jsem toho moc neviděl, jenom nějaké ženské jak tahaly vědra s vodou a nějaké poflakující se chlápky jak na ně čuměli. tak jsem si řekl, že to zkusím vedle." doplňuju vše názornou gestikulací. "Je tam celkem deset takových chatrčí, ale na levé straně, tak tam je jeden nějaký větší barák. Kromě těch ženských, je tam šest chlapáků a ti mají meče. A na těch věžích, tak tam jsou další dva - na každé jeden. Ti mají možná luky, ale to jsem neviděl. odmlčím se, jako bych se snažil vybavit si nějaké detaily. "Jo, ten větší barák, ten je u levé věže a u té pravé, to vám bylo zajímavý, tak tam byla nějaká díra ve skále, asi nějaký vchod nebo jeskyně a zrovna do ní někdo vstupoval." Pak si podepřu bradu ručkou a přemýšlím, jestli jsem nic nezapomněl, ale zdá se že ne a vypadám sám se sebou spokojený. |
doba vygenerování stránky: 0.32304692268372 sekund