Když tam tak postávám s ostatními, vytáhnu si z kapsy pár kapesníčku jenž jsem ulovil od nějakých dam a omotám si je kolem rukou. Slaňování může mít skutečně nepříjemné následky na ruce. Obvzlášť když to mají být moje ruce a tak si pečlivě vytvořím z kapesníku menší ochranu na rukou, kterou se pokusím při slaňování ochránit před spáleninami. Záhy na to obdržím od Tellchara jakousi slaňovací pomůcku. No toto, ti trpaslící jsou, ale koumáci. Pozorně sleduji Tellchara když vysvětluje Delphovi jak slaňovat s tím udělátkem.Aha, no to bych mohl zvládnout.

Když se začne Delph spouštět dolů, postavím se vedle Kristiána jenž má slaňovat přede mnou. Pohlédnu na jeho kyblík a pak na něj.
"Taky si neseš nějaké udělátka?", pronesu ke Kristiánovi. Sám však mám jakýsi zvláštní pocit, že ostatní věnovali přípravě na tuto akci víc času než já. Asi bych měl taky něčím přispět. Jediné co mě napadne pak zrealizuji. Sundám si svůj roh a nabídnu ho Kristiánovi.
"Chceš si pohladit můj roh pro štěstí?", navrhnu a sám roh několikrát pohladím. Snad to přinese štěstí. Pak nabídnu hlazení rohu i ostatním.

Konečně jsme na místě, kde se máme slanit do té jámy lvové, kam se to vlastně celou dobu chystáme. Pocit stísněnosti se dostavil v plné síle a tak ani nedutám, když Himring rozděluje pořadí slaňování, jen se podívám na jakási Telcharova jistíka, protože jsem zvědavý a protože bych asi měl vědět jak to používat kdžy na tom možná bude záviset můj život. S překvapením zjistím, že se mi ani netřesou ruce, což vůbec nechápu...

Měl bych lézt až pátý a tak prozatím zkouším jak používat jistítko. Teprve až pokud vše dopadne dobře, budu muset nějak slézt... Nakloním se nad převys, abych se podíval nato jak visí lano a zda by bylo bezpečné poukoušet se poslat vědro samotné. Bohužel však dojdu k závěru, že tudy cesta nevede a že to budu muset zvládnout i s ním. Za cestu sem jsem poznal už že má pevné ucho a tak jen vykoumat, jak přesně ho na sebe hodit aby to nebylo nebezpečnější než už je teď sama jeho přítomnost v družině.

Párkrát si zkusím na sucho jak to jistítko v ruce funguje. Pak jej připevním na lano a zkusím to kousek na lanu. Když se přichytím k lanu ještě řeknu.
"Až budu dole a může lézt další cuknu s lanem třikrát, abych nás neprozradil nějakým zvukem. Když budu potřebovat vytáhnout zařvu. Bude to znamenat, že jsme už prozrazeni a nebude potřeba si brát nějaké ohledy na prozrazení."

zapřu se noham o kraj skály a začnu pomalu povolovat lano, tak, že se dostanu do téměř kolmé polohy se skálou. Ohlédnu se přes rameno dolů, jestli neuvidím nějaké nebezpečí a trochu si prohlédl skálu. Poté se začnu odrážet nohama a povolovat přitom Tellcharovu zajímavou pomůcku. Zpočátku dělám odskoky malé, pak ale získám víc odvahy i citu a nakonec se dostanu dolů poměrně rychle.

Dole nechám prozatím přichycená zařízení na laně a okamžitě zkontroluji okolí. Podle situace vydám znamení (pokud se nic neděje cuknu s lanem pokud uvidím nebezpečí rychle se chytnu udělátek a volám)

Rozdám včem jistítka, která jsem ve městě pečlivě ukoval v kovárně. Uvážu lano za nejbližší strom nebo mohutnější keř, pak zbytek lana pečlivě namotám na ruku a když sem hotov, hodím ho přes hranu dolů. Zkontroluji, zda je onec na zemi. Vidím, že ano, tak upravím pozici na hraně skáli tak, aby se lano nedřelo..
Delphe, ty dole zajistíš celou oblast. Takhle se jistítko používá..
Ukazuji válečníkovi, jak má slaňovat..
A moc se neloudej. Musíme to provést co nerychleji..
Dávám pozor na všechny, co slaňují a jako poslední slaním já sám.

Celou cestu jsem byl zamlklý, ale to vlastně většina družiny. Ráno jsem byl už připravený, nasnídal jsem se jen střídmě, nechal si přinést horkou vodu a nasypal doní nějaké bylinky. Toto si pak nalil do vaku na vodu. Koně mi už připravil Gustav, já mu poděkoval sotva na půl úst. Pomoc při na sedání do sedla jsem odmítl. Když jsme dorazili k trnité stezce, tvářil jsem se nakvašeně, jak čerství burčák, přenechal jsem své místo včele všem ostatním a šel až poslední, aby byla cesta předemnou co nejvíce vyšlapaná.Pak nám Gustav ukáže, kudy máme slézt a Delph se nabídne.
"Souhlasím, První jde Delph, po něm by měl jít Tass a pak já.. potom Thinwë za ní Kristián. Pak Gustav, Murmeo a na závěr Tellchar.
Určím pořadí sestupu a sám se už pomalu začnu připravovat, aby to vše šlo rychle a plynule.
"Tellchare, jak se ty tvé pomůcky používají?"

Pomůžu Kristiánovi s kýblem. Poté odedu uvázat koně. Přesvědčím se že uzel je pevný akorát na to aby udržel přiěřený tah ale na škubnutí b snad měl povolit, abych jej nemusel pracně rozvazovat, nebo řezat. Vydám se jako poslední v řadě. Přemýšlím nad budoucností, když mi dojde, že jsem mohl Kristiánovi pomoct s tím kýblem cestou. Než stihnu něco udělat zjistím, že jsme na konci.
"Můžete lézt já. Pokud by se něco stalo můžete mě za pomocí Tellchara docela rychle vytáhnout, když by šel Tellchar tak my ho budeme tahat hůř."

"Zajisté Tellachare. Tudy prosím, panstvo.", ukážu na stezku vedoucí skrz trnité křoví. Začnu se jím prodírat jako první a vede je opatrně kupředu až k místu kde jsem ve své výpravě zkončil. Stezka vede nejprve rovně a pak se začíná pozvolna ztáčet doprava , ale stále mírně vzůru. Tak po třech stech stopách cestička končí vysokým skalním masívem . Vede však s určitostí dolů . Je však velmi strmá a bez lana se dolů dostat nedá. A i sním to nebude jednoduché , protože jsou všude ostré kameny a výčnělky .

"Tak jsme tady.", pronesu a uhnu z cesty ostatním aby si i oni mohli prohlídnout místo kde jsme dorazili a které jsem označil za možnou přístupovou cestu do tvrze. "Kdo se hlásí jako dobrovolník, který se spustí první?"

Když vidím jak Telchar seskočil ze svého koně, je mi jasné že je čas pokračovat dál. Možná jsem se zase trochu zamyslel, kdo ví... Každpádně si netroufám ani pomýšlet co by příště taková ztráta kontroly sám nad sebou smíšená s apatií mohla přivodit.

"Delphe pomůžeš mi zas?" říkám tímtéž smutně znějícím hlasem, lehce zastřeným určitou dávkou smířenosti. Když přijde vzpomenu si na jeho narážku na výbušniny na kterou jsem předtím nijak nereagoval a pokusím se o úsměv i když ani zdaleka není upřímný.

"Jo kdybys s tím moc ťuknul tak to bouchá... Ale skvěle se střílí z praku..." vzpomenu si jak jsem to kdysi zkoušel a byl celý rozjařený když jsem se přesvědčil že to jde. Jenže to už je přeci jen nějaký ten čas zpátky a já teď vůbec nemám chuť pokoušet osud ani se bavit.

Podám kýbl Delphovi a pak se svezu ze sedla. To už Telchar říká, abychom koně uvázali ke křoví, které si vyhlídl a tak jen převezmu zpět vědro a v druhé ruce držíc opratě od svého koně odevedu jej na místo, které určil trpaslík. Ten mezitím už nabádá Gustava aby nám ukázal místo pro slanění. Cítím jak se mi zrychluje tep. Vím že teď to teprve začne ale moje představa toho co že vlastně začne je velmi mlhavá.

Držím se za ostatními neustále hlídajíc vědro, aby nebylo vystaveno žádným nárazům, když se vydáme za Gustavem k místu, které objevil. Občas se podívám na Delpha a pokouším se tvářit o něco vyrovnaněji než ve skutečnosti jsem. Nechci aby si o mě dělal přehnané starosti, ačkoliv si sám nejsem jistý nakolik by byly přehnané... Jindy zas můj pohled zabloudí k Himringovi. Snad bych se snail něco předstírat, ale teď už nějak nemám sílu před ním cokoliv předstírat. Když se na něj dívám tak jen tázavě. Zdrcený pohled dá se říct ještě kluka, s jasnou otázkou v očích. Stále totiž ještě nevím jak dopadlo zjišťování ohledně Lilien, tedy pokud Thinwë samozřejmě něco zjistila. Od přírody jsem zvědavý a tak i nyní, bych rád věděl, ale nechci se ptát nahlas, protože teď pro to není vhodná chvíle. spíše se snažím v kouzelníkově tváři cokoliv vyčíst ačkoliv je to jako bych chtěl poznat jak se cítí kámen...

Když dojedeme na místo, tak seskočím na zem a z sedlových brašen začnu vybalovat vše potřebné. Obouručku mám přehozenou přes záda a na sobě mám svoji plátovku, bez které neudělám ani ránu. Překontroluji dýku u pasu a pak přemotám lano a vezmu vše potřebné pro slanění. Nakonec odvedu svého poníka k Gustavovi do nedalekého houští, které bude krýt koně před případnými zraky z cesty..Ikdyž nepředpokládám, že by tu někdo jel takhle brzo. Nicméně optarnosti neni nikdy dost..
Bando dělejte. Uvažte koně tady v tom houští a deme co nejrychleji na to. Brzo se dá do deště a to bych už byl rád na cestě odtud pryč.. Gustave pojď mi ukázat to místo odkud slaníme..
Pokynu bardovi, aby mě vedl..