Chvilku koukám do svého rozpitého piva a pak na Himringa..
No to máš pravdu. Nejlepší by bylo, kdyby nám oznámila, že už je problém vyřešen. Bojím se, že to ale až tak jednoduché nebude.. Nevím ani jestli byl nejlepší nápad o tom Kristiánovi říkat. No v každém případě pokud to budeme muset vyřešit, tak bez něj..

Konečně mám pocit, že je řádně vyřešeno vše co se načí akce týče. Bohužel mám ještě jiné starosti. Chvíli sedím u stolu, všichni už odcházejí připravovat se, nebo za svými úkoly. Vypadám možná jako bych byl někde mimo sebe, mimo prostor a čas, snad jako realistická socha trochu neduživého, přísného, charismatického elfa. Postupně všichni odejdou až zůstavám sám s Tellcharem. Objednám mu pivo, pro sebe bílé víno.
"Taky myslíš na ten druhý problém? Bude hodně důležité co Thinwë zjistí. Nevím, jestli to Kristián zvládne, když budem muset dělat...to co bude třeba."

Nakonec jsme sešli dolů. Nevím co si myslet, co dělat. Bojím se sám, sebe, že se někdy v důležité chvíli zapomenu tak jako předtím při debatě jak jsem úplně přestal vnímat okolí a Lilien mezi tím někam zmizela, že bych snad sám mohl jednou býti zrádcem… Pokoušel jsem se uklidnit, ale příliš mi to nejde. Chtěl bych už něco dělat, něco čím bych nějak přispěl, jak bych byl užitečný, něco co by očistilo Lilien, co by ji přivedlo zpátky k nám…
Dole jsme téměř všichni. Lilien a Gustav jsou někde pryč a mě nezbývá než doufat, že v pořádku. Nervózně se potící ruce nechám ležet v klíně a jen tiše vnímám co se kolem děje.
Gustav vypráví jako nějaký zkušený vypravěč o své výpravě na vlastní pěst. Neubráním se obdivu, já sám bych to nedokázal. Připadalo by mi to příliš hloupé než abych to zkoušel.
Proč neřekneš že jsi zbabělec, je to upřímější… zasměje se můj vnitřní hlas až se otřesu.
Co když má pravdu?
Jasně, že mám pravdu!
Telchar znovu shrne již dohodnutý plán. Myslím že vlastně není co dodávat jen bych potřeboval někde sehnat všechno co potřebuju a musím za tím alchymistou v obchodě, abych se mu omluvil, že se u něj nemohu učit…
Tellchar se znovu vrací k historii jejich družiny. Už jsem ji mynimálně jednou slyšel, ale je pro mě lepší soustředit se na zvuk trpaslíkova hlasu, než na své myšlenky, které mě děsí.
Gustav by hned vyrážel ale to nejde, já mám opravdu ještě hodně práce… výraz v mé tváři se změnil, ale jen natolik, že bych snad I chtěl něco říc, má ústa však zůstala němá…
Tak nějak tuším, vlastně vím co potřebuje Thinwë venku a tak zase sklopím hlavu v bezmocném gestu.

Přišel čas se rozejít. Nevím jestli bych měl někomu něco říkat o tom kam a proč jdu, nakonec se ale jen smutně zadívám na Himringa. Jindy bych se asi snažil skrýt své pocity, ale teď už ne. Nemám na to sílu. Tak nějak tuším, že nikdy mu nebudu roven a možná bude lepší přijmout svůj úděl než proti němu bojovat.
Beztak to nikdy nestihnu. Nikdy se mi to nepodaří… Záleží vlastně ještě vůbec na něčem? Jestli Lilien zabijí pak už asi ne… Pokud to udělají budou vrazi… A já taky… povzdechnu si. Vzpomenu si na ty co nás přepadli v lese, na toho nekromancera ve věži… Proč až potom? Už je to vlastně za mnou, ne? Já sice přímo nikoho nezabil ale oni ano a já jdu s nimi tak na tom nezáleží. Na ničem nezáleží… Na plánu, na přípravě, má cesta skončila, nemohu jít dál…
Tak snadno se chceš vzdát? Kdyby tohle slyšel tvůj otec, myslíš že by na tebe byl hrdý?
Ne… Jenže on to neslyší, nic neví, je daleko… Kolik světů bych musel projít abych ho našel? A našel bych ho vůbec? Měl jsem víc přemýšlel než jsem to nechal dojít tak daleko…
Jsi zbabělec, říkám to pořád!
“Půjdu si ještě něco obstarat a pak se dám do výroby výbušnin…“ oznámím prázdným hlasem kouzelníkovi a opět sklopím hlavu.

Vydám se ke dveřím a vyrazím ven do ulice města. Rozhlédnu se kolem, ale jen tolik abych se přesvědčil, že nikde neuvidím Lilien jak na mě třeba mává zpoza rohu nebo tak. Pak už vyrazím směrem k nejbližší bráně z města, abych si posbíral nějakou hlínu, neboť to je základní surovinou pro výrobu ohnivé hlíny a té bude třeba hodně. Surovin mám zatím asi dost, ale možná budu muset i něco koupit, až půjdu za oním alchymistou.
Vyjdu tedy z města a tam se pokusím najít nějaké místo, kde bych si mohl nabrat bez větších obtíží hlínu na výrobu a to alespoň na deset dávek ohnivé hlíny.
Přemýšlím o Lilien, vracím se minulostí až ke dni kdy jsem tuhle zvláštní skupinku potkal.Opravdu jsem zbabělec? Opravdu bych se měl vzdát? Možná bych měl odejít. Zabili by mě pak taky? Asi ano… A nebylo by to nakonec lepší?