| |||
Thinwë odpovím: Nic zvláštního jsem neviděl, ale není to moje město a neznm tu různá zákoutí, kde se mohlo něco dít, nebo odkud mě mohly pozorovat. Vcelku mě to ale přišlo jako docela v pohodě. A običejní občané dělají dost rozruchu, takže se toho dá hodně skrýt. Což může být pro tebe výhoda." rozhlédnu se na obě strany. "Ještě tě kousek doprovodím, než se rozdělíme. Půjdu si možná něco nakoupit. Snad to nebude nijak nápadné." Po rozchodu s elfkou se vydám hledat obchod s cestovním oblečením. Hledám plášť vhodný na cesty i za velmi nepříznivého počasí. Jsem ochoten za něj zaplatit většinu z toho co mi půjčil Tellchar. Za zbytek si nakoupím jídlo na cestu. Předešlé zásoby se silně ztenčili. Rovnoměrně se to snažím podlěit mezi zásoby, které je potřeba vařit a ty, které vařit nepotřebují. Co kdyby jsme byli v situaci, kdy nebudem moct rozdělat oheň kvůli spěchu, nebo utajení. Nakonec se vydám sát velmi brzy, abych mohl vstát s větší rezervou než potřebuji. |
| |||
Vracím se do pokoje, sýr, maso i ostatní jídlo si ukládám do ruksaku. Už se těším na oběd či večeři po dobré bitvě v náručí podhůří, to bude krása, čertsví vzduch.. Zavírám ruksak. Beru do ruky tornu a pokládám ji na stůl. Zavřu dvěře na petlici a vracím se k práci. Případné vyrušení buď ignoruji nebo rychle vyřídím. Pomalu vytahuji veškeré potřebné suroviny, pěkně těžkou železnou kouli, zvláštní přísady, doutnák. Huh, pěkně se zapotím u tahání se s touhle maličkou, ale snad se nám bude hodit. A když ne, nechám ji tam poraženým "přátelům" jako vzpomínku. Pousměji se a začnu s výrobou. Po dokončení již mi zbývá jen několik málo hodin na spánek. Zachumlám se tedy jen do pláště na křeslo. Budím se, rozhlédnu se po místnosti. Vypadá to, že se probouzím v pravý čas. Chvíly mě ještě zmáhá myšlenka zavřít víčka a pokračovat ve spánku, nic méně oproti všem předpokladům se zvedám, poberu všechny své věci a velmi tiše se až vykrádám z mého pokoje. Pomalu jdu k pokoji Tellchara, a jen doufám, že při otevření dveří neschytám jednu "pro nezvané hosty". |
| |||
Murmeo má pravdu a proto ještě než se kdokoliv odebere od stolu pryč, zrekapituluji, co kdo má zítra na starosti.. Takže vnikneme nepozorovaně a potichu dovnitř tak, že za zdi kláštera slaníme ze stěny, kterou našel Delph. Až budeme uvnitř, pokusíme se vše provést potichu. Himring, Thinwe a Tass nepozorovaně vniknou do budov a pokusí se najít toho odpadlého mnicha a knihu. Já, Delph, Gustav Murmeo a Kristián vám budem krýt záda. Pokud se spustí poplach, tak Kristián a Murmeo pomocí bomb a dýmovnic utvoří zmatek. Já a Delph se postaráme o ty, kdo nás budou ohrožovat. Pokud už budeme knihu mít, prosekáme se ven, pokud ne, zadržíme útočníky, aby Himring a spol měli čas knihu najít. Pak všichni vypadneme a na našich nachystaných koních zmizíme z těhto končin.. |
| |||
Nemám co bych dodal a tak jen kývnu na souhlas. Pak se ještě rozmyslím a poznamenám. Souhlasím s celým plánem, myslím, že máme velkou šanci na úspěch. Ač jistě mnoho uší zaslechlo, že zde jsme, o pravý okamžik překvapení jsme se, věřím, nepřipravili. Nachvilku se odmlčím a s mírným důrazem pokračuji. Ještě bych se vrátil k plánu, jak budeme postupovat. Vím, že jsme si to zde již několikráte upřesňovali, ale myslím, že pod pláštěm prosvítajícího rána, až budem vycházet, měli bychom si přesně jěště jednou zopakovat rozmístění v skupinách. A dané úkoly. S posledním slovem se odmlčím. Chvíly ještě zamyšleně naslouchám přátelům a přikyvuji, když se mluví o zítřejším jitru. Poté se zvednu a odejdu do svého pokoje. Začnu si balit oblečení a nachystám si plášť, můj meč. Alchymistické věci opět přeberu, přepočítám a opatrně je zabalím zpět do torny. K nadcházející noci se ještě odeberu do šenku pro nějaký sýr, sušené maso, ale ne více než obykle, aby nebylo nic nápadné. |
| |||
Podívám se na Gustava, jako by byl naprostý idiot ani be tak proto, že řekl takovou hloupost, ale spíš proto, že si z toho dělá srandu.. Pokud jde o plánování a "vážné záležitosti", tak podobné žerty neuznávám.. Nicméně nahlas nic neřeknu a pohled odvrátím k ostatním.. Stále čekám, že se někdo vyjádří, ale všichni mlčí.. Tak pokud nikdo již nic nemá, tak si nenápadně nachystejte věci a dvě hodiny před svítáním vyrazíme.. |
| |||
"Nebo by jste mohl mistře trpaslíku vykopat únikový tunel? Možná, že jsou v těch skalách nějaké opuštěné doly nebo prohákliny, možná by jste se na to mohl svým znaleckým okem, prstem, uchem nebo čímkoliv podívat?", zavtipkuji abych si zkrátil nudnou chvíli tohoto plánování. Už abychom vyrazili. V sedle koně se krásně sní, když si můžete užívat pohledu na divokou přírodu. Města jsou sice také krásná, ale plná svodů a lákadel, která vám brání v rozjímání Podepřu si znuděně rukou hlavu a povzdechnu si. No snad by se hodil nějaký bojový pokřik, až vyrazí ... vyrazíme do boje. Musím něco cestou vymyslet. Co by znělo inspirativně? PRO KNIHU!? |
doba vygenerování stránky: 0.34821796417236 sekund