Po tom, co Thinwe odejde s Delphem se nakloním a potichu, promluvím k těm, kteří zůstali..
Lano mám a v kovárně jsem vyrobil pomůcky, se kterými bezpečně a rychle slaníme dolů za zdi kláštera. Nicméně lézt po laně zpátky nahoru by bylo možné jen pokud by jsme nevzbudili vůbec žádnou pozornost, prostě mi to přijde jako hloupost. Zpátky se musíme dostat některým východem z kláštera i kdyby jsme se měli prosekat. Někde v blízkosti kláštera, ale zároveň dostatečně blízko si necháme koně na které pak nasedneme a vezmeme roha. Načasoval bych to asi tak, aby jsme se svítáním byli v klášteře a začali hledat to, co potřebujeme..

Příběh slyším už podruhé, přesto jej poslouchám pečlivě, abych si jej lépe uložil do paměti.
Kdyby se něco stalo, ať vím kde a kam pokračovat.
Takto ztracen v myšlenkách si ani nevšimnu vyzývavého pohybu Thinwë. Jen pocítím na sobě pohled. Už zvedím oči, když uslyším elfčin hlas. Už vím že se na mě koukla ona, když mi dojde že mluví ke mě.
Odpovím prvně jen němým kývnutím, ale nakonec ještě dodám: "Dobře"

Sotva se otočí k odchodu vrhnu tázavý pohled na Tellchara i Himringa, jestli neví o co jde. Když se z jejich strany odpovědi nedočkám vrhnu zkroušený pohled na Kristiána. Jasně z mých očích vyčte:
Dělám to nerad, ale jestli to pomůže družině tak se obětuji.

Nahlas se rozloučím, tak aby to když tak zaslechli i hosté na druhé straně hospody.
"Tak já jdu za tou kočičkou..."
Nejistým krokem se vydám ven.
Ve dveřích se opřu a Zvolám na Thinwë
"Už jdu zlato."
Odrazím se lehce rukou a rychle přiklopýtnu k elfce.
Tam jí do ucha pošeptám:
"Oficiálně mám v sobě tolik pití, že jsem rád, že chodím a taky si hledám nějakou holku na spaní."
Hned na to ji obejmu jednou rukou kolem ramen a přihlouple se na ní usměji
"Veď mě, bohyně."

Na příběh jsem si s ostatními ještě počkala, přecejen, informace jsou vždycky zboží nedozírné ceny. Jakmile Tellchar skončí, vstanu od stolu, přejedu dlaněmi po přiléhavém oděvu, snad abych se ujistila, že je stále tak přiléhavý....ovšem evidentně se není proč strachovat. Trošku se při tom zavlním a vyšpulím zadeček a prsa, když se dostanu ke spodní části zad. Nakonec se protáhnu, prohlédnu obuv, opasek i zbraně na něm a trošku znuděně přeběhnu jedním pohledem všechny své nové družiníky. Na chvíli se zastavím na Gustavově tváři a zavrtím hlavou, jako odpověď na to, co před chvílí navrhl.
Dejte mi hodinu, možná dvě, musím ještě něco zařídit, Delphenaene, můžeš mě doprovodit ven, potřebuju s tebou mluvit. Oznámím věcně a nezvykle vážně, jen chvíli, vrhnu kratičký pohled na Delphenaena a odkráčím měkce ven z hostince na ulici...

Tenhle příběh jsem už slyšel, ale zřejmě jsem se z něj vyspal. Takže knihu hledáme. Nikoliv svitek. No snad nebudou mít knihovnu. Přece je to tvrh, takže místo knih by měli mít zbraně. Což je taky dost špatná možnost. Uvažuji zatímco Tellchar vypráví příběh této družiny. Ale proč chtějí rozluštit ten svitek? Skrývá snad tajemství nesmrtelnosti nebo božských schopností? Co asi v něm je? Už samotné hledání knihy zrození může něco znamenat.

"A kdy vyrazíme? Pojedeme hned a utáboříme se tam? Abychom měli čas se připravit a všechno nachystat? Určitě bude třeba sehnat lano, já žádné nemám.", prohodím věcně své otázky tak aby je slyšeli jen moji druzi.

Když se tedy v hostinci ositnou nakonec všichni a jsem Himringem vyzván, abych osvětlil důvody naší výpravy, neváhám a přejdu do tichého vypravování, které slyší jen my, u našeho stolu..
Aby jste pochopili, proč vlastně musíme jít do kláštera, řeknu vám něco o historii naší družiny nebo spíš jak to všechno začalo, protože z prapůvodní družiny jsme tu zůstal už jen já..
Na chvilku se odmlčím, jako bych se zamýšlel a vzpomínal..
Před několika lety byla naše družina najata na osvobození uneseného syna jistého kupce, kterému dost záleželo na tom, aby svého syna zase viděl. Úkolu jsme se ujali, ale nedopadlo to pro naši družinu nejlépe. Při bitce s bandity jsme ztratili několik dobrých přátel a spolubojovníků. Syna jsme kupci předali, ale vůdce únosců nám uprchl a tím vše začalo. Protože pole vyklidil velmi chvatně, nestihl si vzít něco, co je pro něj velmi důležité, věc obestřenou nějakým velkým tajemstvím a významem. Je to svitek, který jsme nalezli v jeho brlohu. Je napsán tajným jazykem rytířů řádu Yalky, takže jsme ho nedokázali rozluštit. Nicméně ten mizera o něj velmi stál a stále stojí a díky tomu umřelo pozdějc velké množství členů naší družiny. Jistě se nepodivíte, že když jsme zjistili, že v Dusaru jeden rytíř Yalky je, vyhledali jsme ho a požádali o pomoc. Byl to velmi vznešený člověk a chtěl nám ten svitek přeložit, jenže než to stačil udělat, někdo ho zákeřně zavraždil. Nezbylo nám než se vydat do proslulého kláštera Kolestýnů. Ti nás rovněž neodmítli, ale bez jisté knihy nemohou svitek rozluštit. Tu knihu nemá nikdo jiný než jejich odpadlý učedník Cera, který si založil vlastní klášter kousek odtud.. Bez Knihy Zrození ten záhadný svitek nikdy nerozluštíme a to bych si neodpustil, už z úcty ke svým padlým druhům.. Proto musíme zítra tu knihu získat a Cera poslat do pekel..