| |||
PJ se vrátil , takže prosím o zachování jeskyně , pokud mají ještě ostatní chuť hrát |
| |||
Udržbáři, já mzslím, že tu se hlavbě čeká na mě, já prosim o strpeni, jelikož letišní prázdninzy jsem každou volnou chvíli někde pryč, ani teď nepíšu z domu. tak mějte prosím trochu strpení |
| |||
Vážení a milí, jeskyně vypadá v současná době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni). Při případném ukončení jeskyně budou všechny postavy zachovány. Pokuste se sehnat Vypravěče. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z vás, hráčů. Systémově - stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Údržbář |
| |||
Tas mě dokonale překvapí. než se moje mysl dopracuje k tomu, že si dáváme honičku, zmizí konec jeho copu dole pod schody. Když se konečně pohnu už slyším různé zvuky doprovázející spěchajícího mrštného šotka. Další náskok získá právě v tomto lokále, kde se snadno proplete mezi hosty, stoly i servírkami. Já musím znatelně zpomalit, protože kroužková zbroj mě přidává váhu a není pro mě tak snadné měnit směr. Jedinou drobnou výhodu mám v tom, že mi lidé více uhýbají. Asi si myslí, že mě okradl. Ale to je jedno. Když konečně mé dlouhé a přeci jen né tak úplně pomalé nohy začnou dotahovat šotka, jsme na dvorku. Už jen očekávám, jak na mě Tass vyplázne jazyk, nebo udělá dlouhý nos. Já se však spokojeně usmívám. Cítím se mnohem lépe než, u Himringa v pokoji. Než se Tass stihne došklebit, mírně se ohnu, jako bych jej chtěl poplácat, ale hned jej pevně vezmu za rameno a rychle zvednu. Strčím si jeho malé tělíčko pod paži a druhou rukou jej skoro zuřivě podrbu v kučeravých vlasech. "Pomohls mi rozehřát si nohy, tak teď mi pomůžeš i s rukama." zasměji se srdečně. Za chvíli jej však pustím. Ani ne kvůli únavě, nebo nedostatku sil, ale přeci jen by to pro Tasse mohlo být nepříjemné. Vyrazím směrem k hradbám, kde chci trénovat na očích všech, kteří se dívat chtějí. |
| |||
Po celou dobu porady se tak nějak nudím, i když několikrát padne moje jméno. To jsou okamžiky, kdy chvíli dávám pozor, ale jinak mne to moc nebaví. Už abych na to šli, samé žvatlání, žádná sranda. Potom, když nás himring opět vyhodí z místnosti, vyzve mne Delph, abychom si šli zařádit se zbraněmi a pak si dát pár piv. No jasně skvělej nápad, aspoň bude nějaká sranda, jak tomu kluku vypráším kožich. "Tak super, Dlephe, ale nejdříve mně musíš chytit a pak trefit. Ale stejně si myslím, že ti stačím zašít trenky dříve než se rozběhneš" Vyzývavě se usměju na Delpha a plácnu do něho. "máš babu a kdo bude poslední na dvorku je práchnivá bačkora." Proběhnu Delphovi pod nohama a na svých krátky nohách beru schody po dvou. Několik poslední seskočím, udělám kotrmelec a probíhám výčepem dále směrem ke dveřím. |
| |||
Delph mi zničeho nic položí ruku na rameno až se polekám. Jen tak-tak zadržím výkřik a podívám se po Delphovi. Začne s tím, jestli bych nešel s nimi vzhledem k předchozímu proslovu k Tassovi. Cítím že nechci už dál být v této místnosti, že bych ze všeho nejraději právě odešel s Delphem a Tassem, který si ze všeho dělá jen legraci, už jen pro to, abych se zbavil trýznivého tíživého pocitu a strachu, který mne obestírá. S nadějí se podívám po šotkovi, ale pak se mi v mysli rozezní Himringova slova. "Ale Tellchara, Thinwë a Kristiana bych ještě poprosil, aby tu na pár okamžiků se mnou zůstali..." Co po mě může chtít? Zrovna po mě...? Třeba ti řekne že se toho nakonec nemáš účastnist. Ne... To jistě ne.. Telchar říkal, abychom si připravili vžbušniny, takže půjdu s nimi. A nebo jim připravíš výbušninu a nechají tě tady. nebo třeba hlídat koně, to bys třeba nepokazil co myslíš?! Vždyť mě přece o nějaký klášter vůbec nejde... zoufám si v duchu a nejraději bych se propadl do země. Odvrátím pohled od Delpha a jen tiše hlesnu: "Ne díky... Mám ještě dneska spoustu práce. Himring chtěl abych tu teď chvíli ještě počkal a pak musím za... No do jednoho obchodu tady a pak vyrábět výbušniny..." vypovím mu co mě teĎ čeká, pokusím se znovu o úsměv ač nepřesvědčivý, "Hodně štěstí při tréninku, a určitě si s trebou rád někdy zastřílím, hm?" zeptám se ho ještě s nadějí v hlase. |
| |||
Tohle plánování mě už začíná nudit. Radši bych si dal něco dobré jak navrhuje Delph. Mysl opilých je otevřenější. Do místností vletí havran a já si ho zájmem prohlížím. Možná na mě jde vidět, že si ho prohlížím až s příliš velkým zájmem. Hledím na jeho temné oči a snažím se v nich zahlédnout něco co by tam nemělo být. Naštěstí mě osloví Himring a já se tak neztratím v havranově očích. Vyslechnu Himringův požadavek, přikývnu a vydám se tiše, ale svižně splnit toto malé přání. Snad je to pro havrana. Možná bych ho mohl i nakrmit. S úsměvem opouštím pokoj a rychle spěchám sehnat kousek syrového masa dole v kuchyni. |
| |||
Proč to ten Himring asi dělá? Snad tuší, že jsem lepší šermíř mež elfka a chce zabránit tomu, abych jí ponížil. Mlčky doposlichám Himringa a pak se naposledp odívám z okna, jestli někdo nekouká na nás. Pak se otočím k Tassovi a kývnu na něj. "Tassi pojď semou zam ěsto budu tam trénovat a pak můžem provést naši část plánu, kdy se budem po tréninku jakože opíjet a pak necháme proklouznout tu informaci, že tu akci odkládáme na jindy." Jak domluvím k Tassovi jsem u Kristiána. Lehce mu položím ruku na rameno. "Kristiáne nechceš jít s náma? Že bys vzal luk. Už jsem jej nedrel v ruce od doby... no od doby, kdy jsem naposled viděl matku. Můžeme se procvičit spolu, co ty na to? Trocha pohybu a čerství vzduch ti jistě prospějí před tímto úkolem." Počkám na odpověď a pak už výjdu ven z pokoje a pro své věci. Až se sejdeme vyrazím na místo za hradbami, kde se dá dobře trénovat. |
| |||
Po celou dobu jsem mlčel. Přeci jen mám teď strach cokoliv říci a ostatně mě ani žádný plán nenapadá. Raději bych tu nebyl už jen fakt, že má předchozí domluva s místním alchymistou bude muset padnout mě rmoutí čím dál víc. Je na mě znát, že jsem hluboce zamyšlený, ale bohužel asi nad něčím úplně jiným. Zmíňky o Lilien jsem zaslechl, ale i když jsem již otevíral ústa že něco řeknu, jako že se prostě vytratila a tak... Raději jsme je opět zavřel. Najendou je všechno tak jasné. Tellchar pronesl finální lán, který teď zní tak nějak nezvratně až mi to nahání hrůzu. Opravdu to ale takhle chci? Právě takhle? Ano, jsou to moji přátelé, ale Lilien je pryč... Himring mě stejně nesnáší a ostatní... Ale no tak. Prostě to tak musí být, no. Neni ti dáno učit se dost rychle takže otce stejně nikdy nenajdeš, no. Kdy už se s tím smíříš? Stejně mu na tobě nezáleží, jinak by se sem pro tebe vrátil... To už je na mě příliš. Himring zrovna říká, že že tu mám já, Tellchar a Tinwë zůstat. Nějak mi ale uniká proč zrovna já. No... Tinwë je jeho nová kamarádka, Tellchar je vůdce družiny ale já? Ani tu třeskavinu nemám ještě vyrobenou... uvědomuji si, že času ubývá já za tím alchymistou musím ještě alespoŇ zajít a musím toho ještětrochu vyrobit než půjdeme do další nebezpečné akce. A co když tam zase někdo zemře? co když nás Lilien zradí? No ale nemá důvod, ne? niečemu už nerozumím. Sobě, ostatním, tomu všemu okolo... Pohlédnu na Himringa zmateným pohledem a zůstanu stát tam kde doposud za Murmeovou židlí, i když Murnmeö už asi bude odcházet aby se připravil... |
| |||
V průběhu vašeho hovoru mi na rameni přistál velký černý havran, Kraag, jak určitě víte, můj společník a od toho okamžiku sleduji váš hovor jen jedním uchem. To, že se již nachýlil ke konci mi však neunikne a také to, že Tellchar sestavil finální verzi bodoby plánu. V okamžiku kdy Delph vyzve Thinwë na tránink, prudce vstanu a vstoupím mezi něj a elfku, své ledové oči,jiskřivící jako kristaly ledu ve slunci, do jeho tváře. "Děkuji všem za vaše názory," mluvím ke všem, ale stále se divám na Delpha "můžete se nyní jít občerstvit, nebo si jít zacvičit, připravovat se, vybýt přebytečnou energii." a muj zamračený pohled nakonec odvrátím od mladíka. "Ale Tellchara, Thinwë a Kristiana bych ještě poprosil, aby tu na pár okamžiků se mnou zůstali. A Gustave, mužeš prosím, dojít do kuchyně a donést mi malou misku syrového masa?" Slovo prosím ode zní spíše jako rozkaz, přesto jsem je vyslovil. Když jsem řekl vše co jsem chtěl, otočil jsem se ke krbu v rohu, vzal z jeho okraje malý dřevěný pohár a vyprázdnil jeho obsah na jediný doušek. Pak jsem začal laskat havranovo lesklé černé peří a podle sluchu vyčkával až poslední osoba, která tu momentálně není vítána opustí můj pokoj. |
doba vygenerování stránky: 0.36764979362488 sekund