Domluvili jste se pravdepodobnem postupu . Vase predstava je pouze z vypraveni Thinwe, jinak jste jeste nemohli tvrz v horach videt . Rozchazite se , kazdy podle toho , co chce delat ...
Jeste jste mohli videt , ze do pokoje oknem vletel havran a sednoul si Himringovi na rameno ....

Provedu takovu nic neříkající grimasu. Vypadá to spíš jako procvičení mimicých svalů, ale nakonec přeci jen něco řeknu.
"Já zrovna moc nepiju, ale něco zahrát můžu. A třeba ještě tady s Tassem. Od šotka, s prominutím Tassy, se něco takového skoro očekává."
Naklonm hlavu na bok a ozve se několikanásobné lupnutí
"A já si půjdu zacvičit. Pokud nás někdo sleduje, vý že trénuju. Pak budu vypadat navíc mnohem žíznivěji a tak tomu, že jsem si dal víc než jsem měl a něco prořekl bude vypadat pravdivěji. Chceš se Thinwë přidat?"
Tak uvidíme, jestli výzvu příjme a jak se pak bude umět ohánět mečem.

Usměji se na Delpha..
Na návrat budeme potřebovat trochu štěstí, každopádně ti co budou nahoře, kryjí toho co právě po laně sestupuje dolů. No a poslední pudu já, takže pokud někoho bude mrzet případný lučištník, budu to já..Jinak plán beru jako hotovou věc. Kdo se ujme toho nenápadného roztroušení falešné informace,co? Napadá mě pár způsobů, ale myslím, že v tomto úkolu by se mohla vyznamenat Thinwë, je znalá místních poměrů lépe než my. Můžeš si k ruce vzít třeba Delpha, ten se někde trochu opije a pak to omylem vyslepičí .. Nahlas se zaměju svému plánu..
Já si zatím zajdu do kovárny a nachystám pár věcí na to lezení.. Thinwë jak velká je ta stěna, kterou polezeme?

"Tak nahoru bych klidně mohl vylézt s Thinwë. Jen bych si asi musel sundat prvně zbroj. Přeci jenom nejsem zvyklej lozit s takovým kusem železa na sobě. Z minulosti mám své zkušenosti se zdoláváním různých kolmích překážek. A Souhlasím s Tellcharem. Pokud možno nevyvolávat zbytečný boj, když to půjde. Bude to tak asi jistější, než se vrhat do útoku po hlavě. Jinak to bude chtít ještě dořešit jak se dostanem zpět, když budem muset spěchat. Protože jestli polezem ze skáli dolů a za zády budeme mít jediného lučištníka jsme nahraní," vysaju slinu ze zubů,
"Koně se daj přivázat snadno. Navíc to jsou klidný koně, žádný zběsilí zvířata. Když je přivážem na místo s dostatkem trávy, tak je najdem cestou zpět stát maximálně o krok vedle než jsme je nechali.
Každej by jen přemýšlel jak se dostat dovnitř, ale ne jak se dostat zpět.

Poslouchám všechny možné i nemožné nápady a připomínky a chvilku si vše třídím v hlavě, abych to mohl nějak shrnout..
Myslím, že na začátku jsme se shodli.. Neopatrně zoztrousíme, že akci odkládáme, tajně se sbalíme a koně s výstrojí ukryjeme za městem. Dále bych to viděl následovně! Naší prioritou je se dostat do kláštera a to uděláme tou lezeckou cestou po zdi. První poleze Thinwe a odjistí mě shora přes moje speciální trpasličí jistítko, pak vylezu já a všichni ostatní. Kdo by měl problém, toho přes malou kladku vytáhnu nahoru. Jak se máte vázat na lano, to vás ještě naučím.
Na chvilku se odmlčím a loupnu okem po Thinwe, kterou jistě nenapadlo, že by trpaslík zakuklený v plátech mohl mít něco společného s lezením po kolmých zdech..
V klášteře se vše pokusíme uděla co nejrychleji a nejtišeji. Nebudeme dělat žádnej vyrvál, pokusíme se to celé provést tak, aby nikdo nevyvolal poplach. Pokud se to posere, budem vás s Delphem krýt a zbytek provede akci.. Murmeo, Kristiáne. vy si připravte nějaké výbušniny, možná nám nepůjdou otevřít nějaké dveře, každopádně ty Tassi se je nejprve pokusíš otevřít pěkně potichu paklíčem. Thinwe se bude držet Himringa a Himring ví, co má dělat.. Gustave, ten nápad s konmi neni od věci, ale pokud je dobře uvážeme, tak bys mohl jít s námi. Hodil by ses nám nahoře..

Naslouchám promluvě přátel i nově přibraných o nadcházejícím ukončení další etapy našeho úkolu. Po chvíly ticha se zamyšlením také přidám.
Souhlasím s Thinwë i Tellcharem, volím nenápadnou cestu s zmatením uší, které naslouchají všude.
Promnu si prsty fousy a pokračuji.
Co se týká počátku útoku na tvrz, jak navrhl Gustav, bylo by vhodné odpoutat pozornost menším rozruchem. Problesknou mi oči. Mohu se podívat po nějakých výbušninách, či jak tu již zaznělo, zápalnými láhvemi založíme menší, rychle se šířící se požár.
Jak už nadhodil Delph, je otázkou, zda jsou ochránci zvráceného mnicha najatí či zfanatizovaní, nicméně, myslím, že by nemuselo být nic velkým problémem.
S Tellcharovou sekerou, ledovým dechem Himringa, obratností a odhodláním nás ostatních to zvládneme.
Ukončím svůj příspěvek a je na mě znát, že se na akci v horách těším a zdravotní stav mi není překážkou.

"To jak se tam dostat, je vyřešeno, že pujdeme po zdi, maximálně, že se udělá ta druhá skupina. Potom tím útokem z dálky jsem myslel, třeba lukem, holka. No a když chceš místo magické berličky použít berličku v podobě ohně tak, je to taky možnost. Nejdůležitějším bodem plánu. ale je to, že mi proti tm strážným nic nemáme a pokud nejsou zfanatizovaní, ale jen najatí, tak důležité je dostat Himringa s Tassem dovnitř, aby se vypořádaly s mnichem. Jeho smrtí by měl boj skončit a my tak mohli ušetřit několik nevinných životů, nebo životy naše, pokud budou příliš zkušení, nebo jich bude prostě příliš. Takže můžem zapálit oheň nalákat na sebe jejich pozornost a chvilku je zabavit bojem, můžem přidati drobnou honičku po okolí a přitom by se tam Himring a Tass mohli dostat, ať u s neviditelností, nebo bez a vyřídit toho mnicha.", tu část o berličkách pronesu s trochou výsměchu, jinak do toho žádné emoce nevkládám. Věnuji Thinwë nic neříkající pohled a opět se otočím a zpoza rámu okna se snažím prohlédnout si venkovní okolí a objevit pátravé oči, které by se mohli upírat naším směrem.

Gustavův projev mě pobaví a vykouzlí na tváři úsměv. Je docela roztomilý, když se takhle vykrucuje...nenechám se ale Gustavovým výstupem zvyklat od původního záměru reagovat na Delphenaena. Potřesu tedy s vlídným úsměvem na tváři hlavou a znovu jí zavrtím, tentokrát už jasně nesouhlasně při pohledu na Delphaneana. Svraštím obočí a zvědavě nakloním hlavu.
Jaká Lilien? Co je to zač a proč tu není? Vypadám nespokojeně. Pokud se máme na něčem DOHODNOUT, musíme být všichni. Nemluvě o tom, že si nemůžeme dovolit, aby se tu motal někdo, kdo o akci nemá zájem. Tohle raději vyřešte hned, ať víme s kým skutečně počítat.
Potřesu znovu nespokojeně hlavou a skloním hlavu tak, že hledím na Delpheneana částečně z pohledu. Nedůvěřivě a snad i trošku dotčeně. K tomuhle plánu...nesouhlasím. Co myslíš tím: zaútočit na dálku? Mám na ně vybafnout nebo co? Koho myslíš, že nepřítel uvidí, až se tam budete plýžit v přední linii s těma magickýma srandama a na koho bude útočit? Pokud myslíš na bezpečí těch "slabších" zkus to znovu. A pak, hovoříme teď především o tom, kterou cestou jít. Nabízím tu, která je po všech peripetiích nepřítelem méně očekávaná. Nakonec se znovu napřímím a zvednu pyšně hlavu. A ke všemu nehodlám postávat vzadu. Boj je i můj, nechystám se tam na návštěvu. Ale žádné čáry máry na sobě nesnesu, nepotřebuju podobné berličky. Nakrčím znechuceně nosík a oklepu se, jako bych setřásala obtížný hmyz nebo kapky vody. Zvednu obočí a našpulím pohoršeně ústa. Řeknu to jinak, jdu cestou po zdi, kdo jde se mnou a co bude dělat druhá skupina, pokud nějaká bude? Věnuji Delphenaenovi poslení přísný, odhodlaný pohled a znovu se rozhlédnu po ostatních.
Při pohledu na Guistava se zájmem zvednu jedno obočí a tišeji dodám: oheň není tak zlý nápad, pokud jej nepřítel neumí využít ve svůj prospěch... pokývu zamyšleně hlavou a loupnu zvědavě okem k Tellcharovi, jehož slova mě zatím, podle všeho, zaujala nejvíc.

S těmi kouzly a neviditelností to zní velice zajímavě, ale to s tím útočím přímo mezi nepřáteli? Přemítám o Delphově plánu jenž mi zní až příliš nebezpečně, pro mě, ale nejspíš to bude tou částí kde figuruji já jako volavka na odlákání pozornosti.
Proč si vybral zrovna mě? Pokud to nebude parta hospodských rváčů tak nevidím své šance příliš slibně.
"Víš, Delphe ne, že bych chtěl nějak podkopávat tvůj ůsudek ve mě a moje bojové schopnosti, ale možná by jsi chtěl mít vedle sebe někoho s kým jsi již v boji sehraný.", začnu vysvětlovat lehce nesmělým hlasem.
"Samozřejmě se nemusíš obávat, že bych tě snad v boji omylem propíchnul. To bych už fakt musel mít smůlu a především by jsi tu smůlu měl ty, ale radši bych preferoval ten zmatek způsobit trošku z povzdálí. Třeba něco podpálit až se tam proplížíme. Když budou muset hasit tak budou mít plné ruce práce a my se budeme moci plížit po okolí a třeba občas i někoho bacit po palici.", promlouvám už jistěji, protože vcelku vím o čem mluvím. Když budou mít stráže v rukou vědra s vodou místo mečů tak to bude velké plus pro náš plán.
"Toť tak asi vše co bych rád dodal, kromě dodatečné otázky.", nachvilku se odmlčím.
"Možná bych si měl vzít na starost jednu velmi podstatnou věc a to naše koně Možná bych je mohl hlídat zatímco půjde dovnitř tvrze. Co myslíte?", pronesu velice vážně. Snad to neznělo jako bych se chtěl něčemu vyhnout, protože bez zajištěného úniku by byla celá tahle mise k ničemu.