po snídani (Ať už to bylo cokoliv), se obrátím k přísedícím.
"Kristiáne, Tassi, neměli bychom se jít podívat na Murmeu? Přeci jen byl včera dosti pošramocen, ještě od toho setkání se skálou. A návštěva jej jistě potěší. Jenže nevím , který má pokoj.
Pak bych si chtěl zatrénovat, pořád si trochu zvykám na tu zbroj i na ty meče. Je sice pravda, že na kvalitu se zvyká rychle, ale jde o celkový způsob boje."
Vstanu a dávám na čas ostazním, abych poznal, zda se připojí nebo ne.

Na chvilku se zamyslím..
Thinwë v jednom máte pravdu.Vám jde o něco, nám jde o něco jiného a jak řekl Himring, vy o tom nemáte ani páru. Což ovšem nevadí, tomu, aby jsme vác opravdu vzaly s sebou. Mě u nás doma považovali, za extrémně tolerantního jedince. Pořád jím jsem. Uvědomte si však laskavě jednu věc! Pokud od někoho něco žádám, musím se podle toho také chovat.
Na malou chvilku se odmlčím..
Za tím, co jsem řekl si stojím. Vezmeme vás na výpravu do tvrze, ale jestli se opravdu stanete součástí družiny, to se ještě uvidí. Máte možnost mě přesvědčit! Pokud jde o kořist, o tu se u nás v družině dělíme všichni rovnocenně, takže dostanete jednu devítinu. Pokud jde o naše cíle, tak ty vám zatím zůstanou sryty. Jestliže mě dokážete, že jste hodna se stát plnohodnotným členem družiny, řeknu vám víc a pak bude platit to, co řekl Himring. Od nás již odešlo mnoho přátel a parťáků, ale bohužel téměř všichni jen na jedno konkrétní místo.
Domluvím a podívám se na Himringa, který jistě pochopí, že si nepřeji, aby s Thinwë mluvil o našich skutečných cílech..

Uvidíme, co je zač. Zatím je to pro mě nanicovatý, rozmazlený fagan.. rád si svůj názor poopravím.. Ta elfka má štěstí, že nejsem stejný, jako většina "normálních" trpaslíků.. Pokud by takto jednala s někým z mého lidu. V lepším případě by s ní nikdy v životě už nepromluvili. V tom horším by skončila se sekerou v hlavě.. Snad si to časem uvědomí..Přátelství je křehká věc a takto se rozhodně nenavazuje..

Odvrátím pohled od Himringa a bez dalších slov odejdu z pokoje dolů do krčmy k ostatním..

Svým projevem k Thinwe jenž učinil Himring mě zcela dostal. Jakoby mi četl myšlenky. Dokonale s ním souhlasím a jeho schopnost to takto výborně zkonstatovat je jen dalším důvod proč se ho budu držet.

Stále jsem ve střehu a držím meč sice schovaný ve své pochvě. Pustím jej až když mě požádá Himring o občerstvení pro naši krásnou společnici. Kývnu hlavou na souhlas a vydám se ke dveřím. Zrovna oddělávám židli a petlici když Thinwe specifikuje své přání. Otočím k ní hlavu s vlídným úsměvem na tváří.

"Pro vás vše drahá, hlavně aby jste byla uspokojena. Je to mou povinností.", lehce se ukloním a vyrazím z místnosti.

V hostinci pak odchytnu hospodského a sdělím mu své požadavky pro Thinwe. Za hospodským pak courám tak dlouho než dostanu co potřebuji a pak se s tím opět vrátím do pokoje.

Jako bych na to jediné slůvko čekala, když se po několika drobných krůčcích směrem ke dveřím zastavím a po tváři mi, i v tom přítmí, které zde panuje, přeběhne spokojený výraz. Obrátím se zpět a vrátím se mlčky na své stanoviště vedle krbu, kde si vyslechnu zbytek Himringovy řeči. Stačí slanina, trocha sýra a zeleniny, bílé víno a čistou vodu....prohodím o poznání měkčeji ke Gustavovi, jakmile je elfův monolog u konce, než se obrátí k odchodu, ať už ho to napadne udělat nebo ne, a věnuji mu přátelský úsměv. Děkuji. Kývnu k němu hlavou vděčně a s vlídností, jakou u mě snad ještě nikdo z této společnosti nespatřil.
Je mi jedno, začnu jakmile vyřeším otázku jídla a obrátím svou pozornost opět k Himringovi, jaké jsou vaše životní plány, je mi jedno, odkud a kam máte namířeno. Nezajímá mě, kolik banditů jste pobili. Každý z nás má za sebou své...do této chvíle. Pronesu tiše klidným tónem, náhle o dost vlídnějším, i když jistou dávku sebevědomí nezapřu. Na druhou stranu v těch slovech není známka pohrdání, hovořím věcně a volně. Dokonce se usměju, málem vesele. Pro mě je důležité dění v tomto... máchnu zlehka rukou někam ke dveřím...městečku, když použiju nadnesený výraz. Pokrčím rezignovaně ramenem, když shluk domů nazvu městečkem. Alespoň v současné době. A vy jste, jak bych tak řekla, na čas součástí místního dění...dost bouřlivě, jak jsme si již řekli. Nechám svou poznámku bez zvláštního výrazu, jen na kratičko povytáhnu obočí. Tak se vaše místní plány týkají i mne. Co bude dál je věc další, ale pokud vaše nabídka podílu na kořisti platí, nemám námitek s vámi pokračovat dál. Stejně je to tady hrozná díra a po vaší návštěvě tvrze tu bude bezpochyby dlouho horká půda... uculím se jakoby na vysvětlenou s nevinností dítěte.
Nakonec se zhluboka nadechnu a rozzářím se spokojeným úsměvem. Vida, tak tedy ujednáno. Během snídaně vám objasním svůj plán a konkrétněji svou nabídku, nerada bych zdržovala, ale ráda bych, aby mohli být přítomní všichni, kteří patří ke družině...nebo alespoň k informované části... Od vás očekávám, že mi poodhalíte další plán cesty, protože pokud se mě týče, informovanost ze strany...plátce...či nájemce mých služeb...považuji za základ dobré spolupráce. Uzavřu formálně, krátce ke všem přítomným skloním hlavu a s nemizícím úsměvem zašveholím: Říkejte mi Thinwë.

"Stát" zašeptám tiše a výhrušně, s vlčím úsměvem na tváři.
"Ty si asi opravdu myslíš, že tě potřebujem. A tvrdíš, že jsme nic nedokázali. Je vidět, že si ve své sebestřednosti a nekritičnosti ani neprojevila snahu ziskat si o náš nějaké informace. O tom proč jsme tady, odkud putujem a za jakým cílem. Proto, tě ujistím, že jsme zvládli víc, než se ti na první pohled může zdát: bandyty, obří hmyz, pouštní ještěry, pytláky, nemrtvé i mocného nekromanta. Zdaleka o nás nevíš vše. Ale i to málo co víš, stačí k tomu, abych tě nenechal odejít, když už si sama udělala také hloupost. Ano, nás viníš z neopatrnoti a sama ses dopustila stejné chyby.Zatím nikdo od nás neodešel, aniž by věděl o našem poslání. Od nás není cesta zpět. Buď s náma jdeš až do konce, nebo při tom zemřeš."
Nechám chvíli svá slova odeznít zavřu na okamžik oči, jako bych si na něco vzpomínal.
To mi připomíná, abych zjistil, co je s Lilien, včera se chovala divně a dnes nebyla u snídaně. nemůžu ji nechat jít s tím co ví.
"Víš toho málo o nás a téměř nic o našich důvodech a plánech. snad sis nemyslela, že vše vykdákám tomu nuzákovi, co by za krejcar na pivo prodal vlastní matku?"
a nevesele, nuceně se zasměju.
"Ty opravdu věříš, žejsi odhalila naše plány?" můj neveselá vyhružný úsměv se stále rozšiřuje. "Svým jednáním ses nyní sama dostala do úských. řeknu ti to na rovinu. Možná se dnes ani té snídaně nedočkáš. Volby máš takové:Když už jsi tu, buď půjdeš s náma, budeš nám prospěšná jak umíš a mi budem stát, za tebou, podporovat tě a chránit. Budeme se dohromady dělit o jídlo nocleh a kořist, spravedlivě dle zásluh a dle potřeb. A nebo neopustíš tuhle místnost, protže tě nemůžeme nechat jít. Není to nic osobního, ikdyž urážek si pronesla požehnaně, že by mohlo být. Pokud s námi půjdeš, zkrátka nepříjdeš, každý dostane svůj díl, pokud nějaký zisk bude. A pomsta je tvá věc, pro tu nejde nikdo z nás.Ale ještě jednou ti říkám, bu´d jdeš s námi, do hradu a až na konec cesty, nebo nejdeš a už ani z této místnosti."

Možná že jsem tímto překvapil Gustava, neboť ten mne takto ještě mluvit neslyšel, ale Tellchar tohle očekávat mohl. Možná, že i elfka něco podobného tušila, ale i kdyby byla překvapená nedá to znát.
Přejdu pomalu ke Gustavovi:
"Buď tak laskav a sežeň své favoritce nějakou snídani, ať nás nenařkne z hulvátství. Dopřejeme ji čas na rozmyšlenou, a dobré jídlo ji ten čas zpestří. Ale s nikým o ničem nemluv."
Sám pak usednu opět do svého křesla, pozorujíce bedlivě elfku, abych ji připadně mohl zastavit holí či jiným způsobem, chtěla-li by uniknout, když Gustav odchází z pokoje, či snad dokonce použít k odchodu okno.

Po těchto trpaslíkových slovech pozvednu hrdě hlavu. Dobrá, zdá se, že nestojíte o pomoc, sbohem tedy. Když já jsem dokázala důvěřovat vašim schopnostem i po hloupostech, kterých jste se dopustili, nevím, proč byste vy nemohli důvěřovat mně. Ostatně, vy jste zatím taky nic nedokázali, nic pořádného o čem bych slyšela, nechápu tedy, proč bych se ze svých schopností měla zpovídat já. Pokrčím rameny, pohodím dlouhým copem a obrátím se k Himringovi. Zdá se, že o mé služby skutečně nestojíte, pak tedy, hodně štěstí, budete ho potřebovat, sbohem...kdybyste si to rozmysleli, budu dole snídat. Kývnu hlavou na pozdrav trpaslíkovi, elfovi i svému průvodci, jenž tu teď stanul výhružně s obnaženým mečem a zamířím odhodlaně ke dveřím, rukavičky elegantně složené v podpaží.

To že se elfka vzteká a cítí snad i dotčená mě nechává naprosto chladným.. Nesnažím se jí žádným způsobem pokořovat ani zastrašovat.. Jen naprosto otevřeně komentuji její chování a slova.. Nemám v hlase ani špetku povýšenosti nebo něčeho podobného.. Jen přímost..

To že jsme tomu lstivému žebravému ochlastovi dali pár drobných, je pravda.. Rád dám pár mincí i tobě,. Máš pravdu, řekla si nám informaci, zaplatím za ni..

Vytáhnu z kapsy tři zlatky a položím je na stůl.. Pak pokračuji v hovoru..

To jak se ke mně chováš opomíjím, ale nezapomínám. To trpaslíci nedělají. Nicméně stále nevidím nejmenší důvod, proč bych měl věřit neslušně se chovající a chvástající se elfce, kterou sem nikdy neviděl, nic o ní neslyšel. Zatím si mi nic neukázala, nic podstatného neřekla a ničím mě nepřesvědčila o tom, že nám budeš prospěšná..
Když se jak ty říkáš zamyslím, tak stále nechápu, proč bych ti měl důvěřovat a dokonce si od tebe nechat diktovat podmínky. Já jsem tě sem nepozval, pokud jsem si všiml, přišla jsi sama od sebe. Mluvíš o konexích, znalosti místa, vlastním zájmu. Ale jak mám vědět, že ti můžu věřit?! Zatím si u mě moc důvěry nevzbudila..

Pokoj

Ano, na slova trpaslíka jsem také čekala a je mi jasné, že jeho názor bude pro ostatní více než důležitý...pokud to tady funguje skutečně tak, jak Himring popsal ve své úvodní řeči. Dokonce jsem tušila, že právě tento trpaslík bude proti elfkám částečně zaujatý...ostatně už se jaksi projevil dole v hostinci, kdyby aspoň poslouchal, nádiva tvrdohlavý... odfrknu povýšeně, když konečně domluví. Oči se mi zúžily hněvem, zažhnuly, jako bych se po trpaslíkovi chtěla v tu ránu vrhnout. Zbytek těla však zůstal vklidu, opřený o římsu, jen ramenem a tváří jsem se povysunula tak, abych na trpaslíka lépe viděla, stejně jako on na mě.
Nakonec se však chladně usměju, hlavu nakloněnou mírně na stranu, probodnu trpaslíka pohledem, upřeným tvrdě a nesmlouvavě přímo do jeho očí. JÁ svou práci dělám pořádně, ale NIKDY zadarmo, Tellchare! Pronesu tlumeně dotčeným tónem s důrazem na některá slova. Pokud o mé služby nestojíte, jděte si klidně do tvrze jak chcete, já tu na vás počkám, jen nevím, jestli se někdo z VÁS vrátí. Za informace o tvrzi jste si zaplatili zlatem a za informaci o prozrazeném plánu platit nechcete? Nenechám se urážet, jestliže nemáte zájem o mou pomoc, neměli jste mě sem tahat, mám důležitější věci na práci, než provádění VLASTNÍ HLOUPOSTÍ PROFLÁKLÝCH skupin! Zasyčím v odpověď jako vzteklá kočka. Svá slova pronesu teď zase já tak, abych trpaslíka ujistila, že jeho zastrašování na mě nemá vliv a sjedu ho přísným pohledem. Potřesu uraženě hlavou a odlepím se od krbu...nějak se udělalo horko. Ruce založím na prsou, pevněji se rozkročím a zamračím se na společnost v místnosti, můj hněv je (alespoň pro mě) nanejvýš spravedlivý. Ve tváři zůstávám bledá, jen líce zaplály lehkým rumělcem. Vlastní naivitou, plácnu se dlaní do čela a nechám ruku volně gestikulovat, zatímco druhou založím odhodlaně vbok, jste zmařili už tak chabý plán a teď si chcete diktovat podmínky?! Potřesu nechápavě hlavou a poprvé uhnu pohledem k Himringovi a nevěřícně na něm ulpím, jako by se mě snad měl v tuto chvíli s nějakou samozřejmostí zastat.

V tu chvíli si uvědomím, že elf nejspíš nesdílí mé rozhořčení a tak se znovu obrátím k trpaslíkovi. Na tváři se mi znovu rozlije netrpělivý úsměv. Zavrtím hlavou. Ale dobrá tedy, co třeba mé konexe, znalost místa, vlastní zájem na úspěšnosti té vaší akce...nečekejte, informační smršť, ale když se zamyslíte....jen to zkuste...aspoň jednou...mohlo by vám dojít, že vám budu užitečná. Já si svoje vyřídím i bez vás, jen by mi to trvalo o trchu déle. Takže si nemyslete, že mi děláte přijetím do družiny kdovíjakou službu...zvlášť, když po vás teď půjde celé město... Nakrčím nosík a znovu založím ruce na prsou a opřu se pohodlně o krb.

Poslechnu si nejprve Himringův obvykle stylizovaný projev a pak také nanicovatě sebejistý projev té elfky, který však pro ucho i oko trpaslíka vyznívá poněkud jinak než například pro Gustava, ikdyž i ten se již konečně vzpamatoval..
Chvíli nemluvím, jako bych si třídil myšlenky, přičemž pozoruji tvrdým a především nezaujatým pohledem elfku..

Takže Thinwe. Vy si vyhraňujete podíl na kořisti, právo na vyřizování svých účtů a říkáte, že nám chcete pomoct. Já ovšem zatím ani v nejmenším nevidím žádný rozumný důvod vám něco podobného dopřát. Máte spoustu požadavků, ale nic nenabízíte. Víte my trpaslíci jsme dobří obchodníci a rozhodně neuzavíráme obchody ani dohody, o kterých nejsme přesvědčeni, že jsou výhodné.
Pokud se k nám chcete přidat, budete mě muset nejprve přesvědčit, že vás opravdu potřebujeme..

Poslední větu řeknu tak, aby Thinwe pochopila, že mě nezajímají její, pro jiné jistě efektní, gesta a pózy..

Místo abych jal se pronásledovat svou dámu jenž odstoupila o pár kroků dále, tak raději se chopím židle a zapřuji o dveře.. Neopomenu zasunou řádně petlici abychom měli soukromí v této světnici. Tahle hra na dámu a trubadůra už u mě vstoupila do znamení štíra. Radši už nebudu déle zmatek v duši Himringově činit aby mě z neschopnosti nemusel více vinit.
Můj záměr je již zcela zřejmý když stojím pár kroků od samozvané návštěvnice. Bokem pravým pak k ní natočený a meč rukou lehce uchopený abychom mohl v mžiku oka tasit a rozpůlit jí jako mloka.
Škoda velká by jí určitě byla, ale kdyby jiná možnost nezbyla nechci být za neschopného ...
A tak vyčkávám a naslouchám. Úsměv na tváři už touhou nezáří.