| |||
Stanu na rohu hostince, přimhouřenýma očima si krátce prohlédnu vývěsní štít a o poznání volněji dokráčím ke vchodu. Zhluboka se nadechnu...ne, opravdu se mi tam nechce, ale bude lépe, když to udělám, bude lépe, když se nebudeme plést navzájem do cesty... Naposledy si v rychlosti přejedu rukou po hladkých lesklých temných vlasech, spletených do dlouhého silného copu na zádech. Přes pas, sešněrovaný v působivém tmavém koženém živůtku na tmavé haleně a nakonec svezu dlaň i přes útlé, ale oblé boky v přiléhavých tmavých nohavicích. Nakonec si uhladím límec polodlouhého rozepnutého kabátku a vezmu za kliku. Chvíli mi trvá než si zvyknu na přítmí ve výčepu, ale pomalu, sebevědmě a hlavně částečně po paměti zamířím ode dveří dál, abych tu tak nečněla. Rána v hostincích jsou všechna stejná. Líná, ubručená a obvykle i liduprostá. Přesto mě nijak nepřekvapuje, kolik osob tu dnes posedává, postává a kmitá. Patří k sobě...vím to, jdu najisto... Oči si zvykly rychle, byla to jedna z prvních věcí, které jsem se musela začít umět ovládat a cvičit. Ještě jsem ani nedovřela vstupní dveře a už se rozhlížím po tvářích místních hostí. Hledám jednu, konkrétní,... ne, nejsou tu zdaleka všichni...zamračím se sama pro sebe a vzdorovitě našpulím rty a potřesu nesouhlasně hlavou. To se přece nedělá, když jsem konečně tady!....U jednoho stolu sedí trpaslík a nějaký půlelf a za jedním z mužů právě zaklaply dveře do kuchyně...to jsou ta zmatená rána a přitom...všechny tyhle chvatné přípravy...jsou možná maličko...ale docela maličko...ukvapené. Nemám mnoho možností a tak vrhnu ke stolu, u kterého část družiny pořádá snídani, jeden ze svých sebevědomých zářivých úsměvů, aby bylo jasno, že já jsem ta, které si mají všímat a ne slanina, sýr a kdovíco tam ještě před sebou mají.... |
| |||
Hned jak zmizí Gustav s vědrem horké vody , vejde do šenku postava elfky . Chvilku se rozhlíží u vdeří a pak pomalým krokem míří ke stolu ,kde právě snídáte a dohadujete se o dalším postupu . Elfka je štíhlá, má dlouhé tmavé vlasy. Oblečená je do tmavší haleny, černého korzetu a světlejších kalhot . Na nohou vysoké černé boty a přes rameno tvavá kožešinka . Přes paži má přehozený vínový kabátek a v ruce drží černé rukavice . U pasu se ji houpá krátký meč ... |
| |||
Sotva jsem se zeptal na to, kdy že to vlastně vyrazíme, ozval se Delph s né zrovna příjemnou otázkou. Nečekal jsme to a byl tedy zaskočen. Ihned jsem zrudl a uhnul pohledem. Tellchar řekne, že je to Himringův plán a Delph pak do toho vnese další ze svých myšlenek. Tak tohle až Himring uslyší bude asi nadšen... No a? Záleží na tom? Každý má přeci právo na svůj názor. Jo to jo, ale dělat zbytečné rozbroje... To že ty se bojíš svůj názor vyslovit a povětšinou se raději skryješ, než bys vystoupil a ohradil se je jiná věc. Jo no... Trochu jsem se uklidnil, že nebude rozebírána má noc u Lilien v pokoji, protože se přeci nic nestalo, jen jsem spal a nic víc, ale na druhou stranu se hrozím až tu budou všichni a Delph přednese svůj plán Himringovi. Tellchar se k Delphovi nakloní a něco mu šeptá. Nevím co a raději ani neposlouchám, vím, že to není slušné. V tom se ozve Gustav s přáním dobré chuti a já jen užasle sleduji jak nese vědro s vodou a něco málo jídla, kamsi nahoru po schodech. Slušné vychování mi velí jít za ním a pomoci mu s tou vodou, ale nakonec zůstanu sedět. Zjišťuji, že se mi nechce vstávat a že se bojím čím blíže je provedení našeho plánu, tím více se bojím... |
| |||
Zalezu do kuchyně a tam naberu horkou vodu. Přece jen v každé správné hospodské kuchyni vře nějaká ta voda. Rozhlídnu se s vědrem horké vody po kusu žvance pro Himringa. Pokud tam není žádný kuchyňský personál tak se obsloužím sám a seberu kus chleba, slaniny nebo naberu nějaké jídlo, které se tam možná připravuje. Sám se při tom trochou posilním. V jedné ruce nádobu s horkou vodou a v druhé kus žvance na talíři. Vyrazím zpět za Himringem jenž mě určitě už vyčkává. Projdu přes jídelnu a usměju se na snídající soudruhy. "Ať vám šmakuje." Pokračuji k Himringovu pokoji a když tam dorazím tak párkrát kopnu nohou do dveří. "Hórkááá vóódaa.", zavolám vesele a čekám než mi Himring otevře. |
| |||
Zadívám se na Kristiána.. No je to Himringův plán.. Počkejme tedy na něj a myslím, že on ti to řekne nejpřesněji.. Chvíli pozoruji Delpha a jeho "hladové" pohledy.. Pak mu naznačím, aby se nahl, že mu chci něco pošeptat.. Přičemž zašátrám v kapsách Když jsme družina, tak je to zároveň i něco jako rodina, víš?! Při tech slovech mu nenápadně do dlaně vtlačím pět zlatek.. To máš teďka jenom na jídlo.. Pak mi dej vědět, až si budeš chtít něco koupit nebo si najmout pokoj, jasný?! Po jídle si nacpu lulku, kouřím a vyčkávám na ostatní.. |
| |||
"Tak to je dobře Telle, že aspoň někomu..." chvilku se zadívám na jeho jídlo a pak se odvrátím ke Kristiánovi "Tak co noc u Lilien?" pronesu vesele, aby Kristián pochopil, že je mě jasný, že nic nebylo, ale ptám se aby řeč nestála. Jestly jsem svědkem Gustavovi cesty se snídaní nahoru pro Himringa tak jej taky pozdravím. Po chvíli mě něco napadne. "Vím, že už s tím asi všem lezu na nervy, ale něco mě zas napadlo. Co takhle útok provést až v noci. Přes den tam budou všichni vzhůru, V noci budou jen hlídky a mohli by jsme si to vyřizovat s nimi postupně jak budou přibíhat z postele ještě rozespalí. Vím, že je to další odklad, ale přes den by jsme mohli zkusit z dálky sledovat ten tábor jak to tam chodí..." |
| |||
Sedím u stolu. Delph přišel a ptal se Tellchara, ja mu šmakuje a ten odpověděl, ež dobře. Gustav zašel do kuchyně. Těžko říct proč. Chvíli jsem ho pozoroval, ale pak jse se opět zamyšleně obrátil ke stolu, kde trpaslík zrovna dojídal. No jo... dpdržíme Himringův plán, ale... Kdy se n to vlastně jde? Potřebuji hodně času na výrobu a tak... OPtočím se na Tellchara. Nevím jak dlouho bude Lilien ještě meditovat a požadavek na hledání bylin jsem dnes ráno již beztak odsunul do pozadí. Zbývá tedy poslední věc... "T-tellchare...?" oslovím trpaslíka, který byl do teDˇzaměstnán svým jídlem. Je na mě znát že jsem nervózní, ale vzhledem k tomu, že takový jsem co mě znají, nejedná se vlastně o nic tak zvláštního. "Já... totiž pokud... Pokud půjdeme podle himringova plánu, chtěl jsem... Chtěl jsem se zeptat, kdy se vyrazí... Potřeboval bych si ještě něco obstarat a tak... Tak jsem jen chtěl vědět, kdy se jde..." vysvětlím a zhluboka se nadechnu, abych potlačil sílící nervozitu a strach z trpaslíkovi odpovědi. |
| |||
Děkuji Delphe, šmakuje mi dobře. Ostatně jako vždy.. |
| |||
Vejdu ráno do šenku a už tam vidím Tellchara jak se nacpává vydatnou snídaní. neutratit vše co jsem měl, tak jsem si taky mohl snídat jako pán. "Brý ráno Telle. Jak ti šmakuje?" Přisadím se k němu. Když dojde hostinský co si dám odpovím: "Děkuju, ale nic, po ránu toho do sebe moc nedostanu." Pak se začnou trousit ostatní... |
doba vygenerování stránky: 0.31764793395996 sekund