| |||
Něco do mě žduchne a já se začnu probírat. Příjemný spánek. Snad to bude ještě příjemnější den. "Dobré ráno přeji.", pronesu k Himringovi radostným hlasem. Zývnu a protahuji se zatímco poslouchám Himringovy rady a prosby ohledně ranních činností. Ten má, ale všechno skvěle naplánováno. Nedivil bych se kdyby si vedle deník a účetní knihy. Vstanu, sbalím si svoje věci a začnu postupně dělat to co mi Himring řekl. Nejdřív se věnuji ohni a když už pěkně hoří, obrátím se na Himringa. "Tak oheň už plápolá. Já ted´ Himringu skočím pro tu vodu a zeptám se cestou na snídani nebo něco hnedka vezmu nahoru aby si neměl při umývání nebo k čemu tu vodu potřebuješ, hlad.", pronesu spokojeným hlasem, že mám co dělat a budu užitečný. Vyrazím i se svými věcmi z pokoje. Sejdu do místnosti hostince kde jsme předtím vysedávali, diskutovali a popíjeli. Prohlédnu si místnost a pokusím se najít dveře do kuchyně nebo oslovím někoho kdo by mi mohl pomoct nalézt to co hledám. Jídlo a horkou vodu pro Himringa. Celou dobu si pak pohrávám se svým rohem jenž mi vysí na hrudi a na nějž mám chut´ si zatroubit, ale nerad bych byl bezohledný a budil někoho z pozdních spáčů. |
| |||
Lilien už večer neměla příliš náladu a tak jsme šli oba spát. Nijak zvlášť jsem se nesvlékal, protže jsem si připadal dost hloupě už jen za to, že s ní sdílím pokoj. Když jsme se ráno vyhrabal z peřin Lilien už meditovala. Rychle jsme se protáhl a opláchl si alespoň obličej. V pokoji nebyla přímo zima, ale chladno trochu ano. Uvědomím si, že je otevřené okno a Lilien už má dokonce sbalené věci. Udělám tedy totéž, pobalím to co mám a probírám se včerejším večerem. Hledíc na okno zauvažuji o tom, že bych odešel. Že bych prostě zmizel a odešel si po svých. Jenže nakonec jsme se od okna odvrátil. Ne... Jsou to moji přátelé. Celou dobu, jsme se o přátelství s nimi snažil. Nemohu utéct. To by mě Himring nikdy neuznal. A taky je tu Delph, Lilien, Tellchar... Tass by si nejspíš ani nevšiml že jsem pryč a ohledně Gustava... Je to smíšek, ale neznáme se ještě tak dlouho... povzdechnu si. No jo no... Takhle to nikdy nestačím... A třeba právě takhle... To se nedá stihnout... Jsi s nimi teprve několik dní, něco kolem týdne, dle čeho soudíš? Já... já vlastně ani nevím... Vezmu si batoh a ještě jednou se podívám na Lilien. Chvíli přemýšlím zda bych neměl počkat až se probudí, ale nakonec uznám, že dolů sejde za mnou a bude asi lepší, pokud ji nebudu obtěžovat... Vyšel jsme z pokoje a zamířil si to dolů, kde už sedí Tellchar. Hned na mě promluví ohledně toho, že půjdeme dále podle Himringova plánu. Jo jasně... Nejlepší nápady má a bude mít Himring... sklopím hlavu, když si přisednu ke stolu. "Jo, jasně... P-proč ne...?" vlasntě jsem to ani nemyslel jako otázku spíše jako konstatování. Nevím jestli chci jít tímto postupem nebo ne. Je už vlastně rozhodnuto a já řekl, že s nimi půjdu teď už tedy musím... |
| |||
Vstanu za rozbřesku, kdy nesmělé načervenalé paprsky dopadnou do mého pokoje.Protáhnu záda s ztuhlou krční páteř. Zabalím se do pokrývky a vstanu. Lehkým nakopnutím proberu spící Gustava. "Vstávej. Opláchni se a obleč se. zatop mi v krbu a pak doskoč dolů do kuchyně pro horoucí vodu a zjisti co je na snídani. Dohlídni na to, aby ta voda byla čistá a nikdo do ní nic nedal." Pravím k němu rozkazovačným hlasem, který ale nakonec přejde do přátelského a nakonci zazní nevyřčené poděkování. Sám se pak začnu oblékat a až Gustav zatopí, jdu se ohřát ke krbu, i když jsem byl celou noc zabalený do teplých přikrývek. |
| |||
Ráno se konečně probudím...pohlédnu na klidně spícího Kristiána a usměji se. Tiše pootevřu okno, aby dovnitř proudil čerstvý vzduch a zabalím své věci. Usadím se uprostřed místnosti doprostřed na zem do tureckého sedu. Marně se snažím soustředit, stále mi v hlavě kolují myšlenky o údajném plánu, o chování všech z družiny i o mě samotné. Pak se mi však podaří to vše vypudit a soustředit sovu mysl. |
| |||
Sedím u stolu a pochutnávám si na sýru, slanině a čerstém chlebu, která sem si vyžádal od hostinského.. Včera jsme se moc na ničem nedomluvili.. Možná proto, že jsme to rozvedli až do krajnosti.. Nejlepší bude se vrátit k původnímu plánu.. Žvýkám, přemýšlím a čekám až se dostaví všichni.. Jak se říká, ráno moudřejší večera.. Nechal sem si to uležet v hlavě a myslím, že bude nejlepší se vrátit k původnímu Himringovu plánu.. |
| |||
Po večeři , kde jste se nedohodli prakticky na ničem , se rozejdete do pokojů , které jste si objednali u hostinského . Pokud jste na to měli . Tam jste přečkali noc a ráno se potkáte u stolu při snídani . je třeba se domluvit ... |
| |||
Himringova starostlivá péče mě skoro dojme. Připomene mi to moje začátky toulání se s mým starým přítelem bardem Pořvavou Odhalkopytem. Smutně zakroutím hlavou jako odpověd´ na moji finanční situaci, která byla vždycky smutná a pak tiše udělám to co mi Himring řekl. Ulehnu ke krbu a ještě než se pokusím usnout tak přiložím do ohně. "Děkuji a dobrou noc.", zašeptám vděčně když zavírám oči. |
| |||
Otevřu dveře, ale jen na malou mezírku, která odhalí Gustavovi můj obličej, ve kterém se zračí vše mezi hněvem a podivem. sjedu Gustava od hlavy až k patě a nakonec ho pustím dovnitř. "Copak ty nemáš ani zlatku na svůj pokoj? Mohl si aspoň zabučet dřív, mohl jsem vzít pokoj pro dva. " Sednu si na svoji postel. a Ukážu Gustavovi rukou: "Tamhle je umyvadlo, tak se dej do pořádku, nechci abys mi tu smrděl. Jestli nemáš houni, pujč si moji, ale hle´d, abys mi ji vrátil v pořádku. Když už si tu, lehneš si ke krbu, aby ses nenachladil. Alespoň dohlédneš, aby nevyhasnul." Vše říkám tak nějak podrážděně, přesto s jakousi péčí. Natáhnu se na postel a zhlavec si napěchuju po záda, aby se mi pohodlně sedělo a já měl dobrý výhled na to, co Gustav činí. |
| |||
V Lilienině pokoji Lilien mne vyzve abych vešel. Srdce mi tluče rychleji než je obvyklé a já se snažím potlačovat svou nervozitu ze všech sil. Ještě chvíli mi trvá než se zhluboka nadechnu a uchopím dveře za kliku. Dveře se podvolí mé vůli a nechají se vést podél své osy až k úplnému otevření kdy vstoupím do skromného hospodského pokoje v němž už Lilien čekala. Dveře za sebou zavřu a podívám se na ni. Vysvětlí mi jak to bylo s pokojem a mě nezbývá než se usmát. Velmi se mi ulevilo, že jde jen o toto. Sám nyní nevím co bych jí řekl. "Děkuji, to jste nemusela..." řeknu ještě a a posadím se na postel proti ní. "Trochu... trochu jsem se bál..." vypravím ze sebe s nervózním úsměvem, ale už ne tak nervózním, jako před chvilkou na Delpha. "CO myslíš, Jak to teda zítra bude?" - jak bych to mohl vědět? Theurg ještě nejsem... A asi ani nebudu... Všchno chce čas. Hlavně zůstaň v klidu. Musíš se uklidnit. O nic nejde. Nesmíš se unáhlit. "Nevím, Lil..." začnu hledíc kamsi do nedohledna, kam mohou vidět jen mé oči. "Nejspíše se ráno probudíme. Oba dost brzy. Ty budeš meditovat a já časně z rána vytrazím za město. Chvíli budu hledat bylinky, jako každého rána a pak nasbírám trochu hlíny. Nakonec se vrátím do města a zastavím se v hostinci, pro tebe. Pak půjdeme do alchymistického obchodu, kde jsme byly dnes..." odmlčím se. Z očí mi vyteče několik slz, které rychle setřu, nadechnu se a pokračuji dále. "Tam se podíváš po tom oc chceš koupit a já sám něcodokoupím. Ještě sám nevím co všechno, mám jen kusé představy... Dále se... Se mistru kudůkovi omluvím, že zřejmě mé učení nebude možné protože se má družina chystá udělat něco... Že se zřejmě budeme muset v rychlosti z města vzdálit a tedy nebdue možné, abych se zde učil..." Proč to musí být? Třeba by to šlo i bez toho, ne? Co když se chci učit zrovna tady? "Pak se vrátíme sem, kde nejspíše narazíme na ostatní. Já půjdu ještě něco vyrobit a až budu mít vše připravené sejdu dolů a rozhodne se o konečném plánu. Pak pravděpodobně vyrazíme... Řekl bych, že se to povede i když to bude nebezpečné... Co myslíš? Budeme muset někoho zabít? nikdy... nikdy jsme nikoho nezabil, víš? Nechci být vrah..." vyslovím jedny z největších obav, která mne sužuje. Kdybych někoho zabil už nikdy bych si netroufl předstoupit před svého otce. To by mi nikdy neodpustil i kdybych ho náhodou stihl najít... Chci jen aby na mě mohl být hrdý... |
| |||
Sedím na posteli a něco si mumlám. Zamyšlena a ponořena do svých myšlenek. Najednou se ozve zaťukání. "Dále." Dovnitř samozřejmě vstoupí Kristiána tak mu věnuji úsměv. ,b>"Vím, že nemá moc peněz, chtěla jsem ti nabídnout možnost zde spát, kdyby si chtěl." Kývnu na druhou postel a znovu se usměji. "CO myslíš, Jak to teda zítra bude?" |
doba vygenerování stránky: 0.32032608985901 sekund