Dopiju svůj pohár a následuji Himringa. Zvednu se lehce a pomalu. Židli po sobě pěkně zasunu zpět.
"Dobrou noc vám přeji přátelé a mnoho krásných snů.", popřeji spolustolovníkům a vydám se za Himringem.
Vzhledem k tomu, že nás už jednou Himring odvedl do svého pokoje nečiní mi vůbec potíže pokoj znovu najít. Zastavím přede dveřmi, upravím se a až pak lehce zaklepu na dveře.
"Pane Himringu? Jste tam?", pronesu ke dveřím. Kde jinde by asi tak byl, že? Určitě tam bude.

Debata o ničem mě už přestává bavit, ba dokonce otravovat.
"Jsem pro přímočarý postup. Pokud se vám to nezdá a budete mít nějaký jiné postup, řekněte mi to zítra. Už mě tyhle nesmyslné debaty o ničem naví. Dobrou noc."
Zvednu se prudce, že je vidět můj hněv. Až převrhnu židli. Vyzývavě se na všechnyzadívám a nejdéle na Lilien. Náhlý zvrat v jejím chování mi příjde podivný. Obzvláště řeči o špionech. Pak se prudce otořím na podpadku až můj pláště práskne zvukem a pevným krokem odejdu do svého pokoje.

Zavřu dveře a zatáhnu petlici. Rozdělám si oheň v krbu a oteřu si oknu. Počkám až přiletí havrna a chvíli ho hladím po černém lesklém peří a nádechem kovově fialové. pak mu něco pošeptám a opět ho vypustím do města. Zhluboa se několikrát nadechnu a vydechnu. Pak přiložím na oheń, pomalu se vysléknu a zachumlám se do přikrývek.

"Však říkám, že je nás tu dost na to abyjsme přišli na případné díry. Je možné, že tu knihu prodal dál, nebo ji někomu předal, protože pro někoho pracuje, ale to už je spekulace, proto chci aby se tam dostal Himring, který snad dokáže z něj tu informaci vypáčit. Ale jak říká tady Gustav, můžem ještě lépe srovnat počty nepřátel. To že se svými meči trénuji a máchám s nimi docela obstojně, ještě neznamená, že opravdu obstojím proti zkušeným vojákům obzvláště když jich je víc. Jde teď o to jestli si to můžem dovolit, nebo se nám to v konečném důsledku vyplatí."

vysaji ze zubů slinu a dodám:
"Ještě mě napadá, že by jsme tam mohli poslat někoho jako někoho kdo si chce promluvit ohledně něčeho s mnichem a já s tellcharem bychom požárem jenom odlákaly pozornost stráží, aby s ním mohli mluvit eeee všemi možnými prostředky." usměji se trošku nebezpečně.

Plán. Plán. Plán. Jak vymyslet plán. Najednou mě to trkne.

"Kolik máte peněz? Vzpoměl jsem si na jeden krásný příběh v němž jeden princ vysvobozuje princeznu, ale protože je zavalen spoutou takových těch vladařských záležitostí, papírování a popravami, tak nemá čas se na tu záchranou výpravu vydat osobně. Máš však nějaké peníze, které mu hodilo to jeho papírování a popravy takže si najme pár žoldáků a řekne jim at´ mu přivedou jeho princeznu.", koukám na ostatní jestli jim došlo co navrhuji.

"Takže navrhuji si najmou pár žoldáků. Prostě třeba jen na odlákání pozornosti. Co vy na to?", zeptám se, ale v myšlenkách jsem stále u toho příběhu. Sice mu ti žoldáci princeznu přivezli, ale přivezli mu ji v lehce poškozeném obalu. Princezna se totiž trochu zdráhala jít s bandou děsivých hrdlořezů, kteří se v noci objevili v jejich komnatách a naopak žoldáci se nezdráhali jí dát po palici aby se uklidnila. Zřejmě to ten žoldák ještě neměl nějak v ruce a místo rány omračující ji dal ránu poslední. Nám se to snad nestane

Podíváms e na Delpha.
"Ano,a le co chceš dělat, když to nevyjde? CO když ta bomba nevybuchne? Měl bys vymysle pár záložních metod. Navíc po nás potom půjde asi dost lidí a naívc, co když ta kniha tma vůbec není? Může ji mít někde schovanou a pokud by jsme ji hned ten den nenašli, už by jsme se k ní nemuseli nikdy dostat."
Snažím se opět najít co nejvíce děr v dalším z plánů, začíná mě to docela bavit.

Kouknu na Himringa
Dělá děsnýho inteligenta a nedokáže udělat pořádný plán bitvy. To tu musíme vymíšlet za něj?
Narovnám se od Kristiána a promluvím:
Napadá mě rozšíření mé myšlenky. Šel bych já a Tellchar. Zbraně by jsme schovali někde ve voze s uhlím. Kristián by vyrobil nějakou tu výbušninu. Tu by jsme vzali taky. Nanosili by jsme tam velkou část toho uhlí Pak by jsme tam vklínili tu bobu a zapálili. Nahnali by jsme tam ty strážný, že tam hoří a že to musí uhasit. Pokud to vyjde tak bomba vybuchne až tam dojdou. To je zraní či zabije. Pak by jmse tam zkusili nahnat další, že je potřeba víc lidí na hašení. Ty by jsme tam zkusili zavřít a zabarikádovat. V ten okamžik by jste mohli zautočit vy z lesa. Luky, praky, snad i kouzla. V nastalém zmatku by jsme zautočili i my s Tellcharem. Himring s Tassem by zkusili proniknout do věže a my se starali o zbytek. Pokud by se těm dvěma podařilo zneškodnit mnicha a najít i nějaké peníze či poklady, dřív než bitva skončí, mohli by zkusit rychle ukončit boje slibem peněz z mnichovích zásob. Teprve pak hledat knihu. To už by jsme mohli hledat asi všichni."
pokrčím rameny a dodám
"Nic lepšího v hlavě nemám. Má to sice několik děr a ten začátek s tím uhlím by musel vyjít téměř v každém ohledu, ale je nás tu dost aby se přišlo na nápady jak se tomu vyhnout, nebo vymyslet něco zhola nového."

Zdá se, že všichni čekají na moje rozhodnutí, že zase řeknu, jak věci budou. Ale mě se tentokrát vůbec nechce. nějakou dobu se tu probiralo vše, aniž by se mě kdo na něco zeptal a najednou mám rozhodnout který z těch stupidních plánu realizujem?
"To je úplně na Vás, vymysleli jste si toho hodně, tak si vyberte!"
tak trochu zaskřípe můj hlas.
"Jenom vám shrnu fakta: Víme kolik jich tam je a co mužeme čekat, víme jak se tam dostat, respektive kdo ví kde to je a kde je vchod. Co nevíme: jak to vypadá ve vnitř a kde je to co chceme. A teď co máme? Máme stopaře, máme bojovníky, máme otvírače zámků, máme dva kouzelníky a máme alchymistu. Dokážeme reagovat na všecky okolonosti, dokážeme se na ně připravit. Můj názor je: proč dělat věci složitě a zdlouhavě, když je mužem udělat jednoduše a rychle.
Nadhodím celek slušně ke svým společníkům a takjemně nastíním to, že se mi jejich předchozí návrhy vůbec nelíbili.

Ruce složím na prsou a lehce se zakloním. Postupně si prohlížím každého člena naší potrhlé družiny. Můj pohled se nejdéle zastaví na Himringovi, kde se snažím v jeho očích vyčíst cokoliv, co by mi pomohlo ho odhadnout.
Nakonec promluví Delph, poté se nakloní ke Kristiánovi a já tedy upřu svůj pohled opět na ty dva.
"Zítra se u toho alchymisty musíme zastavit, budu od něj něco málo potřebovat."
Zašeptám mu, když se nakloním k němu.
"NEbo by se dalo, toho mnicha jednoduše uspat, odněkud si musí objednávat zásoby jídla a pití. Mohli by jsme se převléct klidně za ty nosiče a odnést mu to tam. Tím by jsme se dostali až k němu, mohli to obhlédnout a potom, buď další den s uhlířema a nebo příště zase s jídlem. Navíc se dá do vody cokoliv přimíchat."
Nadhodím jako by nic.

Delph přijde ke mě když se snažím potlačovat nutkání, abych utekl. Jeho tichá slova jsem zaregistroval, ale jiná jeho slova pro mě také mají váhu.
Má pravdu. Himring a Tellchar jsou ti, kteří rozhodují. Je to tak lpeší. až se ještě něco naučím tak třeba budu moci taky rozhodnout, ale vlastně... Radši snad ani ne... Má rozhodnutí bývají špatná...
Delphovi jsem tiše odpověděl čekajíc na jeho reakci...