| |||
Tak nevím teď se to zaseklo na mrtvém bodě. Předtím všichni hířili nápady a teď ticho po pěšině. Navíc Himring se kouká dost znechuceně na každého, kdo se podívá jeho směrem. I Lilien je nějaká divná a Kristián opět nemůže unést situaci. To jsou všichni co pracují s magii tak divní? Kouzelníci povýšení, alchymisti tajemní... obyčejnejm lidem je to fuk a mezi sebou navzájem stejně půlku věcí znají... "Tak ať rozhodnou Telchar s Himringem. Jsou mnohem zkušenější." Odeberu se za Kristiánem a nahnu se k němu a zašeptám: "Kristiáne, nemáš nějaký peníze navíc? Já zasvou výbavu utratil vše co jsem dostal za nekrouše." |
| |||
Celou dobu nějak moc nevnímám, hraju si s něčím v kapsa a pro sebe se pochychotávám. Dokonce si vytáhnu blízkavou minci s kapsy, hraju si s ní mezi prsty vyhazuju do vzduchu, schovám ji v dlani, abych ji pak ukázal v druhé a jiné triky. Ale najednou se moje jméno začne v hovoru objevovat nějak moc často a tak mi mince vypadne, zazvoní na stole a já ji bleskověje schovám v kapse. S neviným úsměvem se rozhlédnu po ostatních, když ten starý bručoun Himring se tváří, jako by spokl klubku hadů nebo při nejmenším sedl na ježka. Ten skvělí básník, Gustav, se tváří zkoušeně a pt se ho, co bude dál a chudák Kristián z něj má zase na krajíčku. |
| |||
Pošeptal jsem lůilien svou otázku a můj pohled padl na himringa, který jen zachmuřeně sedí. Co jsme zas řekl? Mračí se na všechny? No a? ALe... Přece... Přece to mylsíme, dobře ne? Tak ať tedy řekne co budeme dělat... Já se podřídím... Ostatně... jako vždy..., zamyslím se smutně sklopím hlavu. Dále se rozhodnu mlčet. Radši už nic říkat nebudu. Stejně cokoliv udělám nebo řeknu je špatně. A Lilien je nějaká divná. Co mám udělat, abych jim pomohl?" zamylsím se, ale nic mě nenapadá a tak serozhodnu pro teď držet se toho co jsem si usmyslel... Možná ale... To abych raději už ani do toho krámku nechodil... Ostatně. Co bych tam dělal? Učit se ještě nemůžu a později... Ale měl bys mu alespoNˇoznámit, že sis to rozmyslel. Jo jasně měl bych se mu omluvit, že to asi nepůjde, ale... Já si nic nerozmyslel. Myslel jsem to vážně jen kvůli nějkaký knize to nepůjde. Prostě už to nikdy nepůjde a já to nestihnu... Jsem jen krůček od pláče a sám v sobě potlačuji jak slzy tak i touhu vstát a odejít od tohoto stolu. Prostě jen vstát a utíkat setmělou nocí, někde seposadit a dívat se na hvězdy jako jsem to dělával vždy. |
| |||
Těžko se vyjadřovat k něčemu s čím nemám zkušenosti. Uvažuji nad tím jak tohle asi dopadne. Himring je ten, který mě do výpravy za knihou zatáhl. Pohlédnu na Himringa a prohlížím si jeho zachmuřenou mlčící tvář. Tak se zdá, že se mu nelíbí, že jsme začali debatovat o jeho plánu. Opřu se lokty o stůl a přikloním se k Himringovovi. "Himringu? Tak jak to tedy bude? |
| |||
Jenom nevěřícně sedím a koulím oči, jak se všechno tohle zvrhlo a co tu padají za návrhy.Představoval jsem si tohle všecko uplně jinak, ale většina lidí tu má zřejmě jiný názor. Zakroutím hlavou a čelo podepřu rukama. Tohle je přece všecko nesmysl. Co zjistí tím, když tam půjde jeden člověk? Někoho cizího, jako je uhlíř, ke knize nepustí. A kolik je tam lidí a stráží už víme, tak co tu vlastně řeší? Můžem jednoho nebo dva lidi poslat s uhlířema a ostatní je muhou sledovat. potom až zhlíři odejdou tam mužeme vejít všichni. Ale někdo se zřejmě musí prosadit a dokázat si, že má lepší nápady než jiný. Ať se tedy ukáže. Na mojí tváři je opovržliví a nesouhlasný škleb, všechny tyhle plány se mi zdaji stupidní, ale nic neříkám. Nechal jsem ty jejich plány zajít daleko, tak ať si je zkusí realizovat a uvidíe, jak dopadnou. |
| |||
Trochu nechápavě se pozřu na Tallchara a pak na Lilien. Vážím v mysli vše co jsem zde slyšel, a trochu nervózně se ošiji. Gustav se zdá zamyšlený a já vlastně taky. Za zelenýma očima se mi odehrává zvláštní sled myšlenek. Lilien to vidí moc černě. Nebude to zrovna bezpečné a zachraňování světa jsem si nepředstavoval, jako loupení starých knich, ovšem... Je okrást zloděje zločin? Krom toho... My tu kniohu přeci vrátíme, ne? Lilien je moc hrrr... To taky není dobře Tellcharův plán je lepší. Kdo ale půjde s uhlíři? Měl by jít jen jeden? Tellchar, Tass nebo Delph... Alespoň tak bych to viděl. ALe mohu se k tomu vůbec vyjádřit? Měl bys. Přehnané rozpaky a obavy nejsou na místě. Oni se ptají na názor tak jim ho řekni. Jenže... Co když to bude hloupé? Už jsi se dost vyjádřil tak pověz i tohle... Není to nic hloupého. No dobře... Po dobu mého přemýšlení mi zčernaly uši ale nakonec jsme se nadechl a nejistým hlasem řekl: "Možná, že tu informátora mají, ale i tak... Hnát se do toho moc brzy by nebylo bezpečné... Jsem pro Tellcharv návrh... Zítra s uhlíři by měl jít jen jeden z nás. Osobně bych navrhl buď Tellchara, Tasslehofa a nebo Delpha. Budou ze všech nás nejméně nápadní. Tedy alespoň Tellchar a Delph. Tass zase více uvidí, těžko říct... Ale jeden z nich, podle mého. My ostatní skutečně můžeme obhlédnout okolí. I kdybychom se měli rozdělit do skupinek po dvou aby to bylo méně nápadné... Obhlédneme situaci a pak se můžeme připravit na průnik dovnitř..." Dokud jsem mluvil celkem to šlo, akorát při poslední větě už byla opět znát silnější nejistota v mém hlase načež jsme se opět přiklonil k Lilien. |
| |||
Špióni a zrádci. Sledování a tiché plížení se za svými cíli. Jsem překvapen k čemu jsem se to až dostal. Nenápadně začnu klouzat pohledem po osazenstvu hostince. Který to asi bude? Chvíli si obhlížím všechni lidi v hospodě a koukám co dělají. Když už toho mám dost tak se zase duchem i pohledem vrátím k mým spoludruhům. To všechno kvůli knize? Co to jen může být za knihu? V myšlenkách se mi promítne obrázek účetní knihy, kterou můj učitel, přítel a průvodce životem ukradl svému věřiteli aby mu nemusel splatit dluhy. Kvůli tomu se pak servala celá vesnice, protože všichni někomu něco dlužili, ale jen v té knize to bylo do puntíku přesně sepsáno. Nakonec jsme knihu i těch dlužných 5 stříbrných potají vrátili. |
| |||
"Stoprocetně má tady někde špicla a en jednoho..jistě již ví i kdo s eo něj zajímal." Znovu prohodíma zaměřím svůj pohled na Tellchara. "Ano to je možné,a le myslíš, že si nás nepohlídá?...nejspíše tady s námi a nebo venku čekají jeho lidé. Kdžy už, musí to být nenápadné, tedy..musís e tma přihlásit člověk, tkerý s vámi nebyl ve městě, kterého s vámi ještě nemohli vidět a potom...na ut rpojížďku...docela nenápadná banda dobrodruhů vyraíz na konícha zrovna náhodně potom co se vyptávala ve městě vyrazí k němu? ne..to je hloupost dle mě..musí to být nenápadné, jinak bude vše v háji ještě než se k něčemu odhodláme." Zavrtím zklamaně hlavou. |
| |||
Chvíli nic neříkám, jen poslouchám ostatní.. No Lilien máš pravdu. Nemyslím si ,že by o nás mohli vědět dlouho. Ale jak jsme se vyptávali ve městě, mohl si toho někdo povšimnout. Pravděpodobně ví, že se o ně někdo zajímá. Divil bych se, kdyby tu neměli nějakého špicla, či informátora.. Rozhodně tu akci neprovedem zítra, to je hloupost. Nejdeme do toho bez informací. K těm uhlířům.. Měl by jít jen jeden z nás a to tak, že se nechá za pár laciných mincí najmout jako výpomoc. Půjde s nimi a při práci obhlídne situaci. Nebude se do ničeho pouštět, jen se bude dívat.. My ostatní si bhlédnem okolí toho jejich sídla, ale nebudem se příliš přibližovat.. Prostě to jen nenápadně omrknem.. Vyjedem si na takovou projížďku.. |
doba vygenerování stránky: 0.35179615020752 sekund