| |||
Lilien nápad mě překvapí a já své překvapení ani nedokážu skrýt. Vyvalím oči a poslouchám jí stejně jako pak i Delphovu reakci... "No my... Já se chtěl jít učit, ano... Ale až po této akci, víš...?" ptám se Delpha s lehce zarudlými tvářemi jak si teď připadám hloupě. Nevím proč mě přijde, že nás teď s Lilien nějak často miňují dohromady. Rozpačitě se na něj podívám a pokusím se usmát. "Někdo jít musí, to určitě. Piokud bych mohl pomoci, udělám všechno co půjdu. Rád půjdu s vámi..." řeknu a v mysli si převracím co jsem rpávě řekl. Pomalu ale jistě docházím k závěru, žejsem se zase nevyjádřil přesně a tak mi hlava trochu poklasne. Pak spustím Liluien svou uraženou řeč a já si náhle připadám zoufalý a nerozhodný. Co teď? Co mám teď udělat? Ona je... Je naštvaná, ale proč? Co se jí nelíbí? Hlavně přeci že můžeme nějak pomoci, ne?" přemýšlím a doufám že někdo z tohohle obrovského nedorozumění dokáže vybruslit. |
| |||
Najendou mou pozornost upoutá Delph. "Já tam také nebyla. VLastně tam byl jen himring a Tellchar ne? Ano můžu, ale k čmeu mi to bude? Jak vidím, nikam nejdu ani jste mi nebyli schopni říci co se přesně dělo." Zamraíčm se. Snaížms e tvářit příliš uraženě. "Jinak já k mistrovi? kde ybch tady vzala msitra? k čemu by mi to bylo? na to, abych s emohla dát do učení, ptořebuji mnohem více než pár mil cesotvání s vámi." Zavrtím domítavě hlavou. "Dobrá tedy, duělejte si to jak chcete, bylo to jen mé varování. Však jednou pochopíte." Nasadím kamený výraz a uraženě složím ruce na prsa. Z mých očí šlehají vzteklé blesky. |
| |||
"No Lilien ale ty sama, a Kristián jste řekli, že chcete jít k mistrovi. A navíc může vědět, že po něm někdo jde. Možná bude znát Tellchara a Himringa a nevím kdo všechno byl u těch mnichů s nimi, ale myslím že mě, Gustava, Tasse a Kristiána znát nebude. Přidali jsme se až potom. Ale mohla bys udělat těsně před cestou ty výbušný hrušky, či co si to navrhovala původně na to obléhání. Nebo Kristián, nevím co je bezpečnější pro přenášení a kdyby něco nevyšlo tak pomocí toho udělat rozruch a krýt tak útěk. Tak jak tak někdo musí jít. Ten havíř je domluven. Zbytek by ho, nebo je sledoval z dálky a kontrolovali situaci." Pořád mě lehce pálí ta myšlenka, že jsme za svou výbavu utratil všechny peníze a nemám ani na přespání. |
| |||
Jako obvykle mě všichni přehlížejí. Má tvář se mračí čímd ál více. V tom se ke mě přikloní Kristiána začne mi něco šeptat. Věnuji mu milý úsměv. "Děkuji ti." Zašeptám a doelji si ještě trochu vína. Pozvednu číši a skrz tudou tekutinu zamrkám na Himringa. "A co když on o nás všech již dávno ví a čkeá jen na to, až budeme tak hloupý a vleze mu přímo do rány? Ne...určitě bych to nerozdělovala. Pokud s epůjde na průzkum mělio by jít co nejvíce z nás. Už takhle je to nebezpečné. Navíc je lepší, když to tam půjde zkontrolovat více osob. Více toho uvidí." Znovus e ušklíbnu a napiji se vína. Můj úsměv je svým způsobem děsivě zlý. |
| |||
Padlo několik dalších zajímavých návrhů ale mě cosi tíží. Nikdo Lilien neodpověděl a Delph s Gustavem se dál zabývají možností postupného prozkoumání a pak terpve samotného provedení akce s čímž se stotožňuji. "Nejprve prozkoumat b bylo opravdu lepší," potvrdím jejich doměnku ačkoliv jsem to už jednou udělal. Pak se ale otočím k Lilien. Je mi jasné, že jí nikdo nebude chtít opakovat to co už tu bylo mnohokrát řečeno . Dívám se ustaraně. Připadá mi, že se dívá tak nějak... Jinak, ale neumím to popsat. Něco jí trápí... To tebe taky. Já vím ale... U ní je to jiné... Ona. Ona mi vždycky chtěla pomoci, když už jsem na tom byl zle. Vždycky? Stalo se to jen jednou... V jejích očích byl vždy soucit a teď... Chceš jí pomoci? Vždyť ani nevíš jak a s čím. Tak se asi budu muset zeptat. Jsem lehce nervózní, ale nakonec lilien něco delšího přeci jen pošeptám. |
| |||
"Rozhodně souhlasím s Delphem. Musíme zjistit víc informací než se tam jen tak vydáme. Abychom nakonec nebyli ti překvapení my. Samozřejmě, že si vážím jak Himring rychle zjistil a zajistil všechno možné o tom místě kam vyrážíme, ale jak praví jedno pořekadlo, Zbrklému štěstí nepřeje, ale smůla mu bolest dopřeje. Mohli bychom nejdřív okouknout to místo kam půjdem a pak se tam vydat s uhlíři., začnu navrhovat a obhajovat nový přístup k věci, který by mě a nás zavedl do nepříjemných potíží. Co můžeš odložit na zítřek, radši nedělej ani pozítří. |
| |||
"No bylo by to docela fajn navíc pokud nás zítra uvidí poprvé budou si dávat pozor na nový tváře, ale když tam půjdem i příště tak si řeknou: asi to jsou fakt nováčci. A budem mít víc klid." pak promluví Lilien. Otázka na knihu mě trošku zaskočí. Dyť je to přece nějaká kniha na přeluštění toho svitku, takže asi slovník. Říkalo se to tu už několikrát co tu jsem a ona je tu dýl jak já. |
| |||
Vyslechnu si další plané řeči ostatních, už mě to nebaví a tak si zamračeně všechny prohlížím. Tellchar a Himring budou dělat jen potíže, s těma si sama neporadím, možná by stačilo je odklidit už hned tady...jasně..ten obchod, určitě tam bude mít i nějaké jedy. Zítra dopoledne se tam musím stavit, stejně by bylo dobré si koupit ještě nějaké lektvary a podobné věcičky, určitě se u něj něco najde. Škodolibě se ušklíbnua raději se znovu napiji vína. Pak můj pohled padne na zbytek družiny. Ti dva prcci, těch se zbavím v pohodě, ale co Kristián? Tomu to přece nemůžu udělat. Toho z toho musím vynechat, ale jak? Podepřu si rukou hlavu a zapřemýšlím. V tu chvíli se ke mě nakloní Krisitána já jen místo odpověid zavrtím hlavou a nasadíms trojený úsměv. Pak mě napadne další otázka. Počkám až ostatní domluví a zeptám se: "Co je to vůbec za knihu?" |
| |||
"To by šlo..." podotknu jen zamyšleně. Nemám z toho všeho dobrý pocit. Připadá mi, že je něco špatně že se něco děje a já nevím proč a co. Jsem velmi nervózní, ale snažím se to v sobě potlačit a kupodivu se mi to i daří, když přemýšlím nad jinými věcmi. Přemýšlím co by nám tak mohlo nejvíce pomoci. Vůbec nevím na co bychom se asi měli připravit. Kdybych už byl theurg... , napadne mě pojednou, ale vím ež do toho mám ještě mco daleko a tak tu myšlenku šoupnu do pozadí. Výraz v Lilienině tváři mě trápí a celkově mám pocit že se něco hroutí, boří a mění. Už je ale večer a na mě začíná doléhat únava. "Asi by bylo moudřejší jít alespoNˇna dvakrát..." dodám ještě k tomu co jsem už řekl. Vlastně tím jen potvrdím Tellcharovu myšlenku s níž souhlasím. Přeci jen by to bylo rozumější... |
doba vygenerování stránky: 0.33502984046936 sekund