Poslouchám a přemýšlím nad návrhy ostatních hráčů..
Možná je to celé moc zbrklé a unáhlené.. Prostě by to chtělo víc promyslet a naplánovat.. A na to je potřeba čas..
Na chvilku se odmlčím..
Chtělo by to zjistit, jak často tam ti uhlíři jezdí a pokud to neni jednou za půl roku, ale třeba jednou za 14 dní, mohlo by s nimi tentokrát jít pár lidí jen proto, aby to tam pořádně omrklo.. Pokud budeme mít přesnější představu o tom jak to tam vypadá, můžeme vymyslet něco lepšího.. Já nejsem uhlíř, ale pokud se tam poveze kára plná uhlí, tak se jistě bude chvilku vykládat do nějakého sklepa, no a mezitím by se tam někdo jako třeba Tass mohl pořádně porozhlédnout..
No a pro knihu si třeba přijdem den na to, nějak elegantně, pokud Tass objeví něco, co by nám v tom pomohlo..

Nakonec promluví ještě Gustav a Delph. Mírně nervózní sleduji, jak je zaujalůa možnost výbuchu...
Podívám se tedy na něj a snažím se uvažovat věcně a mluvit ještě věcněji, přesto že se do mého hlasu vkrádá ještě jakýsi podtón smutku.
"Pokud jde o výbuch jsem schopen vyrobit poměrně dost výbušniny a dokonce i trochu načasovat výbuch, abych mohl ovlivnit kdy co vybuchne. ALe popravdě by to zrovna moc tiché nebylo. Také jsem teoreticky schoen sehnat třeba něco na zmenšování, nebo metamorfózu. To ale jen teoreticky protože to nemohu vyrobit a musel bych se spolehnout, že to v tom obchodě bude místní alchymista mít..."
Proč jim to říkám? Teď jsem jim řekl že jsem vlastně úplně neschopnej...
AlespoŇ jsi jim nelhal a oni musejí vědět co opravdu dokážeš a můžeš udělat. To pro to aby snad se nespolehli na to že něco uděláš a ty jsi to při tom udělat nemohl.
Jo já vím...
"Ale nevím jestli by to k něčemu bylo a popravdě, pokud bych měl vyrábět výbušniny potřeboval bych to vědět ještě dnes abych toho stihl co nejvíc..." dodám ještě.

"Gustave taky mě to napadlo. Propašovat tam himringovu výbušninu, možná i to co vykouzlí Lilien. Himring s tím bude umět zacházet, nebo ho to naučí. ale budem to potřebovat odpálit poměrně rychle, protože musíme být ještě v tvrzi. Při nastalém zmatku by mohl zkusit Tass proklouznout dovnitř a zkusit knihu donést. My by jsme jako hasili. Lilien a Kristián by tam být nemuseli, ale zase každá ruka by se hodila, Obzvláště když drí luk či umí kouzlit."
usměji se na ty dva.
Drží se spolu jako by snad mezi nimi vzniklo i něco víc
"My by jsme jako pomáhali při hašení a dělali pokud možno co největší rozuch, abychom přitáhli všechny na hašení,aby měl Tass klid. .... Těď mě tak napadá, víme jak ta kniha vypadá? Takový mnich jich musí mít víc a Tass musí poznat která to je, protože nemuže odtáhnout celou knihovnu."
konečně přidám i já své nápady do placu, po tom co jsem je všechny poslouchal.

V plánování útoků na tvrze nejsem žádný expert takže se hovoru straním a naslouchám co si myslí ostatní. Koneckonců ani moje účast v útoku nemusí být nutná jako uhlíř určitě nevypadám. Začnu uvažovat jak vlastně uhlíři přepravují to svoje uhlí a obvzlášt´ do skrýší v horách, ale nic moc mě nenapadá.

"Přátelé a jak tam vlastně to uhlí přepravují? Vozem nebo je to tak nedostupné místo, že každý uhlíř nese nůši uhlí na zádech? Nerad bych aby jste se ztrhali až tam s tím uhlím polezete to už by vám moc sil na boj nezbylo.", přidám se do hovoru a vážným hlasem se zeptám.
"Nebylo by jednoduchší jim něco do toho uhlí přidat a až si zatopí a ono to vybouchne tak tam vlítnout? A Kristián by během té doby čekání mohl zatím studovat.", rozšiřuji svoji teorii, ale i mě se zdá, že je to hloupost. Spíš začnou topit až v zimě.

Himriing více méně potvrd, že by bylo dobré jít všichni a já vlastně ani nevím co si mám myslet nebo co dělat. Sleduji Lilien jak upíjí ze své číše zatímco z té mé je sotva usrknuto a jak si následně dolévá.
Takže to učení mohu odvolat. Tohle ne. TO mi přece nemůžiou udělat. No jo. Prostě to nejde. Věděl jsem, že k této volbě dojde ale... No ještě třeba ne. Třeba se to podaří... Ten alchymista vypadal, že tam má pár zajímavých věcí a mohl bych u něj třeba něco sehnat, ale...
Stejně to nedopadne podle vašich představ.
Já vím... Bojím se toho. Ale nemohu je zdržovat. Nesmím je ohrozit, jsou to moji přátelé.
Jak jinak...
Zamyšleně hledím do stolu a na Himringova slova jen kývnu.
"Dobře..." řeknu jen trochu stísněně a pohled věnuji Lilien, které se na čele objevilo hned několik droboulinkých vrásek a zdá se mi, že ji něco trápí.
Nakloním se k ní tedy blíže a pošetpám jí něco do ucha. Mám o ní starost. Zachovala se jako opravdová kamarádka a rozhodně jí bezvýhradně věřím.

V duchu si odfrknu, když najendou všichni chtěj držet pohromadě. Místo toho, abych ostatní poslouchala, radějis e napiji vína, vyprázdním číši a po chvíli si naleji ještě alespoň do poloviny. Ostatních si již nevšímám, nikdo se ani k mým slovům nevyjádřil.
Už mě to řpestává abvit!
Znovu se zamračím a přeleítm ostatní pohledem.
Jen ať pokračují, tohle jim nedám. Překaízm jim všechny plány a budou í tpo srandě.
V duchu se pro sebe směji a začínám vymýšlet, jak jim ztropit něco zlého.

Pokývám hlavou, když domluví Kristian
"Taky bych byl rád, kdybychom u toho byli všichni, každý umíme něco jiného a nikdy nevite co se bude hodit. proto chci, aby každý nyní přemýšlel nad plánem pro zítřek. Dopoledne dokupte věci, o kterých si myslíte, že vám budou užitečné. po obětě se sejdem a dáme do podrobna dohromady co a jak."
Naše otázky a vyptávání jitě nezustalo bez povšimnuti.

Při posledních Tellcharových slovech torchu posmutním a skloním hlavu.
Ale... já už se zde domluvil a... Určitě to musí jít i bez toho...
Měl ses napřed domluvit s nimi.
Jenže... Jak mu tohle vysvětlím? Nemohu jen tak zmizet...
Zajdeš za ním a vysvětlíš mu jak se věci mají.
A prozradím ostatní... To nejde...
Jsem hluboce zamyšlený a vzdálený realitě. Po chvilce kdy trochu nevnímám co se děje zvednu hlavu a ze všech sil se pokouším tvářit vyrovnaně.
"Jo jasně... To je přece jedno...." odpovím Tellcharovi jako by mi dávalo hodně problémů vůbec to říct. Pokouším se zase naladit na jinou vlnu a něco vymyslet.
"Takže musíme se dostat dovnitř a pokud možno nenápadně. Osobně si myslím že nejbezpečnější by bylo kdyby tam šel jen jeden a nebo maximálně dva. Čím méně tím méně nápadní budou. A nebo bychom mohli říct knížeti co Cer udělal a on by se třeba postavil na naši stranu ne? Ale jinak budu rád pokud půjdeme všichni..." nezapomenu ještě dodat. Snažím se potlačit smutek ve svém hlase a mluvit věcně.
Neni zo důležitý, poradím si i jinde...
Lžeš sám sobě...?
Jen torchu. Prostě nejsem důležitý a tak to má být. Naše poslání, je důležitější.
ALe tebe to mrzí.
Mám jen trochu vysvětlování na víc, o nic jiného nejde...

Líbí se mi jak se ostatní zapojují a snaží se nalézt řešení naší situace...
No já bych se nebránil i nějaké otevřenější akci, ale problém je v tom, že pak asi naštveme knížete a budem muset rychle zmizet z města. Pokud se tam něco zvrtne a budem jim muset všem postínat hlavy, tak budeme mít relativně hodně času, ale pokud nám někdo zdrhne nebo zdrhnem my s knihou, pak nám bude hořet koudel u prdele..
Zasměju se pro sebe a vám připadá, jako bych se možná i na nějakou tu variantu, kde se zapojí i moje sekera, těšil..
No v každém případě.. Ehm Kristiáne, asi se budeš muset učit v jiném městě..