| |||
Dojdu tedy ke dveřím, které mi hospodský ukázal. Okamžitě jsem zaklepal klouby prstů na dveře. Snažil jsme se zvolit hlasitost hlasu tak abych zbytečně neřval, ale přesto dobře slyšeli že jsem to já. "Tady Delph. Dole nikdo nebyl, ale hostinský říkal, že jste tady. Můžu dál?" Co tam asi dělaj? Tellchara a mylsím, že i Gustava bych čekal dole v nálevně. Himringa naopak tady. Možná nějaká porada co dál? |
| |||
S Lilien ve městě Lilien je neústupná. Tváře mám červené a nevím jak bych se ze vzniklé situace vykroutil. Proč to dělá? Proč mi chce pomoci? Nemám jí to zatím jak vrátit... A ani nevím jestrli se mi podaří ten jed prodat... To už ale Lilien otevírá dveře do krejčovství a pobízí mě abych vešel. Sklopím tedy rezignovaně hlavu. Nechci si ji rozhněvat. Je jedna z mých přátel a tak ji nechci nějak rozhněvat, urazit, nebo něco podobného. Říká se hloupý kdo dává a hloupější kdo nebere, ale... Si teď připadám extrémě hloupě... Lilien objedna košili pro mě a pro sebe róbu kouzelnického střihu. Inu nijak to raději nekomentuji a z několika košil, které mi přinesou a ukázku si vyberu tu nejlevnější. Nemám mco navýběr... Rovnou se do ní převleču, protože uznám že to tak bude lepší. Starou košili si ale přesto ponechám s tím že se mi může hodit, až zase bude třeba něco obvázat. Noah mě pořád ještě trochu bolí ale pro sebe nic nechci. Nakonec po té co se převlečeme, dojdeme nakoupit zásoby. Jdu neustále s Lilien, protože mi vlastně nic jiného ani nezbývá. Hlídá mě víc než mě kdy hlídala matka. Skoro jako by byla má starší sestra... "Tak ještě se musíme podívat po nějakém tom alchymistickém obchodě ano? její hlas nesnesl námitek a tak se jen rozpačitě usměji. "Jo jasně a... Díky za všechno..." poděkuji a tentokrát vyrazím kupředu já, neboť už jsem několik takových obchodů viděl a navštívil. Proto se vydám tedy na místo, kde bych takový obchod tipoval, kdyby tu nějaký byl. |
| |||
S Kristiánem ve městě: Mile se na chlapce usměji. "Tak víš co? Uděláme to po mém ano? A neboj se si o cokoliv říct." Vesele na něj mrknu a plna energie vykročím dále. Jakmile oběívm obchod s oblečením, neváhám a vstoupím dovnitř, samozřejmě nenápadně dostrkám dovnitř i chlapce. "Potřebovali by jsme zde pro chlapce novou košili a pro mě novou róbu a tmavý plášť. Usměji se na švadlenu. Kupodivu mám dnes výbornou náladu. Nenechám Kristiána odemně utéci a jakmile dostane novou košili, vyádme s ena tržiště. obstarám nějaké jídlo a vodu pro nás pro oba na další cestu. "Tak ještě se musíme podívat po nějakém tom alchymistickém obchodě ano? Můj tón hlasu je veselý,a le jasně dávám najevo, že odmítnou nelze. |
| |||
V mém pokoji - Tellchar a Gustav: Chvíli jen tak rázuji po pokoji, jednom okamžiku se otočím zády, snad abych zakryl úsměv, který ve mě vzbudila tellcharova poznámka. nene, já se přece nikdy takovým poznámkám nesměju, to se vám muselo jenom zdát a rychle tuhle pošetilost zapodíte. Otořím se najdnou na podpatku, abych vám oběma viděl do očí: "Od té větrné smrště jsem se nevcítil stále ještě v pořádku, tak jsem si zašel do chrámu, aby mi trochu pomohli se zotavováním a zároveň se jsem toho využil a trochu se tam i ve městě poptal na našeho přítele, Ceru." při vyslovení jména odpadlého mnicha mi to mezi zuby nepříjemně zaskřípe. "Od mnichů ani od obchodníků jsem se vlastně nic zajímavého nedozvěděl. Mnichové jen ví, že Cera má v horách svojí komunitu a nechtějí se s ním stýkat.Prý podvádí lidi a provádí pokoutní pykle. Obchodníci, ti zase ví jen, že někdo z komunity jezdí jednou týdně nakupovat zásoby, ale kolik komunita čítá lidí, to nikdo nedokázal odhadnout a další vyptávání by bylo podzřelé." Polknu a odmlčím se. Nezdá se vám, že bych vás tahal od piva jen kvůli takovým nicotnostem a opravdu, za krátký okamžik pokračuju: "Přesto jsem však narazil na něco... nebo spíše někoho... nějaký žebrák v temné boční ulici, my řekl, že když večer přijdu do potiky zvané U tří prstů, něco se dozvím o společenství zrozených. Možná se vám zdá stejně jako mě, že je to všechno podezřelé. Nějaký žebrák jako náhodou slyší na co se vyptávám a táhne mě večer do nějaké knajpy. Navíc, jako vždy, informace nebude zadarmo. Na druhou stranu, věděl, že si to společenstvo říká Zrození a to jsme my před tím nevěděli. A tak si říkám, že by byla škoda promarnit každou možnost dovědět se něco víc o našem nepříteli. I když to bude stát jeden nebo dva blískavý. proto jsem vás požádal abyste mne následovali sem. myslím, žebych byl hlupák, kdybych šel do takového podniku sám nna vlastní pěst. ?yslím, že trpaslík zkoumající krásy místních hospd a hraničář v temném koutě nebudou nikomu nápadní. Víc uší víc slyší, víc očí víc postřehne, mužeme si krýt záda. Dokončím svůj dlouhý monolog a nástin dnešního večerního programu. nyní čekám s rukama v bok, co mi mí dva spolucpiklenci řeknou na tento návrh. |
doba vygenerování stránky: 0.42697620391846 sekund