| |||
Vyklopí do sebe zbytek poháru a po nenápadném rozhlédnutí se po krčmě, zda nejsem sledování se vydám za Himringem do jeho pokoje. V pokoji se opřu o zed´ u dveří a jen tiše tam tak stojím. Očekávám, že se dozvím velké a zásadní věci, které změní můj pohled na svět. Že by země nebyla placatá? Myšlenku však rychle zažene Tellachorava vtipná narážka a já se musím držet abych nevyprskl smíchy. Zdá se mi, že by bylo nevhodné se v tuto chvíli smát. |
| |||
Himring přeruší náš hovor, ale když zjistím, že má něco na srdci, co je jen pro naše ušiska, splním jeho přání a následuji ho do jeho pokoje.. Posadím se na postel a přihnu si z korbelu, který sem si neopomenul vzít s sebou.. Tak povídaj šuhaji, co máš na srdci? Sem napnutý jak malý trenky.. Začnu hovor naoko rozverně, ale z mého hlasu je patrné, že pozorně poslouchám a daná věc mě velmi zajímá.. |
| |||
V Krčmě: Po nějáké době se vrátím zpět do krčmy a tak stále sedí Tellchar a Gustav, v družném rozhovoru o putování a dobrodružství. Tellchar našeho nového hraničíře již zřejmě zasvětil do cíle našich cest. Jsem za to vděčný. Přistoupím k nim, ani si nesedám: "Jsem rád, že vás tu vidím, oba dva. vámi oběma jsem chtěl mluvit. Prosím následujte mě do mého pokeje, rád bych něco projedna a nemusí to slyšet mnoho dalších." Vyzvu oba dva a aniž bych se otáčel jdu do svého pokoje, otevřu dveře a pokynu jim, aby se posadili na postel. Automaticky, protože přepokládám, že mne následovali. |
| |||
"Jó, přesně tak co si dobrodruh může víc přát.", souhlasně přitakám. "Zemřít slavnou smrtí, jinak nemá cenu umírat. Tak by to řekl můj vzácný průvodce a slavně zesnulý trubadůr Ricardo Muchacho.", můj pohled zalétne ke stropu a já si v myšlenkách připomenu toho velkého dobrodruha jenž skutečně žil tak jak zemřel. Snad se jednou zase sejdeme. Až nastane i má chvíle. |
| |||
Napiji se hluboce kormy a teprvé poté odpovím Gustavovi.. Pěkný příběh. Ale neměl obavy, naše záležitost poněkud nezapadá do tohoto schématu.. Trochu se pousměji Navíc nejde o nějakou klasickou honbu za pokladem, je v tom trochu víc. Ale to neni tak důležité, Podstatné je, že naše putování má cíl. Řekněme, že je to vlastně takové dobrodružství. A co by dobrodruh mohl chtít víc.. Znovu se moje kníry ohnou do mírného úsměvu a pak následuje pořádný lok kormy.. |
| |||
Nakonec jsme dorazili do města a já očividně ožil. V okamžiku, kdy jsme procházeli městskou branou jsem si nakonec začal dokonce poskakovat a hvízdat. I já jsem se objednal pokoj a i já v zápětí zmizel v proudu města... |
doba vygenerování stránky: 0.29031705856323 sekund