Sedíte v krčmě a jíte . Kristián se pojednou sbalil a zmizel po schodech nahoru , asi směrem k pokojům .
Je popoledni a venku za okny je rušno . Je vidět , že na oslavy přijelo dost lidu z celého okolí ...

Koumám, že Tellchar chytil slinu a hodí do sebe korbel piva jakoby nic. Souhlasně přikývnu a dám si loka svého pití.

"Rád bych věděl, jestli jedete do nějakého určitého místa? A proč tam jedete? Třeba jsem o tom místě už něco slyšel nebo jsem tam dokonce už byl, člověk nikdy neví.
To vám byl jeden Jenda Dorost a ten měl pocit, že místo kde se narodil není pro něj dost dobrý a že si najde nejlepší místo k životu. Putoval po světě dlouhých 50 let než jednou na stará kolena dorazil do jedné malé vesničky, která mu hnedka padlo do oka a i lidé na něj v té vesničce koukaly jako by mezi ně patřil. A kam že to dorazil? No samozřejmě do té své staré dobré rodné vsi. Jó, domov sladký domov."

Přijmu od Lilien minci a nervózně pak půjdu k hostinskému.
"Potřeboval bych pokoj, pane, máte volno?" zeptám se jej. Ruce mám za zády a asi ho to trochu překvapilo. Ostatně jsem v obličeji trochu rudý a mé delší hnědé rozcuchané vlasy, lehce kulhavý krok a košile s utrženými rukávy mi děsně přidávají ne dobrém vzhledu.
Nakonec ale přikývne a já mu zaplatím Lilieniným zlaťákem.
Dojdu si pro své věci a odnesu si je nahoru. Vejdu do pokoje od něhož mi byl dán klíč a zamknu se. Vím že mi výroba, pokud bude úspěšná bude trvat asi tak dvě směny. Vybalím tedy všechno co k tomu budu potřebovat a vyndám na jednom pergamenu napsaný recept pro výrobu.
Vezmu jeden ze svitků pravého pergamenu, který mám u sebe a rozříznu jej díkou na deset přesně stejně velkých částí. Vyžaduje o trpělivost a soustzředění. Jakmile je má práce hotova osm z nich uložím zpět do bezpečí batohu neboť je teď nebudu potřebovat.
Zbylé dva kousky připravím pro úpravu, kterou s nimi nyní vykonám a začnu s výrobou dvou lakmusových papírků...

Chvíli si něco šeptáms Kristiánem a nakonec vytáhnu ze svéo váčku nějakou minci, kteru mu podám. Poté se dál věnuji svému jídlu.

Když Lilien přikývne a odsouhlasí můj návrh usměji se.
"J-já... Mohu jíst potom, teď musím jít ještě něco udělat..." řeknu jí. Pak si ale uvědomím že nemám peníze a pořád se nikdo nevyjádřil ohledně toho zda tu zůstaneme či nikoliv. Chvíli tedy váhám a když hostinský přinese Lilien jídlo. nakloním se k ní a něco jí pošeptám...

Usměji se na Kristiána.
"Určitě, já si zatím dám něco k jídlu, chceš taky něco? Musíme s eposílit, než někam vyrazíme, s prázdným žaludkem je těžý pořízení."
¨Vesele na tebe mrknu a mávnu na hostinského, obědnám si polévku a potom i číši vína.
Když mi hositnský donese co jsme si objednala, hned mu zaplazím a pusítms e od jídla. Jím pomalu a spořádaně a tiše poslouchám, o čme s ebaví ostatní.