| |||
Tak jsme ve městě a já nemám ani vindru Procházíme městem plném slavících lidí. Po chvilce se dovídám, že je to na počest Flama. Když konečně zapadnem do hospody nejsem zrovna nadšen, protože všichni uvidí, že si nic neobjednávám. Snad jen ten čaj bych mohl. A spát? budu třeba někde venku u koní. Večeři si pak dám asi ze zásob. Ty by měli ještě nějakou dobu vydržet. Tellchar si hned objednává kýtu z kance. Chtěl jsme odejít, ale Tellchar mě zdrží, tím, že chce vyprávět o cíli cesty. Něco jsme sice slyšel, ale třeba dnes řeknou víc. Pak asi zmizím. |
| |||
Tellchar se nevyjádřil ohledně přespání ale když uvidím jak se začne ládovat a Gustavovi nabídne vysvětlení obrátím se na Lilien, která jediná mě podpořila v tom že si potřebuje jít něco zařícit ve městě. Posmutním a podívám se na ní. "Lil...?" oslovím jí a vstanu. "No já... Došel bych si teď do pokoje něco zkusit a pak... Vrátil bych se a mohl tě doprovodit. Tedy pkud by ti to nevadilo..." jsem nervózné a zrudnu na lících. Ruce schovám ve svém obvyklém gestu za zády. Dělám to tak vždy když jsme nervózní. |
| |||
Jsme všici v hospodě a já nic nečekám a objednám si pifko a kančí žebra.. Já nepotřebuju zatím nic, teda krom pití a jídla.. Sem vyprahlý jak dromedár a k dobrému pití patří dobré jídlo.. Jakmile hospodský doplachtí s objednávkou a postaví před moji "maličkost" korbel, ihned jej uchopím do své svalnaté pracky a obrátím ho do sebe tak rychle, že nikdo nestačí ani mrknout.. Bouchnu s prázdnou nádobou a stůl a řeknu Další.. Jakmile spořádám něco žeber, otočím se na Gustava.. Ty bys tedy chtěl vědět něco víc o našem cíli? Klidně se ptej. Vypadáš, že bys u nás rád zůstal. Nemám nic proti, ba naopak budu velmi rád a zasvětím tě do "naší" věci.. |
| |||
Jako poslední projíždím branou do města. Nerozhlížím se...život kolem mne mě opravdu nezajímá. Jsem unavená a také potřebuji trochu spánku a klidu. Navíc musím zajít do města a sehnat další potřebné věci. Stejně jako ostatnís e zastavím a konečně rozhlédnu kolem sebe. Sesednu z koně a poplácám ho po šíji, poté ho dovedu do stáje a odstrojím ho. Poté se teprve přidám k ostatním¨. "Potřebuji ještě zajít do města něco si zařídit a sehnat nějaké věci, které mi již došli." |
| |||
Blížíme se k městu. Zpínající se štíty měděných hor za Gandarem mne naplňují úzkostí. Tak a jsme tady... Co bude teď? Co by bylo? Půjdeš s nimi. Uděláš ve městě co potřebuješ, prozkoumáš pár věcí a půjdeš s nimi dál. Ale co když... Co když tu nebude žádný alchymista? Nikdo u koho bych mohl prodat těch pár věcí co mám a kdo by mi mohl poradit? Však ty si poradíš. Nesmíš to vzdávat. Já vím... Vjedeme dovnitř a veselí zdejších lidí mne zaráží a marně vzpomínám kdy jsem se naposledy i já tolik smál... Přijedeme do hostince a ustájíme koně. Chtěl bych se jít projít po městě, ale rozhodně neopustím ostatní bez rozloučení a předešlé domluvy s ostatními. Hlavně jde o to že tu nemám žádné slovo a jen Himring s Tellcharem vědí co a jak se msuí udělat... Jdu tedy s ostatními do hostince a tam se usadím ke stolu. Když si máme objednávat objednám si jen vodu. Pokusím se nějak upravit vzpurné vlasy na hlavě ale moc mi to nejde. Vlastně jsem jen rád že se ani nemohu podívat do zrcadla. První promluví Gustav. Jeho nadšení bych chtěl sdílet... No co... ALespoň někdo je veselý..., pomyslím si. Ve mě tyto městské radovánky zanechávají jen smutek a bolest. "No... Budeme tu přespávat? Já jen..." začervenám se a abych skryl nervozitu a rozhlédnu po hostinci než se opět podívám na osttaní ze skupiny. "Potřeboval bych si něco ověřit a pak se pokusit najít někoho svého řemesla..." vypovím doufajíc že se nebudou na nic ptát... |
| |||
Naskytne se mi navýdaný obraz města lemovaný horami na pozadí. Uchvatné město a impozantní hory. Jsem doslova okouzlen. Zástupy lidí směřující do města mi naznačují, že to tady žije. Když se dozvím, že ve městě můžeme očekávat jarmark a bujaré radovánky na počest boha Flama začné ve mě hořet ohýnek nedočkavosti. Nadšení ze mě čiší a se roztržitě rozhlížím kolem dokola abych nepropásl nějakou zajímavou věc či divoké přestavení. Když projíždíme městem točím hlavou sem a tam a koukám kde je co zajímavého. Pusu mám skoro stále dokořán a v očích se mi blíská děstské nedočkavost. S návštěvou hostince souhlasím, protože někde se začít musí a tak se rozvalím na u nějakého volného stolu a u hostinského si objednám pivo a kus masa at to ve městě nerozjíždím na lačný žaludek. Vrhnu zvědavý pohled po hospodě, zda se v ní nenacházejí nějací kejklíří nebo obchodníci s roztodivnými předměty. "Tak kde začnem, přátelé? Tohle město nabízí určitě spousty zábavy a obvzlášť v těchto dnech.", zeptám se svých druhů, protože zatím nemám ponětí jaké mají plány a proč sem vůbec jeli. |
| |||
Jedete asi půl dne , když se blížíte k branám Gandaru . Město se rozkládá v podhůří Měděných hor , které se za ním majestátně vypínají . Vidíte , že brána je otevřená a dovnitř vjíždí povozy , karavany i samotní jezdci či opěšalí poutníci. Už po cestě jste potkali pár vozů a od nich se dověděli , že se v tyto dny koná městská slavnost na oslavu boha ohně Flama . Bude velká veselice a jarmark. Vjedete do města branou hlídanou vojáky , kteří vás pouze zkontrolují pohledem . Hlavní městská cesta je dlážděná kameny a ozývají se po ní klapoty spousty koŃských kopyt. Je tady vskutku živo , asi se opravdu něco slaví . Dostanete se až na malé náměstíčko , kde stojí hostinec " U Klapky" . Nechce se vám už jet dále , tak zakotvíte tady . Hostinac má svoji stáji , takže koně tam ustájíte a dáte se do hostince samotného . Ještě postřehnete , že i to malé náměstí je lemováno dřevěnými lavicemi , na kterých mají obchodníci k prodeji roztodivné věci ... Po vstupu do hostince si vyberete stůl a objednáte si u tlustého hostinského něco k jídlu a pití ... |
| |||
Opatrně se odeberu k našemu koni. Jen díky sév holi jsems chopna chodit. Do sedla se sama nemohu dostat. Přivážu hůl k sedlu a opatrně vložím zraněnou nohu do třmenu. No tak seber se..tohle bdue v phoodě..chceš přece jet dál ne? Prudce s eodrazím druhou nohou od země a pokusím se ji přehodit přes hřbet koně. Noha ve třmenu se mi pdolomí a já mále spadnu an zem- Naštěstís emi pdoaří se duržet a nějak se již vyškrábat. Na tváře mi vyrašiil pot a tiché zasyčení bolesti jen rpozrazuje mou neopatrnost. Pokudsíms e zapomenout na bolest a radějis e pomalu rozjed za osatními. Jedu jako poslední, jako obykle. |
| |||
Jedu jako obvykle. noha mi bolí a sám poznávám mokvající zranění. Neni to zrovna dobrý ale to se zahojí... říkám si. Neměl bys to podceňovat. Až budem ve městě mohu si to očistit teĎ a tady sotva... Nebude to dostatečné a kdyby se někdo ptal tak mi nic neni! Budeš jim lhát? v mém srdci cosi bodne. Dalphovo snažení o vymámění životních příběhů z ostatních členů družiny vítám, ale nijak se do něj nezapojuji. Sám jsem zvěvý, ale baych naléhal to ne... Pozoruji okolí tak jako i ostatní ze skupiny. Život je zvláštní... Samé překvapení... Kéž bych jednou mohl přejít ,mezi světy. Kéž by mi to bylo přáno... A co potom? Co když náš úkol ještě nedospúěje cíle? Mohl bych je snad opustit? To by sis měl pečlivěrozmyslet... |
| |||
Po cestě se snažím vymámit příběh vlastních životů z Tellchara, Murmea, Lillien, Tasse, dokonce i z Himringa. Kristiánův jsem slyšel, tak na něj netlačím, ale třeba jej bude chtít říct sám. Pokud to cesta dovolí opět si zaběhám. Běhání s touhle zbrojí provádím teprv tři dny, takže zlepšování se zrovna moc nedostavuje, ale zatím mám času dost. Pokud se neklábosí a já zrovna neběhám, zkouším se trošku sehrát s Mael, mou plavkou. Zkouším klus, cval i chůzy, různé otáčení a tak. Jak zbroj, tak zbraně, tak kůň jsou pro mě nové věci. Tedy ne že bych na koni jezdit neuměl, ale vím, že stejně jako se zbraní se musí s koněm umět zacházet a vědět co daný kůň umí a co ne. Možná s tím budu vypadat hloupě pro některé, ale jestli to budou přátele, přejdou to bez poznámek, nebo jen nějakou lehkou vtipnou. |
doba vygenerování stránky: 0.32712888717651 sekund