Sbíráte si svoje věci a chystáte se na odjezd .
Kristiána ještě pobolívá noha , na které ji mokvá zranění od střepu lucerny . Lilien napadá na levou nohu na kterou ji spadl při vichřici balvan . Murmea ještě stále trápí bolest zad a hlavy . Ostatní jsou celkem v pořádku .
Vydáte se směrem k západu , k měděným horám , do města Gandor.

Ráno se probudím plný svěžesti a očekávání krás nadcházejícího dne. Den začnu zíváním a pomalým protahováním se abych se zbavil ztuhlé pocitu těla, který po spánku na zemi mám.

"Dobrého rána přeji ve spolek.", pronesu radostně k probouzejímcí se společníkům.

Opět zívnu a pak se zhluboka nadechuji. Ve vzduchu je stále cítit nepříjemný puch bažin a tak popojdu dál do ústraní kde vykonám ranní potřeby.

Vyprázdněn se pak vrátím zpět ke svým věcem a cítím, že se probudil můj žaludek a tak mu dopřeji ranní rozvičku ze svých zásob.

Nejradši bych se s někým pustil do hovoru, ale jak se zdá z ti jenž jsou již vzhůru jsou také hned zabrání rozličnými činnostmi při kterých je nechci v žádném případě rušit. Místo toho si sbalim své věci a začnu se starat o svého koně, kterému jsem poslední dobou nevěnoval přiliš péče. Tak ho trsem trávy očistím a prohlédnu jeho kopyta.

Po chvíli zkoumání květiny to vzdám...
Hm.. .Zase nic nevím..... Ale co. Neznámé je pro to aby se zkoumalo a stalo se tak známým. rozhodnu se a květiny uložím zpět do svého váčku. Pak si sbalím věci a zjistím že Lilien a Himring stále ještě meditují. Půjdu si zatím tedy osedlat koně a připravit konečně k dalšímu putování. Když jsem hotov zamířím k Delphovi a pozoruji ho při jeho cvičení.
"Cvičíš tak, každé ráno?" zeptám se ho zvědavě. Nějak se mi zalíbilo s ním moci mluvit. Přijde mi to svým způsobem úžasné že mohu s někým mluvit jako se sobě rovným.

Ráno otevřu oči. Sice jsme si odpočinula, ale stále mám tělo bolavé.
První koho uvidím, je Delph. Kývnu na něj mísot pozdravuju a opětuji lehký, unavený a bolavý úsměv Kritstiánovi.
Opatrně se postavím a uchopím sovu hůl. Rozhlédnus e kolem a odeberu se stranou, někam do kouta, kde nebudu rušena. Poté se usadím do tureckého sedu a začnu z hlavy vyhánět všechny myšlenky. Veškeré vzpomínky, věe co mi překáží v meditaci. Nakonec pomalu má mysl opousští mé tělo a já propadám do "tranzu"

Když ráno otevřu oči první co vidím je Delph, který cvičí se svými meči... Dlouze zývnu abych se probudil. Přeci jen jsem se dnes vnoci moc dobře nevyspal. AŤ dělám cokoliv stále mi nejde zvyknout si na na cestování.
Pozoruji také ostatní zatímco si sedám na své dece a vytahuji snídani.
"Dobré ráno," pozdravím neurčitě všechny, kteří se také probouzejí do nového dne. Po chvilce se mi podaří se i usmát a tak se usměju na Delpha, který tak poctivě cvičí, na Lilien, která mi byla oporou ve chvílích nejtěžších a také na Himringa, kterému bych tak chtěl dát najevo že se nemusí mračit, tak jako minulý večer. Mnohem raději jsem ho viděl veselého, nebo alespoň hovorného. Jeho příběh mi dobře ulpěl v paměti.
Když se najím vyndám z váčku jednu z těch rostlinek a dlouze se na ni zadívám. Po ránu je vždycky docela dost času. Lilien a Himring musejí meditovat a toho já vyuívám většinou ke sběru bylin. Dneska ale ny bylinky nedju. Ostatně nějaké rostliny mi včera Delph pomohl najít a uzmout z močálů, takež jsme se rozhodl je prozkoumat. Dlouze na ně hledím a snažím se v nich objevit magenergi, případně určit jejich druh...

Noc ubehne celkem bez problemu , krome stale otravujiciho oderu , ktery k vam prichazi vzdy s vetrem. Je videt , ze zvirata asi tentokraj znaji , protoze zadne z nich v noci nevidite ani neslysite .
Rano se probouzite a vidite Delpha , ktery poskakuje se svymi meci okolo ...

Tak něja se všichni uložíme ke spánk. Jsem odhodlán blíže prozkoumat obě zvláštní květiny, ale nejdříve zítra ráno. Stejně tak mám v plánu zítra vyrobit několik věcí, které mi pomohou v určování. Bojím se a rozhoduji se zada bych měl či nikoliv. Zda je skutečně dobrý nápad, abych vyráběl papírky na určování složení a nebo si mám schovat magenergii na léčivý, lektvar, který by mohl být někdy potřeba. Uznám že objevovat a zkoumat nové jevy budu moci i později, ale na druhou stranu nechci promeškat žádno příležitost.
Co bude lepší? Musím to důkladně zvážit... Je mezi námi a horami nějaké město...? Bude kde se zastavit? Myslím že do jednoho města zrovna jedeme. Tam by něco mohlo být. Dobře. Zkusím to prozkoumat. Na ty kytky nic nepotřebuju a papírky tzkontroluji ty lektvary co nemám identifikované. Alespoň jeden z nich...
Ještě si to promysli. Pokud se něco stane... To co chceš udělat může udělat i ve městě.
Jo to jo, ale já...
To že si chceš připadat důležite neznamená že může plýtvat svými schopnostmi! kárám sám sebe.
Pak usínám aniž byhc si řekl o hlídku. Jsem po dnešku celý unavený...

Bolest prostupující mým tělem mě ještě stále ochromuje. Netroufám si stoupnout a tka jent iše sedím opodál od ostatních a vše sleduji.

"To máš pravdu milý Tellchare. Prevence je důležitá. Otec vždycky říká, že je třeba vypaliť červa když do sebe háže pálenku. Často však i s červem, vypálil i sebe.", usměju se při vzpomínkách na podnapilého otce, který vždy začal vrhat jedno moudro za druhým.

Zahlédnu koutkem oka siluety, které se pomalu začínají rýsovat na okraji světla ohně. Tak už se nám vracejí. Když jsou blíž uvědomím si, že Kristián předtím nekulhal a že nenesou lucernu, ale kus nějakých travin. Chci se zaptat co se dělo, když mě předběhne Delph a začne vyprávět. Tak to je skutečně zajímavé. Nakonec odhalí Delph pravdu a povypráví jak to bylo skutečně. Já jim to říkal, že to rádo bouchá.

"Tak já si tedy vezmi první hlídku.", vyhrnku rychle abych to měl svoji službu rychle za sebou.