"Hojky družino. Kde jste se flákali? My jsme tam s Kristiánem zabíjeli tlupu lidožravých obrů a rej čardejnic na košťatech a vysvobodili spanilou princeznu. A ta protože se nedokázala rozhodnout mezi mnou a Kristiánem a my zase kdo ji chce víc, tak jsme ji nechali být a ona nám dala tyto krásné květy.", poukážu na rostlinky, které Kristián zrovna vkládá do váčku na byliny.
Sundám si boty a odnesu je kus od družiny, protože načichly tím smradem z bažin, tak doufám, že do rána trochu vyčichnou a vyschnou. Vracím se zpět a už zase mluvím:
"No a teď vážně tam nic není, krom toho brčálku. Dokonce není ani tak velkej snadno jsem ho obešel, takže je až div, že dokáže vydávat takovej puch. Jediná zvláštnost byly ty rostliny. Byli to jen ty dva stonky v clém okolí co jsme viděli. Bohužel jsme jaksi zapoměli na to, že se ten plyn může dostat i do lampy a ta nám jaksi bouchla a zranila Kristiána do nohy. I když můžu říct, že nám odtud nebezpečí nehrozí, přesto jsem klidnější, že držíme hlídky každou noc. Mimochdem beru si opět tu poslední."
Napiji se ještě a pak vezmu sedlo, dám si je na zem upravím přikrývku a lehnu si. Hlavu na sedle jako na tvrdém polštáři. I přes možný rozruch v táboře usnu téměř okamžitě. A zdají se mi sny
Dýka v těle Veselého Kima, byla moje ale nevím jak se tam dostala. V té tmě byl takový zmatek a já nechtěl zemřít. Tak jsem se oháněl jak jsem uměl. Dokonce jsem asi i sundal jednoho z těch hajzlíků, ale byla tma a taky to nevím jistě. Jedno ale vím. Kim byl za mnou a nějak se musel v té tmě dostat přede mě a já si ho asi splet s útočníkem. Možná by se to dalo vysvětlit v klidných časech, ale ne tehdy. Na hlídku jsem ale přesto vyspaný.
Dojdu si pro boty. Zjistím, že stále zavánějí. Hned jak najdem nějakej potok si je musím přeprat. A nazuji si je. Trošku bokem od skupinky abych je když tak neprobudil opět cvičím a protahuji tělo a nakonec se opět sžívám s meči v obouručném šermu. Pak založím nový oheň a dám vařit čaj, tak aby ho bylo dost pro všechny. Pokud se nevzbudí už samy, vzbudím je já.

Vezmu si od Delpha obě rostlinky a uložím je prozatím do samostatného váčku na bylinky.
"Podívám se na ně za světla. Díky moc..." poděkuju mu. Hrozně se mi ulevilo když se Delphovi nic nestalo. Kdyby se mu něco stalo asi bych to nepřežil.
Vzdalujeme se od močálu a pochvilce už naěše šátky nejsou třeba.
Sundám si je tedy. Snažím se nekulhat. Bolest v noze je silná, ale mohlo by být hůř.
Přeci se teď neukážu jako slaboch, ne? Tohle je úspěch. Celkově jsme měl dneska úspěšný den. Nakonec bude všechno dobré... pomyslím si a odpovědi toho druhého se nedočkám. Je to vlastně dobře. Můj vnitřní rozpor zase na chvilku utichl.
"Někdy to budeme muset zopakovat. Je to zábava když jsme dva." podotknu vesele ale stále trochu nesměle k Delphovi.
To už přicházíme k ostatním a já ke svým věcem tedy uložím ještě flakónek bahna a dvě rostlinky.
Škoda té lucerny... No jo no... Na plyny jsem zapomněl...
Ještě se máš co učit.
Já vím... fakt se dneska nechci hádat natož sám se sebou.
Lehnu si a přikryji se. Stále ještě jsem vzhůru, ale už ležím. To abych pak mohl kdykoliv usnout.

Zbystrite , protoze vidite mezi stromy se priblizuji Kristian a Delph . Teda si to myslite , protoze vidite zprvu pouze siluety. Kdyz jejich postavy nabudou spravne obrysy oddechnete si . Tezce dychaji ,ale jinak jsou celkem vporadku. Delph drzi v ruce jakesi dva klasy rostliny , ktera pri taborovem ohni vypada dosti zvadle ...

Vezmu si od Gustava láhev zpět a sám si stědře přihnu.. Pak ji zašpuntuji a dám zpátky do torny..
Víš trpaslíci alkohol společně s elfy vymysleli defakto ve stejné době. Akorád, že elfové zkvasili omylem nějaký nektar a trpové ječmen.. Oni udělali víno, my pivo. Pokud de ale o to "znalectví" tak to je tím, že trpové umí alkohol užívat. Máme k němu trochu jiný přístup, takže na nás i trochu jinak působí. Proto trp dokáže vypít tolik, že by to do němoty ožralo dva lidi a jednoho koně..
No a v neposlední řadě de o zvyk, trpové pijí slivovici už od děství jako prevenci. Štamprlku deně..
Možná je to i tím, že sem ve věku lidského kmeta a přitom sem jako trpaslík čerstvě dospělý.. Na tom asi taky něco bude..

Zasměju se s Tellcharem a příjmu nabízenou flašku. Opatrně si přičichnu. Trpaslíci pijou alkohol trochu jiného druhu, který je v pro netrpaslíky často i životoberný. Silná vůně skutečně hodně destilovaných švestek mě uhodí do nosu. Usměju se na Tellchara.

"Tak abych neurazil, ale jen trošičku aby vám ještě zbylo.", dodám nesměle.

Lehce si loknu a rychle polknu. Z hluboka se nadechnu a vydechnu. Od krku až po žaludek se začne šířit teplo alkoholového opojení a já rychle polykám slyny aby uhasil požár v svém jícnu.´

Flašku podávám zpět Tellacharovi se slzami v očích.

"Děkuji. Tedy ta píše.", dodám sípavým hlasem a šátrám po kousku jídla ze svých zásob a vodě abych to zajedl a zapil. Chvíli to ještě trávím a pak začnu lehce vyprávět.

"Trpaslíci se v alkoholu skutečně vyznají. To vám byl jeden pivař. Vášek z Kopky a ten vám tvrdil, že na ex vypije jakékoliv piva půllitr. To von vám to jednou začal tvrdit v trpasličí hospodě, kde čepovali trpasličí pivo. Tak mu přinesli trpasličí dvacetsedmičku. On ji do sebe kopl a pak na vlastním oči jsem viděl jak ten člověk vyzvracel vlastní hovno. Jo trpaslíci umí vařit pivo, to je jinačí kvalita. To je jen pro skutečné znalce."

Pozoruji jak Kristián s Delphem odchází..
No jen ať se trochu oťukaj.. Šak sme tu kousek od nich..
Pak se podívám na Gustava..
No já myslím, že trpaslík po týdení pitce na počest nějakého velkého vítězství by mohl taky vydávat podobný odér..
Vduchu se zasměju sám sobě, pač sem se již několika podobných pitek účastnil..

Vyndám z torny flašku a nabídnu ji Gustavovi..
Na človíčku, ochutněj trochu trpí pálenky.. Tohle je poslední co mi zbyla..