| |||
"pPůjdu rád s tebou, ale budu si muset udělat prvně nějaký ten šátek. Sice se cítím připravenější, ale jistota je jistota." Odejdu tedy ke svým věcem a pomocí nože udělám ze své tuniky spíše vestu. Namočím ve vodě a pak si stoupnu vedle Kristiána. "Můžem vyrazit.", kývnu na mladého půlelfa a každého kdo se chce přidat. Doufám, že trošku ví co dělá, protože já to nevím vůbec. "Možná bychom mohli vzít lucernu, jen nevím jak moc by pomohla. Při místním prohledávání by asi pomohla, ale zase pokud budem potřebovat koukat kousek dál než za hranici jejího světla, bylo by lepší jít bez ní." |
| |||
Chvíli sedím a čichám. Ten pach je mi známý. Už jsem ho určitě někdy cítil. Co mám ale dělat? Kde jsem to cítil? No jistě... V laboratoři... ale... Tam se zabývali bahnem... Bahnem...? úplně jsme se pohroužil do svých myšlenek. Chvíli jsem hleděl do ohně jako bych se v něm ztrácel, nyní ale vstanu a přijdu k Delphovi, přičemž se zahledím do lesa. "Rád bych se tam ještě jendou podíval..." řeknu nahlas, tak aby mě mohli všichni slyšet. Třeba bych mohl něco objevit něco zajímavého... pak se podívám na ostatní z družiny. "Mohu jít..?" zeptám se a nejistě zrudnu. Vytáhnu si ten šátek z kapsy a pak se podívám na Delpha od kterého očekávám, alespoNˇtrochu podpory... |
| |||
"Máš pravdu, Kristiáne. Nemusíme se, s prominutím nasrat do všeho co po cestě potkáme, ale prostě se mě to nelíbí. A já nemám rád věci co se mi nelíbí a já neznám jejich podstatu, či důvod." pustím Kristiánovo rameno. Otočím se směrem na západ a zavětřím. Jen lehce nasávám vzduch, ale až do naplnění plic. Snažím se zachytit třeba nějakou změnu. jestli je to silnější, slabší, či po čem by to mohlo být cítit. Né že bych si zast tolik věřil, že to poznám, ale zvyk je zvyk. opět si uvědomím svou chybu, že jsem se koukal nějakou dobu do ohně a teď opět v lese nevidím nic než ten malý okruh který osvětluje malý oheň. Kam se poděla tvoje ostražitost Delpe? Trochu nad sebou přemýšlej. S tímhle bys nepřežil ve městě ani den. Zůstanu tedy tak, abych nekoukal do ohně, ale přesto mohl reagovat na družinku. |
| |||
Když za mnou Dojde Dlph s povzbudivými slovy neubráním se mírně křečovitému úsměvu. Co má mteď dělat? Co teď? Jak odpovědět? "Jo jasně, od toho tu jsem, ne?" na chvíli se odmlčím a rozhlédnu se po ostatních. Je to celkvoě zvláštní a nevím jestli se tam půjde znovu. Tlahchar na to moc nevypadal. "Nemyslím že by nás to ohrožovalo, pokud se to nehodlá zvětšovat a pokud ano, stačí když bude někdo hlídat, ne? V případě nebezpeční upozorní ostatní..." nadhodím trochu přiškrceně, ale usměju se. Přeci jen s Delphovou podporou je mi hned lépe. Pohledem vyhledám Himringa. Neubráním se tomu pohledu. Až přílši mi záleží na tom aby si o mě nemylsel že jsem úplný tupec. |
| |||
"No, krapítko mě to překvapilo, ale když si vemu ten šátek tak to bude lepší. Teď na to budu připraven. Takže pokud budete chtít vyrazit se tam podívat jdu do toho s vámi." Pak si opět všimnu, že je Kristián opět celý nesvůj. Zase těžce nese, to že něco neví. Být válečníkem má své výhody. Nikdo nečeká, že budu něco vědět. Ať už teď nebo kdykoliv potom. Dojdu za sklíčeným Kristiánem. A položím mu ruku na rameno "A kdyby mě to složilo nějak víc, tak mě tady Kristián opět postavý na nohy, tak jako postavil na nohy i Murmeu, že? |
| |||
Neviděl jsem toho tolik co Tellchar a tak jen přikyvuji. I kdžy to jak mluví k Delphovi neuznávám. Za prvé neni člověk a za druhé... Nemusel by ho tak schazovat... pomylsím si. Je mi ho líto i dkyž vím že on si Tellcharova slova nebera tak jako já. Tellchar se zmínil že bych o tom více mohl vědět já, ale já... Nevím jestli je dobrý nápad teď moc mluvit. Nějak nevím co mluvit. "Pokud je to opravdu Sirné jezírko je možné že jsme poblíž sopečně aktivních oblastí. Ale nejsem znalý v geoologii. Nemohu to potvrdit ani vyvrátit. Pokud tomu tak ale je, opravdu by tam neměl nikdo z nás moc chodit..." řeknu nesměle. Cítím jak mi tváře hoří a raději uhnu pohledem. Je toho ještě moc co se musím naučit... Připadám si teď před Tellcharem jako hlupák. Očekával že to budu vědět a já nic nevím. Zklamal jsme ho. Zase sem zklamal... Dojdu se zpět posadit a pomočený kus hdra zatím schovám. Nemám ho kde vyprat a chci si ho schovat. Došli mi rukávy, které bych mohl trhat. Alchymista k ničemu... pomylsím si a trochu závistivě pohlednu na Murmeu. Pak si však uvědomím že jsem ho ještě nikdy neviděl nic umýchat, nic vyrobit a ani nevím jestli si ve městě koupil nějaké sutroviny a tak... |
| |||
Napřed si sundám šátek, pak vytáhnu z torny měch na vodu a omyji si obličej a taky vypláchnu pusu od toho smradu.. Nakonec si trochu propláchnu kapesník.. Jemným proplesknutím pomůžu Delphovi s tím probíráním.. Vy lidi nic nevydržíte.. Stávej, už ses prospal dost.. Vypadá to tam na nějaké sirné jezírko, bo co.. Možná by o tom mohl více řící Kristián, Já nejsem alchymista. Vím, že podobné věcy se můžou nacházet na sopečně aktivních místech, což se zde nedá vyloučit ani potrvdit. Musel bych se tu trochu porozhlédnout a prozkoumat zdejší horniny, podle toho bych to poznal, ostatně jako každý kamene znalý trp.. Ale to je vlastně jedno. Rozhodně tam tím směrem nechoďte na houby ani na velkou, bo tak. Je tam toho tolik, že by jste se mohli udusit nebo otrávit.. |
| |||
Tellchar donese zpátky Delpha, který je mimo, ale zachvíli se probere. Kouknu na něho a pak se podrbu na hlavě. S úsměv na tváří pak začnu vyprávět. |
doba vygenerování stránky: 0.33820509910583 sekund