| |||
Samozřejmě jsem postřehl Delphovo mrknutí i slyšel jeho slova. Naokamžik mne zalije hořkost neboť si připadá opět podceněný, ale na druhou stranu... Nějak je mi Delph blízký a tak se na něj usměji a postavím se za Tellchara hned jak dojdeme na okraj remízky... Doufám že nás tu nic nezabije... Vždycky když něco zpískám nedopadne to dobře... |
| |||
Vida Tellcharův jistý postup, odhodím svůj opatrný krok a nasadím svižné tempo, abych jej dohnal. Stoupnu si tak sáh a půl od něj. Oba máme zbraně, jež potřebují trochu prostoru k ovládání. Při prohledávání okolí si všimnu, že sice z úhlu, ale za mnou stojí Kristián s připraveným lukem. "Kristiáne, běž spíš za Tellchara, přes něj může střílet bez problémů. Ještě na něj mrknu, jen nevím jestli to viděl. Pak už se jen věnuji výhledu před námi. |
| |||
Vidite Tellchara jak se propleta mezi stromy a miri zapadnim smerem . Postupne sledujete jeho stin , ktery dojde az na konec remizky , kde se zastavi a stoji ... |
| |||
Vyprávění poslouchám jedním uchem sem, druhým ven.. Dráždí mě ten zápach.. Když zachytím Himringům pohled, rychle se zvednu a se svou obouručkou zmizím ve tmě směrem na západ.. |
| |||
Když Delph vstal dostal jsem jistotu že nejsem blázen. Nakonec se ukátzalo že to víceméně slyšeli a cítili všichni. Dokonce i Himring se zvedá i když nevypadá nadšeně. Vstanu tedy také. Dobře. Nejspíš to nic není, jen nějak přírodní úkaz, nebo tak něco... Ale každý přírodní úkaz stojí za prozkoumání... ozve se ve mě ta správná stránka každého mladého oběvitele a také vstanu. Vím že to může být i nebezpečné ale Delph zatím netasil svou zbraň. Já si luk připravím do pohotovostní pozice a Gustavovo tlachání raději nevnímám. Slyším smích Delpha i Tasse, ale mě jako by se to netýkalo. Jindy bych se asi zasmál, ale ne teď. Delph vykročí do lesa a já půjdu kus za nimi, v mírném úhlu,k dyby tam něco bylo, abych mohl bezobav střílet. |
doba vygenerování stránky: 0.29125690460205 sekund