"Pokud nesejde na kvalitě ubytování, tož navrhuji šatlavu." zavtipkuji. I když nápad to není nejhorší. Ubytování na noc, sucho, relativně teplo. Takový nápad jistě mělo povíc. Předpokládám, že bude přeplněná a už ani za drobné prohřešky lupiče nechytají. Och, jaká vhodná příležitost.

"Souhlas." Rozhlédnu se kolem a popřemýšlím, kam by měly moje kroky zavítat nejdříve.

Ladně seskočím z koně, protáhnu se, vezmu tornu se svými věcmi a předám otěže Warrenovi. S zářivým úsměvem mu poděkuji.

"Před setměním tady." Zamávám na své společníky. Schovám tvář pod kápy a vydám se prozkoumat město. Raději volím hlavní trasy. Zdejěí uličky nebudou pro osamocenou dívku bezpečné. Zamířím ke kašně a tam si vyslechnu drby místních žen. Třeba se najde nějaký užitečný ohledně našeho ubytování či bezpečnosti.

Nakonec i my vyjíždíme na cestu, takže také vyrazíme do města, být to na mně, nechal bych nejdříve projet a projít vesničany, ale chápu, že chvátáme a tak se prodereme davem k městské bráně, kterou se dostaneme dovnitř. Nedívám se raději moc okolo sebe, kde jsou všude lidé, kteří uprchli z vesnic do ochrany města. Někteří na tom nejsou vůbec dobře. Kéž bych jim všem mohl pomoci, ale vím, že bohužel nemohu. Dojedeme na náměstí, kde se začneme dohadovat o dalším postupu. Jo, najít bezpečný nocleh asi nebude úplně snadné. Lidi mohou někdy být daleko horší než kdejaká dravá šelma. „Dobrý nápad Elen, to by bylo asi nejlepší. Jestli se chcete rozdělit, můžu se zase postarat o koně a najít jim nějaké ustájení,“ navrhnu, počkám, kdo mi bude chtít předat svého koně už teď a pak se už asi rozejdeme každý svým směrem.

Ve městě se držím u svých společníků a hlídám, aby se nás někdo nepokusil okrást. Přece jen je zde spousta lidí a my narozdíl od některých vypadáme dost nóbl. 

"Řekla bych, že to bude otázka peněz. A určitě bych nehledala v hostincích, jelikož tam budou pokoje předražené, ale možná by se našel nějaký měšťan, který by nám pronajal komůrku."  shrnu své doměnky. "Takže ubytování pro pět?"

"No slušný, stačí, když bude bezpečný, abychom si mohli dovolit tam nechat naše věci. Jinak jsme spali už hůř.
Jinak v rámci mého výcviku asi nebude problém zapsat se mezi místní vojsko. Je vidět, že tu potřebují každou ruku, která udrží zbraň za správný konec. Takže já asi vyrazím hledat někoho, kdo velí místnímu vojsku a zkusím zjistit jaké mám šance se to dovycvičit pod vedením mistra."
Podvečer se setkáme na hlavním náměstí, abysme se našli.
Tak zatím zdar, bando"

s tím odjíždím k nejbližšímu vojákovi, kterého uvidím, abych se zeptal, kde je tu velení, či nábor do místní posádky.

Ve městě to nevypadá zrovna moc růžově.. Sposta lidí i nelidí namačkaných na jednom místě v provizorních podmínkách, to může přinést jen a jen trable. A my už máme svých problémů taky dost. Tohle všechno jedině zkomplikuje. Na druhou stranu mě to vůbec nepřekvapuje. Vždycky nastane plno komplikací a náš úděl je to prostě zvládnout a všechny nástrahy překonat. Tak, a nejprve by jsme měli začít se sběrem informací a shánením nějakého bydlení..

Když dojedeme na jedno z centrálních náměstí kde to vypadá jak v uprchlickém táboře, tak je mi hned jasné, že sehnat dobrej ncoleh nebude vůbec jednoduché..
Bando máme problém. Musíme sehnat to co se tady snaží sehnat více než půlka města. Nějaký slušný ubytování. Alespoň na jednu dvě noci než zjistíme co a jak snad budeme zpátky na cestě.

Nasednete na koně a vydáte se jako všichni ostatní k městským hradbám. Ti rytíři z města se z nějakého důvodu nechystají vás krýt, takže vypadnout z nebezpečné zóny není úplně od věci.
Za krátko však zjistíte, že dostat se do města není zas až tak jednoduchí s ohledem na to, že to chtějí udělat i všichni ostatní. Zástup uchazečů o pobyt ve městě však i díky nájezdu částečně prořídl, takže nakonec se k jedné z městských bran opravdu "probojujete".
Chvíli to ještě vypadá na malé komplikace s městskými strážemi, které lidi kontrolují a vypadá to že ne každý se tam dostane. Vás si však stráž jen zběžně prohlédně, něco zabručí a vy pokračujete dále.
Prašnou ulicí projíždíte okolo budov, které jsou z části kamenné a z části dřevěné. Je jasné, že zámožnější obyvatelé si mohou dovolit nákladnější a kvalitnější kámen, kdežto chudší řtvrti budou vystavěny převážně ze dřeva. Město není úplně nejmenší, protože vám trvá notnou chváli, než přijedete na jedno z náměstí. Po cestě vidíte docela hodně lidí, kteří někam spěchají nebo něco řeší. Zdá se že všichni mají docela dost co dělat. Na první pohled je tu velkí množství nejrůznějších uprchlíků a lidí, kteří se ocitli nechtě bez domova, když museli zřejmě prchnout ze svjých domovů do bezpečí městských hradeb. Na nejrůznějších prostranstvích jsou zbudovány provizorní přístřešky a stany. Někde jsou zaparkované sedlácké vozy tvořící něco jako tábořiště. Lidé i nelidé to nějak zvládají, ale v jejich očích jde vidět starosti a strach.

pomůžu s ošetřením zraněných a pak se rozhlížím co se kolem děje. Hodně padlých, to není nic pro můj lačný žaludek, taky sem mohla být mezi nimi, že. Fuj teda.

Jakmile se dají rytíři na ústup, tak se zamračím. "Kurňa co takhle krýt ústup!! Místo toho, abyste si zalezli do putiky, vás ta chvilka snad nezabije, ne."  zahalekám na vzdalující se rytíře z jednoho z vozů, abych na ně měla výhled.  Použila bych ostřejší výraz, ale jsou zde děti. Místo toho se jim mračím do zad a mám ruce rozčíleně založené v bok.

Prohlížím si jezdce.
Rád bych měl nějaké ponětí jak je na tom místní posádka, protože to co se tady odehrálo je zřejmě jen malá šarvátka v mnohem větším konfliktu. Zkušeným okem pozoruji chování jezdců ale i jejich výzbroj. Rychle mě tak zaujme malá do oceli zakutá postava, která nemůže patřit nikomu jinému než dobře stavěnému trpaslíkovi. Se zajmém ji pozoruji a přemýšlím zda budu mít možnost pozdravit jednoho z našeho národa..

O to víc mě překvapí, když opravdu dostanu tu možnost mu pohlédnout do tváře.
Na moment strnu v úžasu, když spatřím tvář trpasličího rytíře. V zápětí však překvapení vystřídá hněv.
Na nic neřekám a vracím se zpátky k vozové hradbě bez jediného ohlédnutí.

Delph mě na svých dlouhých nohách snadno dostihne a samozřejmě mi položí otázku na kterou se mi ale v žádném případě nechce odpovídat.
Nikdo o kom bych se chtěl bavit..
Zamrmlám to pod fousy jako by o nic nešlo. Raději odvedu pozornost jinam.
Delphe měli by jsme se co nejdříve dostat do města. Tak nečekaně jako přišel tento útok může přijít i další. Ve městě doplníme zásoby a hlavně získáme čerstvé informace. A ty potřebujeme ze všeho nejvíce.