| |||
Když se ke mě Delph otočí a začne dělat na Gustava obličeje trochu se uchechctnu. Ztihnu ale smích zadžet dřív než by si toho mohl Gustav všimnoutp rotože promluví Tass a tím je tedy dáno, že jsem nebyl slyšen. Ale no tak. Nedělej jiným co sám nemáš rád... prolétne mi hlavou káravý hlas a já skloním hlavu. Vyjedeme na cestu a Delph mi v průběhu cetsy řekne že si půjde zaběhat a jestli bych chvíli nevedl jeho klisnu. "Ale jasně..." řeknu jen a rád převezmu otěže jeho koně. Delph začne běhat a já ho pobaveně pozoruji. Ještě že nejsem válečník... pomyslím si. Vím že takový jsou také potřební a nijak je nesnižuji ale mám dojem že to Delph přehání. Když míjíme první karavanu Delpha doženeme protože zpomalil a on si znovu převezme svého oře. "V pořádku, ale tohle... To by nebylo pro mě. Mě stačí sbírání bylin, když si chci pročistit hlavu a nebo rychlá jízda na koni. To taky pomáhá..." řeknu mu své způsoby. Pak se ještě zamyslím a dodám. "Někdy to ale nefunguje. Prostě... Když už máš moc plnou hlavu a tak... Někdy to nepomůže. Ale ty jsi mi pomohl." věnuju mu úsměv. Když se večer zastavíme na remízku postarám se o koně podobně jako Delph akorát já nemám zapotřebí dávat svému koni jméno. Jmenuje se totiž Gilvanest. Je to jedno z elfích jmen a dal mu ho už někdo předemnou. Stejně jsem si na jména zvířet nijak nepotrpěl. Když se tak nějak usadíme Delph začne že bychom si mohli povyprávět své životní osudy. Proč to říkáš? Jáí přece... Řekl jsem to tobě prootže jsi jako můj btratr, ale jinak... Nemohu jim to říct. Ne věšechno. Stejně by to nikoho nezajímalo... pomyslím si když věnuji Delphovi trochu nervózní pohled. Sklopím hlavu a dělám že mě velmi zaujalo několik stébel trávy... |
| |||
KDyž se Gustav otočí k Tellcharovi je ke mě zády. Což se ukázalo jako moje štěstí, protže když spustil svoji rýmovačku já se chytil za halvu a začal s ní nevěřícně kroutit. Zrovna v okamžik kdy jsem se otočil ke Kristiánovi a začal na nějk dělat obličeje jakože z toho šílím začal Tass. Abych nevybuchnul smíchy nahlas chytil jsme se za hrušku sedla, protože návaly smíchu se mnou otřásali, ale ani jsme nepípnul. Někdy po cestě předám otěže od své plavky Kristiánovi: Pohlídej mi ji chvíli, prosím. Půjdu si opět zaběhat. Začnu pomalím klusem víceméně na úrovni skupinky. Jak se ale rozehřeji natáhnu krok a zrychlím. Střídám tempo a dostanu se daleko před skupinu. Zadýchanej a zpocenej jsem ale slušně. Vidím v dálce blížící se karavanu. Krokem pokračuji dál. Aspoň se přestanu potit a vychladnu. Skupinka mě dožene rychleji než potkáme karavanu. "Díky Kristiáne. Měl bys to taky zkusit, krásně to pročistí hlavu.", řeknu když si přebírám otěže. Tu a tam potkáváme další karavany obchodníků, ale míjení proběhne v tichosti. Nikomu se nechce mluvit pořádně ani ve skupince. Vítr stále bere slova od úst. Takže si cestu nemůžeme krátit dalšími příběhy. Jsem už nadevše rád, že jsme dojeli k malému remízku, kde se utáboříme. Postarám se o koně, a začnu jej pěkně vytírat, hrstí suché trávy co jsme našel. Měl bych ti dát nějaké jméno. Jestli budeš se mnou déle bude se to hodit. Žádné hrdinské jako blesk či vítr, alep řeci jen až se bude vyprávět nějaký příběh nechci, aby se říkala Delphenae jel na své plavce. pak koně nechám nažrat a hladím jej jen tak pošíji a přemýšlím o jméně. Budu ti říkat Mael. pronesu tiše ke koni. poplácám ji po šíji. Tak teď, se jdu postarat o sebe Mael. a odejdu za ostatními uvařit si svoji část večeře. Gustave nechceš nám povyprávět teď v klidu trochu víc svého životního osudu? Vlastně asi nejen ty Gustave, ale kdo bude chtít. Většina z nás se nezná tak dlouho aby o sobě tolik věděla. A bylo by fajn se něco o sobě dovědět. Klidně můžu začít, když budete chtít. |
| |||
Rozjedete se dale . Je posmourno a dest jen visi na vlasku . Do Gandaru je to jeste daleko , urcite vice nez jeden den cesty . Trosku vas zdrzuje Murmea , protoze nemuze jet tak rychle , kvuli svemu zraneni . Pred vami jsou pouze plane, ktere se tahnou az k obzoru . Tam se vsak uz vztycuji hory . Jedete vydupanou cestou , po ktere sem tam minete nejaky kupecky povoz ci kupeckou karavanu . Takto projedete cely den a k veceru se blizite k jakesi remizce. Budete muset zde prenocovat , protoze do Gandaru je to jeste asi pul dne cesty. Je to mensi lesik se smisenymi stromy , ktery se da celkem dobre prehlednout naskrz . Budete tady vsak chraneni pred neprizni pocasi ... |
| |||
Zasměju se, přiskočím ke Gustavovi a poplácám ho po zádech: "Řekl jsi to hochu skvěle a teď vzhůru na cestu směle. za dobrodružstvím dalších dní, ať jsme tam dřív než se stmí." Vyzkouším si taky trochu zarýmovat a je to docela sranda. taky si pobalím svoje cetky, mošny, torny, měcha vaky a další cerepetičky a naskočím na poníky. Zařadím se po bok Gustava, zdá se že s ním bude největší sranda. |
| |||
Už mě začíná unavovat, jak se k nám neustále někdo přidává a někdo jiný odchází, nebo umírá. Varovat někoho před zradou a tak dála. Nyní už to dělat nebudu, jen vrzhu jen ze svých tradičních pohledů, doplněný u výraz znechucenosti, po té Gustavově rýmovačce. Pak se Ryhle otočím a havrana vyhodím do vzduchu, aby se proletěl. Je to hraničář, dobře, v tohle jsem doufal, ale mohl si to odpusti, ty rýmovačky. Sbalím poslední věci a naskočím na koně, už jsme se tu zdrželi dost dlouho. Popojedu kousek a čekám, až se rozhoupou i ostatní. |
| |||
Otočím hlavu za Tellcharem a promluvím. Pomalu a s klidem začínám svoji řeč. Občas vložím jemný důraz na slova, které tvoří rým a pak dále pokračuji v lehkém tempu. |
| |||
Jestli chceš, tak pojeď. Ale upozorňuji tě, že naše cesta nevede jen k světlým zítřkům, ale pro mnohé je to cesta poslední. Ale to je asi úděl všech dobrodruhů, vyhledávat nebezpečí.. Poslední slova si říkám spíše sám pro sebe.. Naskočím na ponyho a vydám se naším vytyčeným směrem.. Vstříct dalším dobrodružstvím.. |
| |||
Jestli Gustav svým pohledem zavadí o mě při té otázce jen pokrčím rameny a ukáži na Tellchara a Himringa. Jinak si svoje věci přidělám na koně. Pak se zeptám Lillien a Murmea jestli nepotřebují na pomoct na koně, přeci jen jsou pochroumaní. Pak se vyšvihnu na svého koně a stále pozoruji přírodu. Hledám známky dalšího prudkého větru či deště. Ten Gustav vypadá poměrně jako dobrý společník, jen by si mohl ty svoje dobrý způsoby schovat za klobouk a vytáhnou opět až bude ve vyšší společnosti. Možná z ní sám pochází, ale i kdyby má u mě dobrej dojem a nezkazil by si to tím. Pak si vzpomenu na svoje olejování pochev, abych udržel meče naolejované a chráněné před vodou. Povytáhnu oba meče a podívám se na ně jestli se na nich drží alespoň minimální film oleje. Není to sice zázrak ale stačit to bude. Za tu cenu by měli vydržet i bez oleje pěkných pár let. |
| |||
Muž jménem Gustav se vyhoupl na koně a pak pronesl svá slova o tom, že by se k nám rád přidal. Další takový. Neustálé obměňování družiny mě vysácvá. Teď půjde s námi a až se zraní tak ho tam Himring a ostatní nechají, když bude z něčeho třeba neprávěm obviněn tak ho nechají ve vězení a půjdou dál za svým posláním. Copak je tohle správné? A je správné když jsi přemýšlel o púřidání se k nekromancerovi? Ne, to ne, ale... Jaké ale? Rozpor, který jsme si myslel že už mi dá pokoj se vrátil jako střela vystřelná z kuše a já mám co dělat abych se nerozbrečel. Euforie z úspěchu je však dost silná na to aby zadržela slzy a tak se nakonec i já vyhoupnu do sedla. Vypadám velcie zamyšlený. Toto rozhodnutí není na mě a mě nepřísluší cokoliv říkat. Vedou nás Himring s Tellcharem. Opět si uvědomím že jsem sice dokáza probrat, někoho, kdo propadl mdlobám, ale že vlastně v této družině nemám žádné slovo. Tedy ždáné významné slovo. Hledím ze sedla do země jako by mě tam něco snad zaujalo, ale svými myšlenkami jsem daleko. Co na tom prokletým svitku je asi napsáno, když kvůli tomu je třeba nechat mnoho členů družiny za sebou jako nějaké pytle, které je možné odložit. Copak jim neříká nic, přátelství? A tobě? Mě ano... Opravdu? Jsi jejich přítel? Ano! A věříš že oni by pro tebe udělai to co ty pro ně? A uco bys udělal? Jak můžeš tohle říct, když jsi přemýšlel o zradě? Tahle vzpomínka mě stále ničí, jako podivný kámen v mém nitru. Vidím stále před sebou nekromatovu tvář a slyším jeho slova. Ale já nezradil. Kolik chybělo? Vím že by mi nemohl dát to co hledám, nezradil bych! A kdyby mohl? zamyslím se ještě více. NE! Pak se zase rozhlédnu aby zjistil jak se zkupina rozhodla ohledně Gustavova přijetí do našich řad. |
| |||
Po kontrole koně, který vypadá v pořádku, ještě zkontroluju ještě otěže a sedlo. Nerad bych si natloukl. Vyhoupnu se do sedla a sleduji činnost ostatních. Raněný trpaslík se probral a jeho mladý zachránce nyní sklízí chválu od chlapce jenž je překypuje energií. Na mysl mi přijde melancholická vzpomínka na můj první poražený strom a chválu mého otce, ale ty časy jsou už dávno za mnou. Snad bych se k nim mohl připojit a naučit se něčemu novému. "Pánové a dámo, pokud by vám to nevadilo rád bych se k vám připojil ve vašem putování. Sic zatím nevím kam vaše kroky vedou a jakého máte cíle, ale snad mi to cestou sdělíte?", prohlásím náhle a prohlížím si adresáty mojí řeči zda budou souhlasit a příjmou mne, alespoň načas pod svá křídla. |
doba vygenerování stránky: 0.41285300254822 sekund