Kristián roznesl všem poraněným jakési bobule.Jestli je pozřou je jejich věc. Avšak s Murmeou to bude horší . Je stále v bezvědomí a Tass , který s ním chce navázat rozhovor to má marné. Šotek vidí , že se trpaslík udeřil asi hlavou do kmenu stromu . Leží a nehýbá se : Ostatní zranění jsou na tom lépe , dovedou se hýbat , i když někteří s obtížemi .

Ten vichr byl velmi silný. Delph mi zdá se zcela nerozuměl a pak na něj padl kámen stejně jako na Lilien. Murmeo leží omráčený oodál a Himring byl také v bezvědomí.
Chtěl bych jim nějak pomoci ale dokud fouká ten silný vítr jsem bezmocný.
Je to jako by nějaký theurg povolal bhutu... Teda skoro pokud si to z té učebnice pamatuju dobře..., pomyslím si.
Jednou to taky budu umět.
Takhle sotva...

Vítr ustal a postrupně yse všichni vzapmatováváají. sdlouhou chvíli jen koukám. Nedokážu se pohnout. Myšlenky mi prolétají hlavou ale není jednoduché se vzpamatovat.
Musím něco dělat. Prostě musím... řeknu si a vylazu ze svého úklrytu. Himring věnuje Delphovi velmi nenávistný pohled a já se až zachvěji. Slyšel jsem Himringova slovo o tom zda neumí Gzustav uzdravit dotekem a že pak můžeme vyrazit pokud bude Murmea v pořádku. U mého trpasličího kolegy je teď většina zkupiny a tak se já vydám k himringovi. Jdu nejistým krokem, ale odhodlaně. Vítr už je slabý ale stále fouká a cuchá mi mé neuměle ostřihané vlasy. Přijdu až ke kouzelníkovi a z malého váčku vyjmu tři bobule Gribiku. Jsou to malé černé bobule, které mu podávám.

"Dotekem, uzdravit, neumím, ale tohle ti úpomůže." vzpomenu si na to jak po mě vyjel když jsem mu vykal a tak mu nyní tykám. Je vidět že jsme nervózní, přesto doufám že si mé bobule vezme.
"Neboj, tentokrát jich mám víc, pro Lilien a Murmeu ještě zbyde..." dodám ještě k himringovi a pokusím se usmát. Chladný pohled v kouzelníkově tváři mne znejistěl, přesto však zůstávám.
Jakmile si vezme bobule přijdu obdobným způsobem i k Lilien. Obhlídnu její zranění a vyjmu, tentokrát bobule čtyři.
"Vem si je a sněz je. Pomůže ti to... Neboj je jich dost, bude pro všechny, kteří jsou zranění..." řeknují a jakmile si bobule vezmě půjdu i k tam kde leží Murmea. Půjdu k Delphovi a tomu podám stejně jako himringovi bobule tři.
"Vezmi si to. Stačí je rozkousat a spolknout. Vyléčí tě. Neboj je jich dost..." dopovím. Na Delpha se mi podaří i usmát i když je to smutný úsměv. V mých očích je znát že jsem byl takto silným větrem zaskočen a že jsem se stále plně nevzpamatoval.
Když pak shlédnu na Murmeu zalituji že nemám megacloumák. Dokázal bych ho vyrobit, ale trvalo by mi to směnu. Mohl bych jim o tom říct, ale nechci plýtvat svými možnostmi.
Vyrobím ho večer. aby byl pro příště... Stejně musím vyrobit ještě pár dalších věcí... řeknu si a pak už jen sleduji pokusy o probuzení trpaslíka.

"Ale no tak Telle, vypadalo to, že chcete všichni někam zalézt a nechat nás o samotě, tak jsme toho chtěli využít." Zasměji se od srdce, když mi trpaslíkova dobrá nálada vrátí tu moji. Ještě jednou se omluvně podívám na kouzelnici, ale nyní už s úsměvem na rtech. Dál se věnuji koním a snažím se je uklidnit a zkontrolovat všechny postroje. Rozhlížím se pokraji jestli tam není něco co je naše a vítr to vzal a ještě se to stihlo zachytit o nějaký kámen či strom. Pokud nic takového neuvidím vrátím se k Murmeövi
Jak to s ním vypadá?
poté se vrátím v myšlenkách k nově příchozímu.
"Gustave, smím li ti tak říkat, jaké je tvé povolání? Odhaduji, na hraničáře, či válečníka.

Tušil jsem, že se najdou hlupáci, kteří se budou ušklíbat tomu, jak si se mnou vítr pohrál. To že, se zasmál Tellchar, plně chápu, to je v trpasličí povaze. Navíc jsme spolu na cestách už dlouho, lecos mu můžu odpustit, vzhledem k tomu co dokázal, ale smích toho půlelfa, Delpha, je jako výskěch od býdáká ze stoky
Ty malý drzý nečistý hlupáku! Však on tě ten smích přejde. Kde vůbec bereš tu odvahu vysmívat se mi? Trpce zalituješ této chvíle...
Oči se zúží do úzké štěrbiny, ze které blískají jiskry zeleného světla, úsměv se skřivý do vyhrúžné grimasy a mlčrní je snad horší než kdybych začal něco říkat.
Pak se na podpatku otočím ke Gustavovi, ale kupodivu se na něj nedívám opovržlivě, spíše pouze pochybovačně. V koutku úst mám ještě zbytek krve, když se mé rty zavlní v parodii úsměvu a já tomu člověku odpovím:
"No pokud umíš zacelit rány dotykem, tak bys mi pomoci mohl, ale pokud ne, tak zkus probrat tady Murmeu, ať se s ním nemusí tahat ten mrňous a mužem se od tud ztratit."

Pak opět zvednu hlavu k obloze, v očekávání, že se mi na rameno snese můj havran a opravdu, za chvíli se nade mnou objeví černý bod který se zvětšuje, až nabere bodobu velkého havrana, který se mi usadí na rameni. Zdá se, že zvířata mají lepší smysl pro to, co se děje v přírodě a ptáci obzvláště vycítí, co je ve vzduchu. Kraag se skryl do bezpečí a teď se ke mě vrátil. Musím se naučit rozpoznat jeho chování.

Rozverné počasí provádí roztodivné kousky s ostatními lidmi jenž se nacházejí v tábořišti, ale naštěstí se má maličkost dostatečně dobře uvelebila na bezpečném místě a tak jsem chráněn před nepřízní ošlikvého větru jenž sebou přínáší mnoho nebezpečenství. Občas přes hučení větru zaslechnu vystrašené ržání koní jenž se postupně uklidní s polečně se slábnoucím větrem.

Ze svého úkrytu vylezu až je po bouři. Vyklepu přikrývku a pěkně si ji zase sroluji. Pak se začnu zajímat o svůj šat a vlas a vytřepávám si z něj písek a prach. Postavím se vzpříma a rozhlédnu se po okolí. Poohlédnu se po koních zda jsou v pořádku a hned se zase vrátím pohledem k členům tábora.

"Tak se mi zdá, že bůh větru Fís má dnes rozvernou náladu. Ještě, že jsem dnes nedostal klackem přes hlavu. Mohu nějak pomoci?", projedu si rukou po temenu hlavy, když zahlédnu zřejmě mistra okultních triků jenž vyvolává do vzduchu jakési tajuplné slovo.

Pobaveně se zvednu..
Hej Delphe! Nelehej tam u těch kamenů na Lilien, to si můžete nechat na jindy..
Směji se dál a přitom jdu za Murmeem..
Vstávaj ogare. Ležíš tu jak, kdybys včera vychlemtal sud Grundiho ležáku..
Hej Himringu, seš vpořádku?! Neměl sis tak vískat.. Jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá..
Pod fousy se chehctám, protože ta scénka s Himringem mi přišla úplně nejvtipnější..
Jdu se podívat na koně a mého ponyho..
Chtěl bych se co nejdříve dát na cestu. To, že nepršelo teď, neznamená, že nebude pršet za chvilku..

Sotva jsme se skryli a já doufal, že jsme ušetřeni nejhoršího srazil mě kámen. Ještě že jsem měl zbroj, která úder kamenem ztlumila. Kdyby mě ty ostré okraje zasáhly tou silou mohl jsme být mrzák.
"Není ti nic Lilien?", ne kterou jsem plnou vahou, a že nebyla malá, dolehl.
Mnu si rameno a obhlížím škody. Dokonce zaslechnu zaklít Himringa. Určité zlomyslnost se tomu zasměje.
Chááá i mocný elfí kouzelník to neustál a dostal co proto. Pak si všimnu, že Murmeö leží nehnutě na zemi a kolem něj se sklání šotek.
To nechám na Kristiánovi či kouzelnících ti v tom mají lepší znalosti.
Jdu tedy utěšovat koně, popřípadě podívat jestli jsme něco neztratili v tom větru. Mnu si přitom stále rameno

Pomalu se zvedám ze země, nějak se mi nepodařilo udržet se poníka a vichr mě odfouhl o několik metrů dál. Oči stále ještě rozšířené překvapením a přísunem adrenalinu, vyskočím si do vzduchu, jak se najednou vzpamatuju a uvědomím si, že vítr je pryč. Začnu obíhat všechny okolo, na tváři opět svůj nezdolný úsměv:
"To byl fujavec, co? Málem nás to ofučelo až zpátky do Majoru! To bylo něco, prostě super!"
Pak doběhnu až k Murmeovi, který leží v bezvědomí.
"Vstávej, kamaráde, tak hrozné to nebylo, bylo to sranda."
Poplácám ho opatrně po tváři. Dívám se jestli nemá nějaká vážnější poranění. Ne že bych se v tom moc vyznal, ale krvácení, nebo vážnou zlomeninu bych poznal.

Kráčím v předklonu, abych čelil dalším ze živlů, který chce zřejmě stížit naši cestu a se kterým jsem ještě před chvílí sdílel jeho moc. Přízeň větru je však nevyspitatelná. Slyšel jsem o čarodějích, ktáří větru zasvětili svůj život a čerpali z něho svoji moc. Mnohdy z toho zešíleli. Nyní vítr odvrátil svoji tvář i ode mne, zvedl kus větve a srazil mne do prachu cesty.

Když vítr ustal, já se zavrčením pomalu vstávám se země.Šáhnu si na temeno hlavy a na ruce se objeví temná krev. Vyslovím cosi v jazyce elfů a ti kteří mu rozumí, slyší obhroublou kledbu, za kteru by se nemusel stydět ani nejsmradlavější goblin. S pokřiveným úsměvem tu krev olíznu ze svých prstů a pak se rozhlédnu po obloze a blízkých stromech.
"Kraaag"
Vydám ze svého hrdla skřehotavý zvuk, nahánějící stejné pocity, jako krákaní havranů za pozdního zimního večera. Ve tváři mám ustaraný výraz. Ne kvůli ráně, kterou jsem utrpěl na hlavě, ale zda je můj havran Kraag v pořádku.

Když se začnete poohlížet po úkrytech , rozpoutá se pravá mela . Koně se shlukli k sobě a přitiskli ke kamenům , takže zabrali i místo vám . Ale uklidnili se , jakoby na to byli zvyklí .
S vámi je to už horší . Vzduchem poletují trsy trav , kusy větví , jemný štěrk s pískem a jiné věci , které způsobují zranění .
Delph skryl Lilien v prvním příhodném místě , které našel . Nepočítal však s kameny nad sebou . Vlivem větru se jeden rozpadl a velký úlomek spadl přímo na ně. Delpha trefil do ramene a pak se svezl na Lilien , které spadl na nohu .
Himring si nasadil kápi a hledá úkryt . V tom ho zasáhl kus klacku , utržený větrem ze stromu, do temene hlavy a kouzelník se skácí k zemi jak podťatý .Stejně tak Tass , který se kryje mezi koňmi , dostává úlomky větví do celého těla a ani jeho hbitost mu nedává žádnou šanci jim uhnout . Murmea s Kristiánem se krčí za jedním kamenem , když Murmeu zasáhne písek do očí . Snaží si je protřít , zavrávorá a vystaví se plné síle vichru . Je smeten jeho poryvem a přitisknut na jeden strom . Vcelku dobře se schovali Tell s Gustavem , kteří se vklínili mezi kameny a měli štěstí , že je nic netrefilo a ni na ně nic nespadlo , stejně jako na Kristiána .
Po chvíli se najednou vítr začne tišit a stejně jak bouiře přišla tak i odchází . Z nebe nespadla ani kapka , ale stále je zatáhlá obloha . Vítr má už přijatelnou míru .
Vidíte , že Himring se začíná hýbat a přichází k sobě . Drží se za hlavu a na prstech má krev . To Delph se znaží pomoci Lilien , i když sám má bolest v rameni a Tass si obhlíží rány , které utržil . Je celý doškrábaný . Murmea leží u stromu a je omráčený ...