| |||
Při Delphově hlídce lehce podřimuji.. Po otevření očí, mě nemile překvapí zatáhlé nebe.. Kurva mať, zase bude chcat.. Vybalím se z deky, chvíli koukám a pak definitivně vstanu. Věcy nechám tak a jdu snídat. Jím a přitom si na dohořívajícím ohníčku vařím čaj z malých kuliček sušených lístků.. Když mám nápoj sceděný v plecháčku, sednu si a se zvláštním výrazem popíjím čaj, hledím do dálky. Je to výraz naprostého klidu a vyčistění mysli.. V hlavě nic nemám, tělo ovládá pocit.. Poslední doušek a atmosféra mizí.. Začnu si balit věcy do torny, sedlám ponyho. Pak si nacpu dýmku a opřu se o strom. Čekám na ostatní. Kouřím.. |
| |||
Rozdelate ohen a pomalu se zacnete ukladat ke spanku . Pred tim si jeste sjednate hlidky . V noci muzete slyset vlky jak slidi kolem dokola , ale kvuli ohni si nedovoli prijit blize . Tell je muze v te tme zahlednout zcela zretelne , ostatni se muzou pouze leskout sem tam ze tmay jejich oci. posledni hlidku si vzal Delph a tak ho muzete rano videt schouleneho u maleho ohnicku, kdyz uz neni co poradne prilozit . Slunecni paprsky trosku prosvicuji skrz mraky , ale jinak se obloha hali do sedi a vypada to na dest . |
| |||
Dřív než začnu cokoliv dlkat a reagovat na vlky, předběhne mě svoji aktivitou Delph.. Z tebe možná i něco bude chlapče.. Jen tak dál.. Pozoruji jak rychle peláší zpátky, po svém kousku s mršinou.. Bude to tak nejlepší, vlsi se nažerou a dají pokoj.. Uděláme oheň a budeme držet hlídky, ale to děláme ostatně vždycky.. Myslím, že ti vlci dají pokoj, když jim Delph vrátil jejich večeři.. Bojí se ohně, pokud hlídka čas od času přiloží.. Vytáhnu z torny křesadlo a začnu nosit nějaké suché haluze z okolí na oheň.. Pak vytáhnu flašku s pivem, sýr, cibuli a chléb. Na nic nečekám a dám se do jídla.. |
| |||
Aspoň že se pak budu moct umít. Vezmu mršinu jelena a táhnu ji na bokem od vlků. Snažím se dojít co nejdál od tábora ale pokud se vlci přiblíží, nechám jej být a budu utíkat zpět. "Když tak mě kryjte luky.", houknu přes rameno. Až se a půjdu se vykoupat, nebo aspoň omýt co to půjde v té říčce. Jak se vrátím osvěžen. Ještě si dám rozcvičku s meči. Každý sek či bod co teď provedu naprázdno, se může hodit, až budu mít proti sobě nepřítele a budu zvyklí na jejich váhu, vyvážení i délku. Poté přidám I variace na rovnováhu a několik tanečních kroků pro procvičení rychlosti nohou. Teprve pak se vydám najíst. Cvičit s plným žaludkem není nejlepší nápad. Pokud se budou u ohně vyprávět příběhy rád se přidám, pokud ne tak půjdu spát. A pokud se budou držet hlídky vezmu si tu poslední ranní. |
| |||
Delph se rozjede k hodujícím vlkům . Ti zprvu zaštěkají a vycení zuby , následně však , když se přiblíží a vy za ním , prchnou směrem do stepi . Tam se zastaví asi sto sáhů od vás a začnou štěkat a výt . Svou kořist zanechali mezi stromy a vy když přijede blíže , můžete vidět, že to byl mladý jelen, který jim padl za oběť . Celá Babí hlava je opravdu takový shluk větších a menších kamenů na ploše dvacet na dvacet sáhů . Je tam i malá studánka a kolem i pás stromů a keřů . Taková malá oáza ve stepi. |
| |||
"Dýku bych si upravit mohl. Ale zas tak často ji nepoužívám, aby došla velkému uplatnění. Radši budeme šetřit tvé síli na něco užitečnějšího. Tedy pokud by jsi to nechtěl brát jako dobré cvičení.", pak se ale taky zarazím, protože vidím vlky hodovat. "Myslím, že by měli uprchnout, když tam dojedeme. Jen doufám, že si vezmou tu mrtvolu sebou. mohli by se pak večer chtít vrátit a bojovat o ni. Snad nezaútočí rovnou.", Přesto si nachystám zbraně do rukou a pevněji sevřu kobylku stehnama, aby stále věděla, že jsem si jist situací. Snad se nevzbouří, nejsme na sebe zvyklí a já nejsem zase nijak výtečný jezdec. Pokud utečou bez kořisti, radši ji osobně vezmu odnesu ji aspoň padesát sáhů od tábořiště. |
| |||
Poslouchám Delphovo vyprávění o lucích z rohů zvláštních zvířat. Velice mě to zaujalo a tak i můj stud z toho že mi došli peníze dost předčasně vymizel. Pak se Delph začne usmívat a já mu jeho úsměv opětuji i když nevím čemu se tak usmívá. Nakonec se začne ptát na magické zbraně. "No... Znám postup, to ano... Ale nemám dost magie. Tolik bych jí ještě neuvládl..." zase se mi chce sklopit hlabvu ale pak si uvědomím že přeci i tak něco vyrobit mohu. Zatím umím udělat tak dýku se zubatým ostřím, která trochu magická je a taky umím hvězdici, ktzerá když mineš tak se ti vrátí..." řeknu náležitě hrdým hlasem. Vím že i tak je to dost na to že jsem začátečník a učil jsem se sám. Pak se přiblížíme místu a spatříme hodující vlky. Já osobně se zarazím a zůstanu sedět na svém koni. Je to vlastně poprvé co vidím vlky hodovat a tak nevím jestli je mi ten pohled více odporný a nebo blízký a obyčejný. Tak trochu i obojí. |
| |||
Jedete šerem k místu , které vám řekl jezdec . Po chvilce se na nebe vyhoupne měsíc a spoře osvětluje okolí . Vaše cesta vede stepí , takže i k dyž je šero vidíte dost daleko a případní nepřátelé by byli dostatečně vidět . Po více než hodince jízdy se blížíte k místu , které vám bylo popsáno . Už zdálky vidíte siluetu kamenů a kolem pár stromů . Přijíždíte blíže a mezi stromy vidíte pohyb . Vypadá to na menší zvířata , asi šest. Když přijedete blíže , vidíte , že to jsou vlci a hodují na těle jakéhosi zvířete asi jelena či jiného kopytníka . |
| |||
Netuším proč Kristián tak sklonil hlavu. Vypadá to jako by se styděl. Nevím za co. "Tak jestli máš radši krátký luk, tak jsme slyšel, že jsou někde na jihu lidé, nebo spíš celý národ, co vyrábí luky z paroží nějakých zvířat podobných jelenům. Jenže ty zvířata mají rohy nevětvené plynule ohnuté a tvoří perfektní základ pro luk. Jen se spojí dobrým dřevem uprostřed. délka odpovídá krátkému luku možná o něco delší, ale razanci mají jako dlouhý elfský luk. Tady jsou vzácné a drahé, ale pro ně je to běžná lovecká zbraň a třeba se tam někdy dostanem a koupíme si každý jeden", mrknu vesele na něj. Vlastně vážně proč ne?. Jejich cena zde je neskutečně drahá i mistrná zbraň od trpaslíků z nejlepší oceli časot nedosahuje takových cen, a tam se prý dají koupit za pár zlatých. Nakupovat to ve velkém množství a vyplatí se mi i cena., moje myšlenka rozšířila můj úsměv věnovaný Kristiánovi. Ani neví že mu snad tolik nepatří a bude přemýšlet proč se usmívám, jako by mi do klína spadnul pokad, při pohledu na něj. Kristiáne, nebo i Murmëo, jak je to s kouzelnýma zbraněma? Uměli by jste už nějakou vyrobit? Nebo okouzlit? V Dusaru si nechávali boháči a ti nejlepší bojovníci své zbraně očarovávat. Pokud nebyli hloupí a nešli za podvodnými alchymysty tak to i fungovalo. Viděl jsem barbara co přesekl sekerou trám no dobrých patnáct palcu krát patnáct. To by normálně nikdo nedokázal. Ne jednou ranou. |
| |||
Poslouchám Delpha a jsem docela zaujat jeho řečí. Pak ale vysloví obavy že by mě to nezajímalo a já si uvědomím že má vlastně pravdu. no skvělý. Ani nevím jak bych se s ním měl bavit a o čem... To přijde časem. Musíš si na přátelství stále ještě zvykat. Jo ale... Však ponechej tomu čas... Dobře... Trochu jsem se zamyslel až se má tvář vrátila do své zasmušilosti, která je na ní obyčejnější než úsměv, který na ni byl když jsem promluvil. "Jo luk... totiž, no... Umím střílet i z douhého luku, ale uvažoval jsem spíše prakticky. Možná až zase budu mít trochu peněz tak bych... no třeba časem..." řeknu Delhpovi a stydlivě skloním hlavu. Vím jak to musí vypadat když jsem před pár dny dostal třista zlatých a nemám už vlastně ani vyndru... |
doba vygenerování stránky: 0.30238604545593 sekund