Ráno po poslední snídani si dojdu pro koně do stájí, kde jsem si ho koupil. Přijdu tak o představení Himringova nového přítele. Když uvidím jak se kolem Himringa pohybuje černý havran pomyslím si: Vrána k vráně sedá
Co to je Himringu za tvého nového přítele?, lehce se usměji, tak nějak neutrálně.
Těsně před vyjetím si naplním vak na vodu z nejbližší studny (doufám, že je přímo nějaká za hospodou).
Nějakou dobu po tom co vyjedeme požádám nejzkušenějšího jezdce skupiny, pokud to bude Himring, tak druhého nej, aby mi vedl koně, že budu chvíli klusat vedle nich, nebo i přednima. Samozřejmě v plné zbroji a meči. Budu se snažit trénovat svou výdrž co to jde. Slyšel jsem o lidech co dokázali uběhnout za den vzdálenosti i dvakrát delší než koně a sotva se vyspali další dny to opakovat. Takovou výdrž sice nebudu potřebovat ale slušný svaly na nohou se můžou hodit. Teprve až jsem na tom tak že už přestávám zvládat tempo vyžádám koně zpět, poděkuji a vylezu do sedla, kde to chvíli rozdýchávám. Napiji se jakmile popadnu pořádně dech. V okamžik kdy se dýchám normálně se zeptám.
Nejsem zrovna bard, ale rád jsem poslouchával spoustu krásných příběhů a učil se je i vyprávět. Pokud máte náladu můžu nějaké vyprávět, abych zkrátil cestu. Máte nějaké oblíbené? Snad je budu znát, protože ve městě se vykládají jiné verze nebo dokonce úplně jiné příběhy než tam odkud pocházíte vy.

Nevím, zda měl Lilienin pohled něco znamenat, zdá se, že dneska si nechci nic domýšlet. Mám na tu zřejmě řýliš dobrou náladu. Přesto je tu však ten nový půlelf a já mu stejně důrazně jako prce Kristianovi vysvětlím, že z našeho poselství je jen jediná cesta ven. pokud s námi jde, tak nás neopusté dříve, než zjistíme co je na konci. Pak opět sklouznu k méně ostrému tónu řeči. Ještě chvíli se nezávazně bavím a lehce popíjím.

Ráno však vstanu časně.Než sejdu dolů, namedituju si. Pojím na své zvyklosti vydatně, čeká nás náročná cesta. Vezmu zbytky od snídaně,nějaké neobrané kosti a venku u stájí se zadívám k obloze. Na mé rameno se snese velký černý havran. Na zem mu pohodím kost. Věřím, že si dokázal najít potravu sám, ale tahle popornost je ode mě.

"Tohle je Kraag."

Představím vám všem havrana stručně. Pak až bude čas k odjezdu, jen pohledem zkontroluji zda jsme všeci a po boku Tellchara vyrazím směrem do Měděných hor.

pokud máte něco , co není v Andorském obchodě , tak to napište do životopisu . tím myslím ty lektvary a věci ,co jste mohli najít u mága ... pkud to ta nebude a vy to budete chtít v budoucnu požít, tak máte smůlu !

Když se sejdete všichni u stolu , vysvětlíte Delphovi cíl vaší cesty. Povyprávíte mu o tajemném svitku rytířského řádu Yalky a o vaší cestě k jeho rozluštění . O mniších Kolestýnech , kteří by vám mohli pomoci , ale chybí jim kniha zázraků , která jim byla ukradena zrádcem . Jak vás nejvyšší jujgar požádal o její zpětné dobytí , které je i ve vašem zájmu. O tom jak vám posvětil vaše zbraně , které by vám mohli pomoci s odpadlým mnichem Cerou a jeho komunitou , kterou si zbudoval v měděných horách , nedaleko měsat Gandar.
Při tom povečeříte a po následném hovoru se vydáte na kutě .

Ráno ještě posnídáte a vydáte se pro koně . Následně se dáte na cestu do města Gandar , kde byste se měli dozvědět více o Cerovi ...

Všimnu si, že pomalu se scházejí i ostatní a tka s eusadím a obědnám číši vbína, hlad zrovna nemám a tak jídlo nechám na jindy.
Tak teď by mě zajímalo, co se bude dít dále a jak je na tom Hisime.
Významně pohlédnu na Himringa když projde okolo.

Nakonec jsem našel víc bylinek než bych očekával že v okolí města naleznu a vrátím se do hostince, kde očekávám ostatní. M?urmeä byl celý den se mnou a tak je mi tak nějak zvláštně. Nejsem zvyklý trávit svůj den s někým. Snažím se zůstat jklidný což se mi nakonec podaří.
Vyslechnu Himringa, který je až překvapivě hovorný. Stejně tak i Telchara a Delpha. Nemám co k tomu dodat jen se na Delpha trochu zoufale podívám. Pamatuji si své pocity z doby kdy jsem se k nim přidával já a co jsem říkal. Když mi řekli o co jde bylo mi jasné že už s nimi jdu a nemohu se oddělit protože by to pro ně bylo riziko. Pamatuji si že z himringova pohledu jsem vyčetl že by mě neváhal zabít kdybych je měl ohrozit...
Nakonec ale upřu svůj pohled do desky stolu a ponechám vysvětlování na těch, keří vedou tuhle družinu.

Já se připojím k Tellcharovi s objednávkou, ale nechci až tak velkou porci, stačí mi mnohem méně ale pokud možno nějakou dobře propečenou část kance. K tomu opět čaj. Sladký čaj. Při objednávce ale dodám, aby mi to donesli tak za dvacet minut. Skočím se vykoupat dozadu hostince, kde je lavor a doufám i v kostku mýdla. Naliji studenou vodu do lavoru a omyji se. Osvěžen, dobře naladěn a opět v kroužkové zbroji se vrátím zpět do lokálu. Sednu a chvíli poslouchám co si kdo říká. Počkám dokud se nevklíní nějaká promlka.
Sice se to neřeklo uplně veřejně a oficiálně, ale už to vypadá že jsem se k vám přidal. Vím, že máte nějaký úkol. Už jste to tu naznačovali a rád bych věděl co mě s vámi čeká a kam mě může budoucnost zavlát. Nemylsím že by mě odradilo to co bych mohl slyšet. Snad jen lépe připravit a mít lepší pocit, že vím proč co děláme.
Jakmile domluvím položí přede mě servírka dřevěný podnos s plátem kančího ještě kouřící, krásně propečené s hromádkou strouhaného křene. Hned vedle přistane i čaj. Vůně kančího a bylinkového čaje mile polechtá můj nos.
Aspoň k tomu poslechu budu mít i příjemný dlabanec. Jen doufám že tu nemaj vydřidušský ceny, za dvě večeře a dva noclehy by mi to mělo ještě stačit, ale budu dost na mizině. Pokud to budou velký ceny jsem v pytli, asi budu muset prodat jednu dýku.

Přes den se zaobírám pochůzkami ve městě, odpoledne strávím siestou ve smém pokoji..
Když dostanu chuť na jídlo, sejdu dolů do šenku a posadím se ke stolu, kde je již většina družiny..
Jsem už zase oblečený ve své plátové zbroji, jako bych se měl každou chvílí vydat opět na cestu..
Nějprve si objednám tuplák piva s medovinou a následně i kančí kýtu..
Trochu upíjím z korbele a čekám na jídlo.. Přitom začnu k přítomným hovořit..
Dneska jsem si říkal, že už by bylo na čase znovu vyrazit za naším úkolem. Potřebovali jsme se zotavit a dokoupit zásoby, ale pokud můžu mluvit za sebe, tak já již jsem připraven. Většina ví, o čem mluvím. Opat nás prosil o rychlost.. Jste schopni zítra časně vyrazit na cestu?

Tass pribehne do hostince chvilku popoledni . Lilien tam uz je a za chvili dorazi i Himring . Pote i Murmea s Kristianem , k veceru trosku unaveny Delph. Tella neni videt . Mozna se toula jeste mestem nebo odpociva na pokoji ...

Koně si nechám ještě ve stáji i s výbavou, s tím, že si jej vyzvednu až ráno. Vrátím se na tržiště a koupím si tam nějaký středně velký sladký koláč. Usměvavé prodavačce zaplatím částku a mile se usměji. Koláče jsou ještě vlažné, takže je asi dopíkají v průběhu a doplňují. Škoda, že jsem nedošel, když byli ještě čerstvé, ale i tak si jej vychutnám víc než ty okoralé koláče co bývali v Dusaru. Celou dobu chodím se svou novou kroužkovou zbrojí a připásanými oběma meči, abych si zvyknul na novou zátěž a obě pochvy.
Až opět přijdu k nějakým penězům asi si nechám vytvořit ty pochvy na záda. Nepřekážejí tolik pohybu, pod dobrým pláštěm mohou zůstat skryty.
Po chvilce chození, kdy se koláč usadí a nohy krapet rozchodí, dojdu za město a zkusím si zaběhat. Tak jedna dvě míle pro začátek budou stačit. I tak myslím, že mě ta zbroj bude táhnout k zemi.
A co? aspoň po čase krapet zesílím, snad mi to ale nezhorší pohyblivost.
Až doběhám, cítím se jako bych běžel tak 10 mil. Zajdu opět na tržiště a zakoupím si kus nějakého grilovaného či pečeného masa. Pokud možno připravovaném na místě, abych si mohl vybrat čás kterou mi odkrojí, nějaký chléb a čistou vodu k tomu. Stále zpocen po běhu a znaven a pořád v té kroužkové košili.
Až dojde k boji nebude čas si na ni zvykat.
Pořád je ještě k večeru dost času a můj bývalí život mě naučil žít dlouhé dny a krátké noci, spíš dlouhá období bdělosti a krátké spaní. Nevím jestli se už vrátili všichni z nákupů a nechce se mi tam sedět samotnému. Zkusím tedy najít nějaké cvičiště, kde bych si mohl protrénovat i boj s obouma krátkými meči a kroužkovou košilí.
Pokud něco takového tady najdu tak si potrénuji (a pokud bude poplatek a nebude moc vysoký, tedy 5 stříbrňáku a víc, tak zaplatím)
pokud není taky si vyzkouším cvičení bez protivníka, jak nás učili kdysi dávno v akademii. Vracím se do hospody až začátkem večera.