Tohle je opravdu hrozné, tolik nevinných lidí, kterým už není pomoci. S těžkým srdcem konstatuji už nemožnost pomoct u mnoha obětí tohoto orčího nájezdu. Jakmile se nám s Murmëou povede ošetřit všechny v dosahu, kterým bylo ještě možné život zachránit, dám se do dalšího pomáhaní vesničanům. Vyjet s vozy opět na cestu, naložit mrtvé a rychle se opět vydat k městu, než se orci vrátí. Je sice hezké, že ti vojáci vyjeli na obranu, ale teď si zase jen tak odjedou místo toho, aby ještě pomohli.

Sleduji jezdce po boku Tellchara a dlouhé zkušenosti po boku tohoto ostříleného válečníka mě naučili vnímat i jemnější nuance na tváři jinak kamenného výrazu přítele. Vycítil jsem, že něco není úplně v pořádku.
Pak se natočím zpět k jezdci, abych si poslechl co nám chce říct a úplně se zarazím, když se Tellchar otočí a odchází. Hledím na něj a pak se otočím k trpaslíkovi na koni, abych zkusil poznat co se děje, nebo dokonce si něco vyslechnul. To už jsou koně čelem zády a trpaslík velí stejně zmateným vojákům, aby jeli k městu.

Doženu Tellchara a zeptám se:
"Stará známost?"

Orci se na vrcích vypaří jako pára nad hrncem. Delph se ještě snaží pálit, ale protože mu přebíjení trvá dlouho, dostane se k výstřelu až už jsou jezdci docela daleko a nepodaří se mu jeho cíl zasáhnout. Další přebíjení pak nemá už prakticky žádný smysl..

Lidé ve vaší improvizované hradbě si citelně oddychnou. Nutně tak ale nastane moment kdy se rozhlédnou kolem sebe a začnou počítat padlé.

Je jich mnoho.

Ti co se nestihli schovat byli nemilosrdně zmasakrování. Orci neměli sebemenší slitování.
V tratolištích krve leží malé děti, ženy i muži bez vyjímky. Občas se někde válí hlava. Těla jsou prošpikována šípy nebo probodána kopími.
Je to strašná spoušť.
V poli nezůstal nikdo naživu.
Přežít se podařilo jen vaší skupině a dalším dvěma, které se shlukli k provizorní obraně a měli ve svém středu nějaké zkušené bojovníky.
I v těchto případech to nebylo bez ztrát a zranění.
V poli není koho léčit. Všichni jsou mrtví. Neozývá se tak prakticky žádné úpění raněných, jen nářek přeživších.

Elen se tak může postarat zejména o děti co byly s vámi v hradbě, ale ty mají ve většině případů své rodiče poblíž. Tedy pokud neměly smůlu a nepřišli o ně v boji. Raněných je však dost, tak zaměří svoji pozornost tímto směrem.

Waren se těší z opětovného setkání s Raukem, ale rychle se připomene potřebu ošetřit sebe a ostatní. Pustí se tak neprodleně do práce, při které mu pomáhá Murmeo i Elena.
Zakrátko je hotovo. Naneštěstí několika již není pomoci a magie ani alchymie nedokáže pomoci.

Delph dopadne jako Tellchar. Po zbězné obhlídce okolí zjistí že není koho dorážet ani koho zachraňovat. Jejich pozornost upoutají jezdci..

Jízda obkrouží půlkruh a pak se vrací směrem k městu po cestě, kde stojí vaše hradba.
Můžete si je tak dobře prohlédnout. Z jejich chování je patrné, že jde o ostřílené profesionály, není to žádná občanská městská garda, ale pravidelná královská armáda. Zaujme vás jeden jezdec, který jede na menším koni a typická podsaditá postava prozrazuje na první pohled v oceli zakutého trpaslíka. V královských armádách slouží i někdy i nelidé, ale není to obvyklý pohled. Navíc jde zřejmě podle kvality zbroje a přítomnosti oficírských insignií o velitele.
Přijede blíže k vám, zadívá se na Tellchara a odklopí hledí. Jejich zraky se střetnou. Je vidět že se nadechuje aby něco řakl, ale Delpha zarazí Tellcharova reakce, který se beze slova otočí a odkráčí směrem k hradbě. Trpasličí kapitán se zatváří velmi zvláštním způsobem, jakoby se mu v mladé vousaté tváři zrcadlily nějaké vzpomínky. Pad odvrátí zrak a popožené koně směrem k městu..

Zvuky trubek přivítám s úlevou..
Byť jsme se snažili zablokovat průlom hradby co to šlo, tak kdyby se ti zelenokožci na nás opravdu zaměřili, neměli by jsme nejmenší šanci se proti takové přesile udržet.
Takto jsme to přežili, ale za cenu toho, že orci zmasakrovali snadné cíle.

Odplivnu si a vydám se prohlédnou ti nejbližší okolí naší provizorní ochranné hradby.
Pokud najdu nějakou zraněnou zelenou kůži, tak neváhám ani na moment a rychle ukončím mrzký orčí život svojí obouruční sekerou.

Pokud nabydu dojmu, že žádné bezprostřední nebezpečí nehrozí, tak se pokusím pomoci ostatním, i kdyby to mělo být jen to že nebudu překážet.

Poslední dobou mi mé plány jaksi nevychází, že by mi bohové ukazovali svou odvrácenou tvář? 

Schovaná před náporem nájezdníků, pod jedním z vozů, ať si někdo zkusí mne odsud dostat, přečkám to nejhorší. Ozvou se zvuk mým uším znějcí jako rajská hudba. Toto trvalo sakra. Hlavně, že lapku toho honí po městě rychlostí blesku, ale když je člověk potřebuje k něčemu pořádnému, to se šňoří jak děvečka na zásnuby.

Vylezu z pod vozu až je opravdu čistý vzduch. Nerada bych se nechala zabít nějakým posledním zbloudilým šípem. Děkuji pěkně. Sice nejsem kdoví jak zběhlá v léčení, ale základy znám. Přece jen zaškrtit ránu zvládne snad každý. Víc po mě chít nemůžou. Pokud jsou v okolí nějaké vyplašené děti. Tak se o ně postarám a seskupím je k jednomu vozu, aby nezavazeli, však oni si je rodiče pak najdou a já je můžu zatím zabavit a uklidnit.

Když uslyším signálního rohy směrem od města, svitne trocha naděje, a když vyjedou vojáci a orci se dají na ústup, opravdu si oddechnu. Je dobré vidět, že se ještě někde starají o své poddané. Tuhle situaci bychom už nejspíš dlouho neudrželi, kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby je nezahnali. Odhodím bočnici na zem a zjistím, jak je na tom můj pes Rauko, který ihned potom co vycítí, že nebezpečí pominulo, za mnou vyběhne. Podrbu ho za uchem: „Tak už je po všem, v pohodě.“

Potom se podívám na své zranění, které se teď po ústupu adrenalinu více ozvalo. Zhodnotím, jak je třeba ho ošetřit a hned tak provedu, aby mi nebránilo v pohybu. Ihned na to se dám do ošetřování ostatních společně s Murmëou. Neváhám použít ve vážných případech svoji léčivou magii, případně nějaký z nakoupených lektvarů.

Celé nám to tu rychleji skončilo, než začalo, že. Řeknu k ostatním a i když se snažím mít nadhled uvědomuji si, že naše vozová hradba by také nemusela dlouho odolat.

Začínám z našeho cestování - dál tímto směrem - mít celkem takové šimrání v žaludku. Asi to bude hlad. Pokus o odlehčení je stejně lichý jako předtím.

Dost žertů stranou, tady jde o holí život, i teď a tady. Probleskne mi myšlenka při pohledu na masakr okolo naší hradby. I z části v jejím průchodu. Nelením a pohledám své torny a ponyho s brašnami. Poberu trochu pálenky, čistá plátna, sáček se sušenými bylinami a dám se do rychlého chodu. Snažím se pomoci nejprve Tellovi, Warrenovi a pak těm, kde vím, že to má ještě smysl. Warrene, pomůžeš mi? Otočím se a řeknu, když vidím, že na jednoho, a i na dva je toho zkrátka moc...

Využiju počáteční chvíli ústupu na to, abych sestřelil posledního vrka s jezdcem, kteří nedávají pozor a zpomalil tak alespoň jednoho z orků a třeba tak zajistil dalšího zajatce k výslechu.
Hned na to se rozhlédnu, jestli nespatřím nějaké raněné za naší barikádou, kteří by potřebovali rychle přitáhnout k léčení. Se samotným léčením já moc nepomohu, ale Warren a Murmeo by snad mohli.
Pokud někoho takového najdu, okamžitě pro něj seskočím z vozu a pokud jich uvidím i víc, zavolám na Tellchara.

Situace vám znemožňuje zjistit podrobnosti o tom, co se děje na všech místech rozsáhlého bojiště. Útoky orků vás nutí se soustředit pouze na ochranu vaší vozové hradby a ta se doposud daří, byť je to především tím, že se jezdci nepokusili u přímý průlom. Z jejich taktiky je patrné, že se snaží především likvidovat jednoduché cíle s ohledem na to, aby vám způsobili co největší ztráty.

Delphovi se podaří sestřelit jednoho jízdního orčího lučičtníka ze sedla zásahem z jeho výkonné těžké kuše. Murmeo je rovněž úspěšný, byť se mu podaří pouze zranit jednoho z jízdních vrhačů kopí.
Warenovi se podaří demontovat na jednom z vozů fošnu z bočnice a použít ji jako provizorní zátaras v průlomu vozové hradby. Sám se tak ale vystaví palbě a jedno kopí mu způsobí menší zranění na noze. Pár menších zranění obdrží i Tellchar.
Elen se podaří se nenápadně schovat v davu nebojujících, stejně tak učiní i Dreng.
Rauko si zaleze pod jeden z vozů a odtud monituruje situaci i svého pána.

Tuto domněnku potvrdí následující sled událostí..
Od města se ozve zvuk signálních rohů a trubek. Následuje odpověď z lesa odkud na vás jezdci podnikli útok. Orci v reakci na signál zanechají útoku a popoženou své vrky směrem k lesu. Máte tak možnost se podívat k městské bráně kde se v odpoledním slunci bliští brnění jízdy, která vyrazila z města do útoku. Vzhledem k vzdálenosti však jezdci na vrcích mají dostatek času opustit bojiště a ke střetu tak nedojde. Z městských bran také vypochoduje několik pěších oddílů, které se ve spolupráci s jízdou snaží zabezpečit oblast a dostat přeživší a raněné do města

Čekám v průlomu naší vozové hradby..
Nemám sice štít, ale plně důvěřuji svoji plátové zbroji, která by měla většinu nebezpečí bezpečně vykrýt. Nějaké menší zranění neřeším. Snažím se co nejvíce zablokovat snahy zelených kůží se k nám dostat.

Moje obouruční sekera se nehodí na udržování vzdálenosti, ale pokud by se orkové pokusili o průlom naší obrany, okamžitě bych se vrhl do přímého boje..