| |||
Do města se vrátím unavený, snad stejně unavený jak jsem byl včerejšího dne. Zdá se, jako bych opět strávil celý den kouzlením nebo jinou náročnou činností a ještě k tomu projel přes půl Dusaru. Přes to, ti co mne spatřili projíždět městem mohli vidět jisté uspokjení v mé tváři. Záblesk radosti v očích, které jindy hledají nedokonalosti. Snad to byl i úsměv co bylo v koutcích mých úst. Rty jindy sevřené do úské přísné lainy se nyní vlní v jakési karikatuře úsměvu, ze které běhá mráz po zádech. Snad kdybych se více usmíval, byla by moje nadlidsky hezká tvář, která je i na elfí poměry obdivuhodná, přívětivejší na pohled. Otočím hlavou doprava a upřu svůj pronikavý zelený pohled na velikého černého havrana, který mi sedí na rameni. Už jsem se rozhodl. Budu ti říkat Kraag. Myslím, že je to příhodné jméno. Do hostince se mnou nemůžeš. Ale buď tu, okolo domu, mě na blízku. Jsem tu pro tebe a kdyby se něco dělo, víš jak se se mnou spojit. Zítra vyrážíme na cestu. Poznáš skupinu, se kterou cestuju. Na většinu se dá spolehnout a někteří jsou docela schopní. Nu však zítra uvidíš sám. Zatím se opatruj. Jsem rád, že jsi přišel a že jsme spolu, Kraagu. natáhnu ruku, nechám havrana, aby mi na ni naskočil a já ho pak vypustím do vzduchu. Vím, že havran může být odlouče od svého pána dlouhý čas a na dost dlouho a vlkou vzdálenost. Přesto se spojení nepřeruší a kdyby se něco dělo, Kraag by se mi jistě ozval. Vstoupím do hostince a objednám si vydatné jídlo. Taky vroucí čaj a pohár medoviny. Postupně jistě příjdou všichni. Je už pozdní odpoledne, brzy bude čas večeře. Zdá se že dnes mám dokonce náladu na komunikaci s ostatními: "Jak jste využili dnešní den?Já si zítra zajdu pro svoje nové šaty. Hned brzo z rána a potom vyrazíme dál na cestu. Doufám, že někoho napadlo dokoupit zásoby pro nás i pro zvířata a ti co neměli koně si za to zlato nějaké cestovní zvíře pořídili." |
| |||
I já ocením sucho a teplo hostince.Vybral jsem si svoji výhru nad Delphem a s radostí mu rundu vrátil. Pak jsem celý večer žertoval nad tím jak jsou elfové pomalý a neumí běhat. Postel v hostinci pro mě byla velká, ostatně jako vždy, ale na druhou stranu jsem se mohl pohodlně zachumlat do přikrývek. Ráno jsem se vzbudil, vyspaný doslova do růžova. Pečlivě jsem si umyl svoji pěstěnou hřívu a cop jsem si česal tak dlouho, dokud se neleskl jak paprsky ranního slunce. Posnídal jsem vydadně, což jsou pro mne asi dva krajíčky chleba sýr a nějaké ovoce či zelenina a šílek teplého čaje. Neskrýval jsem svůj údiv nad tím, co se dokáže vlést do trpasličích žaludku Murmea a Tellchara. Moje radost nad příchodem do města je takřka hmatatelná. Jsem ve městě jako ryba ve vodě.Vyrazím společně s našimi dvěma bojovníky. Ve zrojaře si koupím lehkou kuši. Můj prak je skvělá věc, ale tato věcička by se taky někdy mohla hodit. Potom se jdu projít po městě. Zakotvým na náměstí, sednu si na kašnu, houpu nožkama a pozoruji dění okolo. |
| |||
Večer se jako poslední odeberu i já na kutě. Jen co se mé tělo uloží do měkké postele usnu..rános e vzbudím časně a neváhám využít tento volný čas k meditaci. Trvá dlouho, než dobiji veškerou amgickou energii, ale i tka se stane a já pomalu cházím do hsotince, kde ještě skoro nikdo není. Obědnám si něco malého ke snídani a v tu chvíli vejde Himring. Mě si nevšimne a když dosnídá odejde. Zůstanu tedy sedět v lokále vyčkávající na ostatní. brzy i ostatní sejdou dolů a Kristyán přijde s výtečným nápadem, Obejít veškeré záležitosti po dvojcích. Rozhlédnus e a zjišťuji, že na mě nikdo nezbyl. Posmutněle skloním hlavu a s rozloučením odcházím do stájí, kde si vezmu našeho koně. Nasednu do sedla a vydám se do města, kde obejdu obchody a to jak krejčíštví, kde bych chtěla sehnat nový plášť s kápí a popřípadě nové oblečení, také zbrojnice a dokoupím hlavně zásoby jídla, vody, nějaký pergamen a podobně. |
| |||
Vydám se s Tellcharem (pokud tedy jde se mnou do zdejšího zbrojířství) Říká se, že trpaslíci, jsou už od narození i kováři a kameníci. Mohl by jsi mi pomoct s výběrem kvalitních zbraní? a zbroje. Přeci jen bych se neradnechal ošulit a dostat za ty peníze něco podřadného. v okamžik kdy vejdem do zbrojířství, nechám prvně mluvit Tellchara a vyřídit jeho přání. Sleduji co přitom dělá, říká, i co prodavač, přitom si prohlížím zdejší zboží. Bral bych asi kroužkovou košili, s krátkým rukávem a samostatným ichrániči předloktí. Tu košili zase o něco delší aby mi chránila aspoň tak půlku stehen, ale zase s rozparky, aby v ní zůstavala pohyblivost a možnost jezdit na koni. A asi zkusím prodat svůj meč a koupit tu dva nejkvalitnější krátké meče, možná jen jednostraně broušené. |
doba vygenerování stránky: 0.31264400482178 sekund