| |||
Ve svém pokoji zajistím dobře dveře, vysléku si zašpiněné šaty, opláchnu se vrhnu se na postel. Vlastně než si stačím přitáhnout přikrývku k bradě, usnu spánkem spravedlivých. Kouzlení je vyčerpavájící záležitost a navíc potom ta cesta na koni... Ráno se vzbudím a ještě než se obleču si v klidu svého pokoje zamedituju. Cítím, jak mnou prostupuje magická energie. Vnímám večně napětí mezi zakládními pöly světa a nabírám sílu z tohoto střetu. Až svoji meditaci skončím, sejdu do hostince a dám si vydatnou snídani a teplý čaj. Nehodlám se s nikým procházet po městě. Jen si zajdu za krejčím a řeknu mu, že chci nové šaty. Stejné jako jsou tyhle, ale potřebuji nové. zaplatím mu tolik kolik si řekne, aby mi je ušil do zítra, chi je mít expresně vyřízené. zaplatím mu tolik, aby si mohl dovolit nechat běžet ostatní zakázky a plně se věnovat mým šatům. Potom již nasednu na svého koně a vyjedu z města. |
| |||
Ráno se probudím. Můj spánek by se dal spíše přirovnat k bezvědomí. Prohrábl jsem si své rozcuchané již delší světle hnědé vlasy. Pokusím se je učesat a nakonec to vzdám a sáhnu po nůžkách. Nejsem žádný holič ale přeci jen alespoŇ si ty vlasy zkrátím. Můj nový sestřich je zubatý a neforemný, ale už mi alespoŇ vlasy nelezou do očí a tváří. Všechno co dělám dělám aniž bych plně vnímal. Jsem z minulých událostí ještě trochu mimo. Hlavně z toho jak mi Himring řekl že nemůžeme čekat a jak mi Delph řekl abych se na něj nesnažil zapůsobit. Další bezvadnej den... Třeba alespoň seženu nějaký suroviny a tak... Musím si vyrobit alespoň jednu ohnivou hlínu... A taky lakmusové papírky abych zjistil co je v těch lektvarech. Páni, mám já vůbec správný pergamen? zamyslím se. Konečně si začínám připadat jako Alchymista. Přesto že jsem jim vlastně nijak moc nepomohl dali mi podíl z kořisti a za ten si nyní mohu nakoupit suroviny pokud ovšem ve městě najdu alchymistický obchod. Jednou to bude chtít laboratoř. Vzpomenu na tu co měl můj bratr. Na všechyn ty exotické vůně a tekutiny v lahvičkách... Seberu své vybavení a sejdu dolů. Je mi už o hodně lépe než včera. Tím že mám před sebou vidinu možného uplatnění se a po dlouhé době mých prvních pokusů, hodlám to plně zužitkovat. Ostatně mi byl dán i čas, když tu dnes Himring nebude a odjedeme až zítra. Dole už několik z družiny sedí a tak se posadím k nim. Zdám se být trochu nervózní a zamyšlený. Delph promluví a zeptá se co mi na jeho návrh z minuléhop dne. "Chodit všichni spolu nemá cenu. Obcházeli bychom to společně moc dlouho. Po dvojicích stačí. Myslím že já s Murmeem si vystačíme a ty s Tellcharem taky." dokonce se přinutím k úsměvu. Není to úsměv zcela upřímný ale úsměv to je. Věnuji Delphovi vděčný pholed a pak se podívám na Murmeä. |
| |||
Jste pro návrh, jenž jsem tu pronesl včera? Klidně se můžem projít všichni a trochu sep oznat. Zjistil jsem že se tu neznáte mezi sebou tak dlouho jak jsem myslel. Dokonce někteří z vás jen o něco déle než já. Pokud tedy nechcete vyřizovat něco tajného., navrhnu, duchu svého společenského myšlení. Ale pokud se chcete rozprchnout každý na vlastní triko můžem, já bych ale pořád radši s někým byl. |
| |||
Rozdělili jste si tedy peníze a někteří odebrali na pokoje. Hostinský je uslužný , když vidí jakým oplýváte bohatstvím . Nakonec se i poslední z vás sbalí a jde spát . Noc proběhne bez problémů a ráno se setkáte opět v šenku , abyste se domluvili jak dále ... |
| |||
Vyslechl jsem Delphova slova. Byl ke mě hodný a všecho zdá se pochpil až na... Buďto schvalně dělá že neslyšel a nebo... Nebo prostě neví co říct... Je to válečník tohle nemůže hned pochopit. Trochu se mi ulevil když mě kvůli tomu co jsem mu řekl nepřesta nenávidět. JSem mu teď za mnohé vděčný. Tím že mě vyslechl mi pomohl více, než kdyby mi třeba zachránil život. Vlastně to i aková malá záchrana byla. Vyslechnu Himringova slova. No a hlavně se nesnaž zapůsobit na Himringa. Za prvé není to tvůj přítel, alespoň zatím, tak tě nemusí zajímat co si o tobě myslí. Za druhé on je kouzelník a ty alchymista, každý máte jiný obor a oba si mohou pomáhat, ale ne zastupovat. Takže On nikdy nebude lepší, než ty, protože nebude umět to samé co ty a naopak., vzpomenu si na Delphova slova ohledně Himringa. Při nich mi ale zabojí u srdce. Není mým přítelem? To asi ne, ale... Ničemu už nerozumím... Snažil jsi se na něj zaspůsobit. Chtěl jsi aby tě bral jako sobě rovného. ALe to by mohl jen kdybys byl kouzelník, to tím chtěl Delph říci. Jo asi jo... ALe kdybych byl kouzelník ztratil bych naději že se setkám s otcem. Tak to nech být. Každý jste jiný. Jo to asi jo... Přál bych se nebýt. Nikdy jsem se něml narodit... Přemáhá mne zoufalství. Himring říká že bude muset zítra strávit den mimo město a Delph zase že máme chodit po městě po skupinách. Vlastně ej mi to jedno. Kdyby mě někdo zabil tak se vlastně vůbec nic špatného nestalo... "Jo jasně..." řeknu jen. Odpovídám tím na himringovu poznámku i Delphovu, že bychom měli chodit minimálně po dvojicích. Chtěl bych se himringa zeptat kam se chystá odjet, ale nedokážu to. Připadá mi že je unavený a že by beztak nechtěl odpvídat. "V pořádku..." řeknu ještě když se Himring zeptá zda nevadí když odjedeme až pozítří ráno. Chtěl jsem zůstat. Kvůli Hísimë, ale teď je zase o něco těžší přednést takové rozhodnutí. Nakonec vstanu a odcházím nahoru, kde jsme si zaplatili pokoje. "Dobrou noc..." řeknu všem ostatním. Stoupám po schodech a snažím se sám v sobě vyznat. Nevím jestli více cítím hněv, nebo zoufalství, bolest a smutek. Vyjdu nahoru a zavřu se v pokoji. Aniž bych se s něčím extra namáhal hodím svoje věci k posteli a zrpudka udeřím pěstí do zdi. Bolí to a já tou bolestí syknu. Nenávidím tenhle prokletej svět. Nenávidím. Dobře. Takhle to dál nejde ale jaký mám být? Jak se chovat aby to šlo? Co se odemně očekává? Delph je silnější než já himring taky všichni jsou a mě už to štve. Takhle to nejde. Budu lepší. Musím být a to co nejrychleji! Delph má pravdu musím se učit s Murmeem. Určitě bude mít páre dobrých nápadů a hlavně je zkušenější takže mě toho může spoustu naučit. Budu ctít jejich úkol a půjdu s nimi ale přátele? Otevřít se jim? Copak mohu? Ne to ne! To je jen zkáza. Nesmím se vázat a nebudu se vázat. Blázínku už se stalo... Bereš je jako přátele a tím ež se jjich budeš stranit ničeho nedosáhneš. Beztak tě bude bolet se s nimi lučit. Bude tě bolet pokud je ztratíš. Chceš tedy aby tě bolelo i to že s nimi půjdeš? Tak to není... Ale je. Začínám propad v pláč. Lehnu si na psotel a zabořím hlavu do polštáře a poddám se svému smutku. |
| |||
Vyslechnu Kristiána a zamyslím se. Víš, moje síla spočívala v tom, že jsem byl jedináček a máma mi mohla věnovat veškerou podporu. Tebe podporovat mohla, ale měla i další syny, kterým nemohla taky úplně odepřít svou lásku a podporu. A nejhorší pro tebe bylo to, že jsi se snažil vyniknout ve stejném oboru, jako celá tvá rodina. Kdyby jsi chtěl být kouzelník, nejlépe hraničář, co by se celou dobu toulal po lese asi by jsi to měl lepší. Mnohem lepší. Teď bys měl najít v srdci místo pro nové přátele, protože ti tu evidentně přistupují ke každému s čistým štítem. A nejvíce k Murmëovi. Můžete se učit jeden od druhého a pomáhat si. Trpaslíci jsou společenští, hlavně s korbelem piva či vodky v ruce, usměji se vlastnímu polovtípku. No a hlavně se nesnaž zapůsobit na Himringa. Za prvé není to tvůj přítel, alespoň zatím, tak tě nemusí zajímat co si o tobě myslí. Za druhé on je kouzelník a ty alchymista, každý máte jiný obor a oba si mohou pomáhat, ale ne zastupovat. Takže On nikdy nebude lepší, než ty, protože nebude umět to samé co ty a naopak. vezmu Kristiána za ramena a začnu jej vést zpět směrem do hospody. Navíc, když kouzelníkovy dojdou kouzla je nanic, zato ty se svým lukem může stále činit potíže. A můžeš si pořídit i okovanou hůl. Na blízko je to lepší a navíc se do ní při cestě můžeš opírat. Dojdem do lokálu, mrknu ještě na Kristiána a odejdu k baru si obědnat korbel teplého mléka s medem, s tím, že mi ho mají donést ke stolu a přisednu k ostatním. V okamžik kdy budu mít možnost se dostat ke slovu promluvím: Pokud bych mohl doporučit měli by jsme zítra po městě chodit po skupinkách protože spoustal idí tu vidělo, jakou hromadu zlata máme a mohl by někdo chtít svůj podíl z něj taky. A nemuseli bychom přijít přitom jen o peníze. Počítám že já a Tellchar se budeme chtít podívat do zbrojířství, a Kristián s Murmëem zase něco do alchymie, Tass a Lilien se rozhodnou s kým půjdou nebo půjdou spolu. a Himringu ty teda odjíždíš, ale kdyby něco tak se k někomu připoj, když už ne kvuli sobě. |
| |||
Ještě před tím, než Tellchar rozdá naše podíly Kristián vysloví, že bychom měli čekat na Hisimë a ten druhý půlelf se mne ptá jak se dostane k chrámu. "Dojdeš na náměstí, tak ho uvidíš,nemužeš ho přehlédnout, leda by si byl slepý jak krtek." řeknu Delphovi a přimhouřím oči. "Je to snad největší stavba ve městě." pak se otočím na Kristiana a podstatě příjemnějším hlasem, do kterého se vkrádá únava, odpovím: "Nemůžeme čekat, mladý Kristiane. Máme úkol, vzpomínáš? Naše povinnost. Slíbili jsme pomoci mnichům, Kolestínům a myslím, že i když se Hisimë za 40 dní uzdraví, nebude schopná cestování a boje, který nás na konci jistě čeká." dokončím a pak už k tomu nic nedodávám, otočím se na Tellchara: "Najím se a půjdu spát. Musím si odpočinout bych mohl opět načerpat magickou sílu.Zítřek strávím asi mimo město, možná se vrátím na večer. Nebude vadit, když dál vyrazíme až pozítří, hned z rána?" |
doba vygenerování stránky: 0.33263397216797 sekund