když vstoupím, vypadám dost vyčerpaně. Kouzlení a boj jsou vyčerpávající, navíc jsem cestoval v největší možné rychlosti a bez odpočinku. Nejsem tak odolný jako bojovníci, přesto jsem lepší jezdec a rozhodně lehčí, nebyla jiná možnost.
Moje rysy jsou ztrhané, na šatech stále zaschlou krev, smíchanou s prachem z cest. Když vidím Kristiana, jak se chystá opustit hostinec zastavím ho.
"ty nechceš vědět, jak to dopadlo s Hisimë? Přece sis nemyslel, že po takovém zranění ji hned uvidíte tady a bude moci pokračovat dále?"
pokynu mu, aby se posadil opět na své místo. Také si sednu ke stolu a objednám si medovinu. Protřu si znavené oči a pak spánky, jako bych si chtěl ulevit od bolesti.
"Povím Vám všecko co jsem udělal a proč."
začnu potichu.
"Když jsme zabili nekromanta, uvědomil jsem si, jak moc jsem chyboval." řeknu tahle slova z hořkostí v hlase, můj pohled Vás však varuje, že nikdo se nemá ani opovážit tohle nějak komentovat.
"Měl jsem svitek ochrany proti nemrtvým, mohl jsem Hisimë ochránit před tím duchem.Bohužel vzrušení z boje bylo větší a já se nechal ztrhnout. To co se stalo Hisimë se nazývá dotek ducha. Duch prostoupí svojí obětí a ta upadne do bezvědomí. Neumírá hned, může to trvat až 4 dny. Potom, buď zemře a nebo se také stane duchem. Je však možné oběť zachránit , v nějakém chrámu. Proto jsem se s Hisimë okamžitě vydal, s nadějí že můžu svoji chybu napravit. To se podařilo. Hisimë bude žít, ale léčení potrvá 40 dní. Proto s námi nemůže dále pokračovat."
Vysvětlém dění několika posledních hodin.Vyčerpaně si objednám nějaké lehké jídlo a zabalím se do pláště, jako by mi byla zima...

Dšli jsme ke koním a zjistili že je jich málo. Nasedl jsem na koně a všiml si toho teprve pozdě. Delph s tasem zrovna přišli a já Delphovi tedy rovnou podal ruku. Stále se smutným výrazem přesto už s trochou naděje.

Nakonec jsme tedy jeli po dvou až na trpaslíky, kteří jeli každý sám. Nechtělo se mi příliš mluvit. Vlastně vůbec ale už jsem se tomu tak nebránil. Srdce mi divoce bušilo při napětí a očekávání.

Vjeli jsme do města a ubytovali se. Vlastně o všem rozhodovali jiní a já se nevzpíral. Vůbec se mi nechce jít spát. Sedím tu s ostatními a mlčím. Předemnou leží sklenice nějakého čaje, což bylo jediné co jsem dokázal říctr že bych si dal. Snad kvůli vzpomínce na Hísimë, která pila svůj bylinkový čaj. Tenhle zdaleka tak nevoní ale přesto je to alespoň čaj. Přesto jsem ještě ani neupil.

Náhle do Hostince U Kozla vstoupí Himring ale bez Hísimë. Když ho uvidím vcházet s nadějí vzhlédnu, ale když vejde a já spatřím že je sám. Hlava mi klesne v beznadějném gestu. Chtěl bych se rozplakat ale nejsem toho schopen. Chtěl bych to ze sebe vykřičet, ale ani na to se nezmůžu. Najednou mi je přítomnost všech naobtíž. Svět se se mnou točí. Přijde mi že je všechno špatně. Vstanu tedy ze židle aniž bych upil ze svého šálku a a pomalu a mlčky odcházím směrem ke dveřím. Chci se jít projít na čerstvý vzduch...

Dostanete se lesem ke konim .Jsou ctyri , protoze tri si uz vzali Strigg , Fea a Lordenwie a dva pred chvili Himring. Respektive dva kone a dva ponici . Takze Kristian musel vzit Delpha a Lilien Tasse a vyjeli jste k nejblizsimu mestu , kterym je Major .
Kdysi uz tady nekteri byli , kdyz potrebovali rostlinu pro rytire z ostrova na Solnem jezere . Tentokrat se potrebujete zotavit a pripravit na dalsi cestu .
Prijedete tedy se soumrakem a ubytujete se v hostinci u Kozla . Po chvili vas najde i Himring , ale bez Hisime . Kone mate ustajeny a sedite v senku ...

Rychle zamávám ručkama, jako že jsme si špatně porozuměli.
"jsem myslel jako nikam jinam než jdou oni, takže jdu s něma. Jo myslím, že to bude fajn."
Zdá se, že všichni se už vydali zpátky k vesnici.
šťouchnu loktem do Delpha, tam kde myslím, že má žebra.. no vlastně je to spíše jeho stehno nebo bok...
"Kdo tam bude poslední je padavka a platí rundu medoviny."
vykřiknu a začnu utíkat za ostatníma směrem k vesnici.

Heh, takže taky nováček jako já? Myslel jsem, že se znáte dýl. No je pravda, že jsem se tu nenudil a krom Himringa se mi všichni líbili. No I Himringa snesu, ale kdyby nebyl nebolelo by mě to. pohlédnu dolů na Tasse.
Ty s nima nechceš pokračovat dál? Vypadají jako skupinka co se nezastaví jen tak ve městě a bude se flákat za vydělaný peníze. Mohl bys potkat spoustu nových míst, zámků a zapomenutých věcí.
Zářivě se usměji, abych toho malého šotka nalákal, protože on je jediný, kdo tu rozumí pořádné srandě. Možná až moc i na mě, jenže všichni jsou věčně zachmuření.

Delph:

Smutek z toho, že jsme nic nenašlise rychle rozplyne a já na svých krátkých nožkách cupitám za půlelfem. sice se míhají bleskocě, ale já stíhám. přesto jsem rád, když zpomalí:
"No já ti nevím, delphe, znám je do dnešního rána. vyběhl jsem tady z toho lesa někde... a rukou obkrouřím oblouk okolo celého širokého lese v okolí hřbitova a vesnice za ním,
" a narazil jse do toho ubrblanýho a sucharskýho elfa Himringa. Vůbec nerozumí srandě. Ale víš co, ti trpaslíci vypadají že je s nima sranda. Já se teda nikam jinak nechastám."

S Tassem jsme prohledali co se dalo, ale nenašli jsme nic. Škoda, mohli jsme objevit něco zajimavého. Když vycházíme z věže vidíme, že zbytek družiny odcházi pryč. Natáhnu tedy krok, abych je dohnal. Vidím že Tass má problém tohle tempo nasadit, tak zpomalím a jdu s ním.
Tassi, myslíš, že budu s vámi moct zůstat? Připadáte mi jako fajn skupinka. Tedy pokud jste se nesešli jen na to zabití nekrouše. Ale myslím, že se znáte trošku dýl.
Optám se Tasse. Vím, že nás nikdo jiný neslyší, protože jsou notný kus cesty před náma.

Jdu tedy s Lilien k našim koním po povrchu. V mé tváři je znát Sutek, ale i nová naděje. Jdu stejným krokem jako Lilien. Bojím se opětovně promluvit. Čekám že se bude ptát ale ona se neptá. To už jsme u našich koní a já nasedám na toho svého. Ještě ho pohladím po čenichu a pak už jen vyčkávám až totéž provedou ostatní. Znovu se mi již nechce mluvit. Vůbec. Zase by se mi chtělo upadnout do tého stavu jako předtím ale uvědomuji si že už už jse to beztak porušil. Řeknu si tedy že budu mluvit jen v případě nutnosti a budu jen odpovídat na otázky. Nehcci se teď nikomu vnucovat. Raději se budu snažit chovat jako bych tu nebyl než mě bude opětovně zapotřebí.
A bude někdy?
jistě že ano. Už přeci bylo.
Možná...