| |||
Najednou přijde Tellchar a aniž by dbal na to co jsem předtím říkal že by se Hísimë mohlo stát nebo aby se zajímal prostě jen řekne dovol a vezme Hísimë. Nevzpírám se. Nemám na to sílu. Prostě ji odnese a já ho sleduji jak odchází. Tohle se nemělo stát. Všechno je špatně. Já jsem špatný. Musím být když... Když jsem přemýšlel o tom že bych sek němu mohl přidat. Asi jsem strašně zlý, když se takhle chovají. Proč nikdo nevidí že... já vím že bych neměl být slabý ale... To prostě nejde. Uklidni se. Všechno je jen ve tvé hlavě. Oni taky?! Oni jsou snad taky jen v mé hlavě? Proč bych s nimi měl jít dál? Málem jsem je zradil, ne? A oni to nevidí. Nevidí že jsem měl důvod to udělat. Berou mě jako samozřejmost a kdybych umřel ani by si toho nevšimli. Mýlíš se. Možná... ale takhle to snad má být? Moje myšlenky jaou jako trny které mne hrozí roztrhat na kusy. Začnu palkat. Zajíkám se vlastními vzlyky a lehnu si někam ke zdi kde se snažím uklidnit se chladem z kamené podlahy. Chlad však stále nepomáhá a já ještě dlouho vzlykám. Nakonec ale můj pláč skončí a já si připadám prázdný. Tak prázdný jako jsem si ještě nikdy nepřipadal. Vyjdu nahoru. Tvář mám zrudlou a oči uplakané ale slzy už žádné netečou. Když tam vyjdu podívám se otvorem na Tellchara, který právě dělá Hísimë mohylu. Nemám sílu zatím jít k nim. Nechci a chci zároveň. Dokud na mne někdo nezavolá nemám ale ani sebemenší důvod s nimi dál pokračovat. Stejně mě sebou nechtějí. |
| |||
Vezmu všechny váčky s penězi a také všechny šperky na prodej.. Pak sejdu o patro níž.. Kristiáne dovol.. Vezmu Hisime něžně do náruče, vyjdu s ní o patro výš a pak nekromantovou brnakou na schodiště vedoucí ven.. Venku si vyhlédnu jeden krásný buk a položím ji tak, aby se "dívala" do větví koruny stromu a přitom měla hlavu přímo u kmenu.. Tohle mám moc rád, opřít se o kmen a koukat do větví.. Hisime tolik mě mrzí, že jsem tomu nezabránil.. Popojdu dál a začnu sbírat kameny na mohylu.. |
| |||
Ponechám ostatní jejich zkoumání. S novým nápadem scházím o patro níže. Mé uvažování, které je nyní pouze chladné mne dovedlo k závěru, že je třeba něco udělat s Hísimë. Sejdu po schodech do nižšího poschodí a přijdu k mrtvé hraničářce. Z očí mi tečou slzy ale já je nevnímám. Stále nejsem schopen mluvitr. Připadám si sám a obestřen jen smrtí... Jako by slunce na světě již ztratilo zář. Přicházím a poklekám k Hísimë. Jak tam tak leží bezbraná na zemi vypadá jako by spala... Vezmu měch od Delpha. Nepromluvím když začnu její tělo polévat svěcenou vodou. Odpočívej v pokoji, drahá Hísimë. Nidky jsi se mnou mco neluvila, ale byla jsi ta nejhodnější elfka jakou jsem kdy měl tu čest poznat a velice jsem si tě vážil. Odpusť že jsem ti to nikdy nedokázal říct... Odpusť prosím a odpočívej... pomylsím si snad trochu jako motlidbu... |
| |||
Váčků s penězi jste napočítali dvanáct a v každém bylo sto zlatých mincí . Sami jste z toho vyvedení , kde se u mága vzala taková hotovost . K tomu ještě pět zlatých prstenů , dva z nich měli i kamínek , tři náramky , pravděpodobně taky ze zlata a jednu nádherně tepanou brož. Ta je ze stříbra , ale je perfektní rukodělná práce , opravdový skvost . |
| |||
Vezmu si prsten i náramek, taky pár měšců se zlatem se vždycky může hodit. Svitek převzala od Deplhe Lilien a zdá se, že poznala co to je. Když ten svitek uvidím, vjedu si rukama do vlasů a kleknu si a na několik okamžiků se bez hnutí. Tohle není možné, všechno to mohlo být jinak. Hisimë mohla být v pořádku. Teď ji musím zachránit. Už si nikdy nesmím dovolit takovou slabost a neuváženost, nikdy! Chladný rozum, žádné emoce, už nikdy, být připravený a plánovat. proč jsem tak selhal? Měl mám svitek ochrany. Jestli Hisimë nezachráním, bude moje chyba, nikoho jiného. Když vstanu, moje oči se lesknou jako ledové krystalky. Přejdu k místu, kde jsou zdobené hole. Vezmu obě dvě. Dám je Kristianovi, ať je prozkoumá. Pak začnu hledat ještě další věci. Třeba tu bude mít někdy nějakou kouzelnou knihu, třeba tam bude protizaklínadlo, návod jak ji zachránit. Ale určitě to bude vědět nějaký kněz. Musím ji co nejrychleji dostat do chrámu. |
| |||
MH: svitek jsem nenašel já, ale Delph Snaím, se otevřít truhlici, ale nějak moc mi to nejde, potřebpval bych paklíče, ale asi jsem je někde vytroudil. Budu si muset ve městě nějaké sehnat. Možná by nebylo vhodné rozhlédnout se po nějakém klíči. Pokud je ta truhlice zamčená, jistě tu klíče nekromatn někde měl, pokud ho neměl u sebe. Ale ještě před tím, než ho značnu hledat, schovám si do kapes dva až tři váčky s mincemi. |
doba vygenerování stránky: 0.34526705741882 sekund