| |||
Aaaaaaaa, zařvu si a zakleju když minu. To snad není pravda, to není možný. Uvědomuji si, že na další natáhnutí kuše nebude čas. Rychle změním místo a schovám se s ostatními. Kuš si natáhnu a založím šipku. Rychle hledám pohledem vyvýšené a zároveň kryté místo odkud bych mohl střílet na orky. Společně s Delpem tak krýt ostatní. Vyrazím, najdu vybrané místo, zacílím a vystřelím. A jen mě prokmitne hlavou, že tato šipka snad najde svůj cíl lépe než předchozí. 4+1 |
| |||
Takový masakr, to je hrůza, a my s tím nemůžeme skoro nic dělat. Svým šípem sice zastavím jednoho nájezdníka, ale to v takové hordě nic neznamená. S beznadějí ve tváři se rozhlédnu kolem sebe. Tamhle je naše nejslabší místo a lidé tam mají nejvíce problémů, chybí štíty. Hodím luk na záda a rozhlédnu se rychle kolem sebe. Hledám nějaké silnější prkno, větší bednu, odentavatelnou bočnici vozu nebo cokoliv jiného, co by mohlo posloužit jako provizorní obrana proti šípům a vrhacím kopím. Pokud něco takového najdu, vezmu to a vyrazím s tím před muže bojující s dlouhými zbraněmi a pokusím se tam prkno nějak zarazit. Pokud nic takového nenajdu, vyrazím s širokým mečem ke kraji vstupu do vozové hradby a snažím se odrážet útočící orky. |
| |||
Zhodnotím situaci a i když jsem mnohem lepší v boji na blízko, vidím že má kuše bude snad o něco platnější. Okamžitě si vybírám za svůj cíl nějakého orčího střelce, takového co se nedívá na mě a nebude se mi tak bránit a opětuji palbu. 10+2 |
| |||
Všechno se to seběhne hodně rychle.. Zorganizování provizorní obrany sebralo těch několik drahocených okamžiků, které orčí jezdci na vrcích potřebovali, aby se dostali od lesa k cestě. Pak nastala jatka. Jezdců je velké množství. Nemáte čas odhadovat, ale je jasné, že samotná družina v otevřeném poli by neměla nejmenší šanci.. Nejvíce to odnesli ti, kteří se nedokázali nikam schovat a zůstali na cestě kde, se do poslední chvíle snažili dostat do bezpečí svůj majetek. Kdo zůstal osamocen, byl nemilosrdně zmasakrován mečem, kopím nebo prostřílen šípy. Dlouze se táhnoucí chvost lidí směřující k hradbám byl napaden skoro po celé délce. Štěstí měli jen ti co se dostali ke hradbám, kde dobře připravená posádka zahájila palbu. Nepřímo tak ale i odstřihla ty, kteří to zvládli od těch co to nestihli. Lépe si vedou lidé co se pokusili o provizorní kolektivní obranu, ale to nemáte moc čas sledovat, protože se musíte bránit útoku vedenému na vás.. V prvním okamžiku se k vám orci nemohou dostat díky hradbě přímo. Ke slovu tak přijdou především střelné a vrhací zbraně. Delph i Warren trefí. Murmeo chybil. Podobně se vede i ostatním obráncům. Sami se však vystaví palbě. Především ti co střílí z luku, což je naprostá většina. Několik obránců je zasaženo, tři zabiti hned v první vlně. Elen rychle pochopí, že její zrcátková taktika je pěkná blbost. Jednak pro její provedení musí vystrčit ruku a hlavu a za druhé zaměřit tímto způsobem rychle se pohybující cíl je v takto vypjaté chvíli prakticky nemožné. Několik šípů jí prosviští kolem hlavy a donutí se schovat. První sled opadne, ale jen proto aby se v příštím momentu mohli orci zaměřit na lidmi bráněný vstup do vozové hradby, kterou se ani s Tellcharovou pomocí nepodařilo úplně uzavřít. Tam nastane strašný boj. Na vaší straně je několik kopí, cepů a vidlí. Najde se i pár mečů a seker, ale asi jen dva štíty. První nápor se i za cenu ztrát podaří odrazit. Nedostatek štítů se však projevuje v neschopnosti bránit nositele dlouhých zbraní proti šípům a vrhacím kopím. Několik je jich zasaženo. Někdo zůstane stát, ti co to nedokáží jsou rychle nahrazeni. |
| |||
Jsem rád, že se Tellchar rozhodl aktivně pomoci, seskočím z koně, kterého odvedu někam dozadu, přivážu ho a dám povel svému psovi: „Rauko, sedni a čekej.“ Potom už běžím se svým lukem na zádech pomáhat se stavbou vozové hradby. Jakmile je přibližně hotovo nebo se skřeti blíží na dostřel, vyskočím na nejbližší vůz. Založím šíp a vypustím ho proti jednomu z jezdců. |
| |||
Cesta je pomalá, ale já se jí rozhodla zkrátit, tím, že jsem si nacvičovala triky s mincí ano nejednou se mi stalo, že jsem málem slétla z koně, jak jsem se snažila, aby mi neupadla do prachu cesty, kdo ví, jestli bych jí ještě našla, když je tady tolik nenechavých ručiček, proto jsem se rozhodla na ni přílepit pomocí smoly provázek, aby se mi nestalo, že ji ztratím, celkem užitečná pomůcka, kdyby tak ten provázek nešel vidět, s tím by se dalo docela dobře. No, budu muset něco vymyslet. Z přemýšlení mě vytrhne jakýsi řev, který jaksi nezapadá do zdejšího pocestného lomosu. Otočím hlavu tím směrem. Pusu do kořán. "Do psí.." zarazím se, jelikož kousek ode mne jsou děti, tak je přece nebudu, tak záhy kazit. "tlamičky." dodám zubíc se. Rozhlížím se po nějakém pěkném zapadlém místečku, kde bychom se s mým koníkem, tedy kde bysme takticky kryly záda těm udatným bojovníkům a popřípadě stihli vzít nohy(kopyta) na ramena. Ovšem z jisté části to nabízí určité otevřené možnosti. No, když už tady ty vozy nechali, že. Bude dost času, napřed se postarat o to, aby můj pěkný zadek neukousl nějaký vlk nebo hůř. Jak se zdá mé plány částečně asi v jiném pojetí sdílí i Tellchar, jistě on chce v první řadě pomáhat, proč ne, jen ať pomáhá. "Rozkaz šéfe." popojedu s koněm za improvizovanou barikádu, tak abych nezavazela. Sesednu a snažím se pomáhat, teda spíš se příliš neplést pod nohy a rozhlídnout se. Jé, to by se mohlo hodit. Čmajz. Uculení, někdo si všimnul? To, abych skutečně pomáhala. Vyleštím zrcátko, že se leskne jak psovi kulky. Postavím se na jeden z vozů. Správný úhlel. Hledám správný úhel, kterým bych jednu z těch potvor oslnila, ideálně, tak aby narazila do nějaké z nich. Aspoň nějaká pomoc, ať to vypadá, že jsem pouze užitečná. |
| |||
Vidím, že jsme se s Tellcharem nepochopili. Myslel, jsem že střelbou zaútočíme na nájezdníky a odvedem pozornost na sebe s tím, že bychom je zkusili odvést od obchodníků k městu. Neřeším to a přizpůsobím se situaci a s koněm přijedu k jednomu povozu, přímo uprostřed a přeskočím na něj, s tím, že koně si nechám tak, aby když nepřítel objede vozy, jsem mohl okamžitě skočit znova do sedla a rozjet se do boje tváří v tvář. Kuši už mám nabitou a tak si počkám a mířím na vlka vůdčího jezdce. Vlk není zajíc, aby kličkoval a ani moc se bránit nemůže, když nese jezdce. Jak se dostanou na dostřel, tak vystřelím, abych měl šanci minimálně ještě na jedno nabití a výstřel. úč |
| |||
Rychle svým zkušeným okem odhadnu situaci.. Díky našim koním by jsme se do města bez problémů dostali, ale nijak by jsme nepomohli lidem okolo. Navíc podle počtu to vypadá na přepadovou skupinu co má způsobit rychle co největší ztráty a pak zmizet.. Vzpřímím se v sedle a křiknu na Delpha.. Je to jen přepad.. Zůstaneme tady a počkáme až se ta havěť přežene. Alespoň tak pomůžeme těm lidem. Rychle popoženu koně ke skupině kupců s doprovodem, kteří se snaží zorganizovat improvizovanou obranu. Hej hola, my vám s tím pomůžeme. Abych podpořil svá slova a nedal prostor nějakým debatám, rovnou seskočím z koně a dám se do organizace celé akce. Semkněte ty vozy do půlkruhu proti lesu. Kdo nemůže bojovat ať se schová za vozy. Kdo má střelnou nebo delší braň tak na vozy. Zbytek ozbrojenců uzavře půlkruh. Warene, Delphe, Murmeo nechejte zazpívat luk a kuše. Elen ty si najdi nějaké místo kde se ti nic nestane. Koně uvázat k zadním vozům. Sám pomáhám tlačit vozy a uzavírat hradbu.. |
| |||
„Ano, nejdříve se musíme dostat do města, zjistit jaká je vlastně situace, kde sídlí a tak. Věřím, že by se naší menší skupince mohlo podařit k našemu cíli nepozorovaně dostat, i když skřetí hlídky bývají obezřetné,“ přidám k rozhovoru v družině, když se začínáme dozvídat o skřetích útocích z hor. Válka se skřety, to nezní vůbec dobře. Pokračujeme v cestě dál mezi stěhujícími se sedláky a bohužel se znenadání všechny zvěstí potvrzují, když z lesa vyjedou skřeti. Instiktivně vytáhnu svůj luk a založím šíp, podívám se po Tellcharovi a Delphovi, protože oni jsou ti, kteří mají největší zkušenosti s bojem a vědí, jak si v takovýchto situací počínat. Musíme zachránit ty vesničany. Jsem připraven kdykoliv vyrazit pomoci s budováním provizorní hradby. Sami to nezvládnou, potřebují naši pomoc a Tellcharovo a Delphovo velení. |
| |||
Ty bestie vidím současně s Tellcharem a jen periferním pohledem vidím, že Tellchar už je odhaduje zachmuřeným pohledem... Neváhám ani zlomek sekundy a v jednom okamžiku přehazuji jednu nohu ze sedla, beru kuši do jedné ruky a zeptám se Tellchara "Zkus odhadnout, jestli s těma bestiema zvládem honičku k městu. Doufám, že nám vyjedou stráže naproti, ale potřebujem získat čas, pro ty osadníky." To už jsem na zemi a zacvakávám tětivu kuše do ořechu a zase se vyšvihnu na koně a zakládám do kuše jednu šipku. Rozhlédnu se po ostatních a čekám na to co řekne Tellchar. A jen polohlasně dodám: "Teď bych měnil tuhle krasavici za dobré jízdní kopí" |
doba vygenerování stránky: 0.36249399185181 sekund