Cítím, že pokud teďka neuspěji, tak se stane něco nemilého..
Soustředím se i přes popálení od blesků..
Hlasitě zařvu svůj pokřik a v jednom mžiku zaútočím třikrát svoji sekerou..

Pokus jak zneškodnit mága mi nevyšel, ale postupným útočením jej pozraňujeme snad dost natolik, aby umřel. Přeci jen ty rány co mu zasadil Tellchar, pokud nedostanou ošetření tak budou smrtelné. Zaútočím tedy opět kombinace meč na hlavu či krk a dýka žalůdek či slabiny.

Dolní čelist mi spadne úžasem, když vidím, jak kámen z mého praku směřuje přímo na zlého mága a pak najednou změní směr.
"oi, tak to teda ne, počkej, teď to schytáš."
roztočím opět svůj prak s jediným cílem, rozlouzknout mágovu hlavu jako skořápku ořechu.

Jsem rád, že se mi můj skok podaří. po tom co jsem všechny pobavil na mostě by to nyní bylo naprosto nevhodné, kdybych tohle nzvládl. Ani jsem nečekal, že útok po tom skoku bude nějak obzvláště silný, natož pak aby prošel tím magickým štítem, přesto jsem to zkusit musel. nyní když jsem Nekromantovi na u těla, můžu se stále snažit rušit ho při kouzlení. přesto se však ještě jednou pokusím vyrušit jej z rovnováhy nebo podrazit mu nohy.zkusím mu dát hůl mezi nohy, přikrčím se a zatlačím dopředo, tak vytvořím páku. Zadní nohu tlačím dopředu a holí tlačím na koleno druhé nohy opačným směrem.

Vídím že střelba se míjí účinkem. Vidím mága jak se blíží k plátěné stěně. vím že to co chci udělat mi bude trvat o něco déle a rozhodně to nebude z nejbezpečnějších věcí, které lze udělat, ale nic jiného udělat nemohu. jindy bych žasnul nad tím co Himrign dokázal provést.
Páni... tomu tedy říkám kousek... To bych chtěl umět...
ale více už přemýšlet nemohu.Tentokrát nenabíjím luk. Sáhnu po lahvičce s olejem a praku, který nosím za pasem, kde mám mimo jiné i dýky a hvězdici.
Vložím lavičku do praku, odšpuntuju jí, dám do ní kus látky (utrhnu třeba kus rukávu) a zapálím křesadlem. Nakonec se pokouším trefit mága lahvičkou s olejem a pokud ne jeho alespoň plátěnou stěnu za ním.
Doufám že za ní není nic důležitého... je moje poslední myšlenka před výstřelem.

Kristianuv sip narazi na jakousi neviditelnou stenu , stejne tak Tassuv kamen . Himring udela paradni akrobaticke cislo , ale jeho ranu hoki take cosi zastavi .
Pouze Lilien uspeje s bleskem a popali kouzelnika .
Delf se snazi dostat za maga nebo ho obejmout , ale toto se mu nedari . ten couve k platene zastene , ktera je za nim . Stale se snazi byt celem k vam .

Vidím, že tu něco nehraje. Tellchar, by měl toho nekrouše dávnou rozseknout vejpůl. A kdyby ne tak můj sek by mu vyhodil střeva na podlahu. Navíc tu začíná mela A všichni se snaží dostat k němu nebo střílet, snad nedojde nikdo k úhoně. Druhý útok pichází hned v zápětí, protože mojí devzou je spíše rychlost než li síla, i když mě Tellchar stále udivuje.
Druhý útok vedu zespodu. Nevedu jej, ale s účelem zranit, či zabít, ale jakoby přehnat útok a dostat ruce za něj. Současně krokem se přiblížit k němu a obejmout jej. Pokud by vše vyšlo tak zarazit dýku zezadu do hrudi (tím, že ji mám v levé tak bych se mohl trefit i do srdce, jestli ještě nějaké má). Pokud to nevyjde, tak jej alespoň znehybnit, aby nebyl schopen kouzlit a Tellchar dílo dokončí za mě.
//nevím,že Himring se hodlá vrhnout tak bezhlavě do útoku

I když jsem byl připravený, že začne boj Tellcharovo kouzlo teleportace mě překvapilu, ale musím uznat, že to bylo efektní i efektivní. Nekromancer na sebe však zakouzlil stejné kouzlo, jaké jsem použil já, když jsem šel na pomoc rusovlasé dívce z naší družiny, kterou napadl přerostlý brouk, magický štít. Už nemám energii na další kouzlení jediné co mi zbývá je moje hůl, požehnaná od mnichů z chrámu. Nevím, jestli bude mít nějaký velký efekt, ten magický štít je docela silný, ale pokusit se o to musím, i když je to extrémně náročné, snad dopadnu lépe jak na lávce u rozvodněné řeky.

Zkusím se rozběhnou a zkočím dopředu. Doufá, že se mi podaří udělat parakotoul, skončím v pokleku a využiji kyneticvké energie abych švihem zaútočil holí na nekromantovi nohy. Přerušil mu tak kouzlení a zároveň tím dám možnost Válečníkům zaútočit na protivníka vyvedeného z míry.
"A Elbereth Gilthoniel!"
zazní vzduch zvučně. Nikdy se nedovolávám pomoci bohů, ale nyní ji potřebujem. I kdyby to mělo znamenat jen psychickou podporu, se jménem bohyni se vrhnu hlavou do skoku, využívaje svého akrobatického tréninku.

Chtěl jsem se přblížit k mágovi zezadu, pěkně potichu a nenápadně, ale ten něšika Delph mi to překazil, proč se do toho plete, když to neumí a pak už se zašně zmatek nad zmatek. Himring cosi kutí s Tellcharem, ten je najednou z jednoho místa na druhém a utočí jako zběsilí. Delph taky útočí, mečem a dýkou, Kristián střílí a Lilien kouzlí. Nemá cenu pokoušet se o svůj původní plán, kolem mága je příliš noho osob, tak opět nabiju svůj prak na holi, roztočím jej a vrhám kamen. Snad trefím mágovu hlavu.

Uvědomuji si, že mág začíná kouzlit. Neváhám a napodobím ho...
Mám málo many, rána musí být přesná.
Začnu kolems ebe gestikulovat rukama a něco tiše šeptat. (sešlu na něj modrý blesk)