Do vaseho zorneho pole vyjde postava . Je to muz . Ma na sobe dlouhy modry plast , na nohou cerne boty a na prste jedne ruky se mu leskne mohutny prsten. Ma tmave vousy a vyrazne cerne oci a cerne vlasy . V ruce drzi hul , druhou ma prazdnou .
Proc tak prikre , priteli , zacne , ale bedlive vas pozoruje .
Moji sluzebnici nejsou otroci . Jsou znovuzrozeni . Ja jim dal moznost noveho zivota , to se nepostesti vsem a urcite si toho cenili ... Nez jste jim tuto moznost odebrali . To vy jste je zabili . to uz zni jeho hlas mrazive .
Pak vsak zase prejde do libezne toniny :
Myslim , ze bychom se mohli dohodnout . Vy jste predcili me ocekavani . Prosli jste mymi sluzebniky a jste tady to svedci o vasi odvaze a umu . Myslim , ze kdybychom se dali dohromady , mohli bychom vykonat mnoho velkych veci , a z vas by mohli byt velci bohaci ... podiva se na vas ulisne , nebo bojovnici ... nebo proste nekdo , komu stoji za to zit . Meli byste vsechno , na co byste pomysleli .
Predklada vam navrhy a ulisne , ale velice bedlive si vas prohlizi .
Tam , kde stoji je truhlice a za ni jakasi plenta a vedle nejaka mensi skrin.

Vydali jsme se dále po schodem. S každým krokem mi těžkly nohy a cxítil jsem beznaděj z celé této situace. Nenávidím a proklínám sám sebe za to že jsem nedokázal pomoci Hísimë, ani ostatním.
To už se nikdy nesmí opakovat. Už nikdy!
Vyšli jsme do nejvyššího patra, odkud jsme zaslechli z prava nekromantův hlas. Cítím jak se mi prudce bijící srdce rozbušilo ještě rychleji. Vím že si teď nemohu dovolit být slabý a tak jen pevně uchopím svůj luk a vstoupím s ostatními do místnosti. Stoupnu si někam poblíž tellchara. Z druhé strany než Himring.
Himring promluvií a nezdá se že by ho chtěl vyslechnout. Nenávisdím toho muže, ale nyní sám nevím jestli ho dokážu zabít...
Je to nekromant. Může za Hísiminu smrt.
Ale je to pořád člověk.
To na tom faktu nic nemění.
Nemáme právo předčasně ukončit něčí život!
Však uvidíš sám, jak to bude dál a co ten mjuž řekne...
Tedy stojím a čekám na odpověď nekromanta, po tom co vyslovil Himring. Sám nevím co bych měl dodat. Jako bych náhle ztratil dar řeči...

Vím, že bych mohl seslat víc blezků a možná bych tím předešel to co se stalo Hisimë. Ale budeme čelit větší výzvě a i tak jsem už vypotřeboval více energie než jsem měl. Přesto si smrt Hisimë nekladu za vinnu. Viděla dobře ducha blížit se a neudělala nic na svoji obranu. Mohla se pokusit bránit, nebo alespoň ustoupit.Mám tvář je chladnější než kdy jindy. Už jsem viděl tolik smrti a zmařených životů, že jsem k ní netečný.

Nevím, co měl znamenat pohled toho půlelfa. Svraštím obočí a následuji Tellchara. Dojdeme do místnosti a tam se potvrdí vše. To že budeme čelit mnohem větší výzvě i to, že jsem promarnil moc energie.
Přistoupím Tellcharovi k boku, tak abych se ho mohl případně dotknout. Oči mám upřené směrem odkud se ozývá hlas, hlavu však nakloním k Tellovi a šeptám tak aby mě slyšel jen on:
"Magie mi zbývá už jen na tu rychlost, Budeš ji mít na tři. Opět jsi naše poslední šance.Využij ji. Až budeš připraven, odplivni si."
dokončím svůj monolog určen jen pro jedny uši, pak promluvím nahlas:

"Nemužu říct, že by mi bylo potěšením, přesto se nakonec setkáváme. Zdá se, že za to, že mtví z místího hřbitova byly vyrušeni ze svého spánku je tvoje práce. Kdo jsi, že si myslíš, že obelstíš Smrt?Jak zní tvé jméno? Dopřejeme ti to, co ty jsi nedopřál těm co spali na zdejším hřbitově. Na náhrobek vyryjime tvoje jméno a zakopeme tě do posvěcené země.Zemřeš a to nyní, abychom osvodili duše těch které si zotročil.To čeho se nejvíc bojíš, smrt, bude tvojí náručí. Život po smrti není věčný život, jak si mnozi nekromanti myslí, není to útěk a vysvobození před nenávratností osudu. Není proto omluvy."

Držíms e poblíž Himringa a také Tellchara. Je mi jasné, že já nic již nezmůžu, an to nemám energii.
zadíváms e podle hlasu směrem, kde tuším jeho pána.

Kývnu na trpaslíka a vydám se obloukem od něj do prostoru pokud možno na druhou stranu než vychází hlas. Byude lepší když zaútočíme ze dvou stran a né z jedné. Hlídám si však stále i jiné směry než jen směr hlasu. Protočím zbraněmi v zápěstí, abych si jej uvolnil

Pozorně se podívám směrem odkud hlas přichází.. Je mi jasné, kdo jediný tam může být. Nekroman!
Kývnu na Himringa a na ostatní..
Myslím, že vím jak to dopadne, ale přesto si nekromanta hodlám poslechnout..
Sem poměrně zvědav, co nám, v tvřří tvář svému osudu, řekne.
Musí mu být jasná neodvratnost naší konfrontace a jeho poněkud hoší pozice.. Ikdyž, možná nám přichystal ještě nejdeno překvapení.. Čekám, ale s maximální obezřetností a opatrností..

Necháte Hísime ležet na podlaze a vydáte se s těžkým srdce nahoru po schodech. Stopáte asi tři otáčky a pak vidíte světlo . Taky vidíte dřevěné dveře u kterých schody končí .
Dveře jsou otevřené a tak vidíte , že na stěnách visí zapálené louče , které vydávají to světlo . Vejdete pomalu do místnosti , ale zastavíte se hned na prahu .
Místnost je taky kulatá , se dvěmi okny a zabedněnými okenicemi . Napravo máte cloní výhled doprava. Vlevo vidíte masívní stůl a dvě židle . Za nimi je postel se slamníkem a kosek za ní i krb , ze kterého plápolá oheň a skříň a truhlice.
Pak kdesi zprava zaslechnete hlas :Zdravím vás dobrodruzi , ani jsem vás nečekal ...

Povolím své objetí a nechám Kristiána, aby setřel své slzy.
"Bude to dobré, ale vážně yb jsme měli vyrazit dál."
Můj hlas zní tentokráte vyrovnaněji. Snažíms e vyvarova tpohledu na mrtvé tělo Hisime.
Pokud má pravdu, nenít ot u vůbec ebzpečné, měli bychom co nejdříve odejít.

Lilien mě obejme a já se ze všech sil snažím přestat plakat. slyším trpaslíka i delhpa. Když mi Delhp podá vodu v měchu přijmu ji. Chtějí abych tu zůstal ale copak mohu?
Povolím obětí ve kterém jsem sevřel Lilien.
"O-omlouvám se..." řeknu jen a přelétnu je všechny bolestným pohledem, který už zrkátka nedokážu skrýt. Otřu si slzy a snažím se nabýt vyrovnanosit, ale to nejde. Je toho příliš co jsem zažil za těcdh několik chvil zde a vůbec se mi nelíbí že by se měli odebrat někam bezemě. Ne že bych se tu sám bál i když to samozřejmě taky, ale mám teď hlavně strach o ně. Ačkoliv jsem se na každého z nich už minimálně jednou zlobil, tak teď se bojím že je ztratím.
"Nemyslím že je dobrý nápad se rozdělovat... Co když se ale i z ní stane duch?" řeknu nakonec ještě jednou to co mě teď také velmi trápí.

Díky Hero.Díky moc i když mohl jsem přijít dřív.

vezmu vak a poslední kapky svěcen vody o v ní jsou podám Kristiánovi.

Kristiáne zůstaň tu s Hisimé mi půjdem s Tellcharem za nekromantem to dokončit, dřív, nežli pošleněcodalšího. A tu máš vodu, které požehnal samotný Hero i skrze mé ruce, když jsem jej prosil. Zkus s tím něco.

na mé slzi není čas a kývnu na Tellchara, ejsem připraven. Pak ještě kouknu na Himringa s tázavým pohledem, jestli jde s námi.