| |||
Pevně obejmu Kristiána kolem ramen a lehce ho políbím do vlasů. "Uvidíš bude to ještě dobré. Slibuji, že ji vystrojíme pohřeb, jaký se hodí k hraničářce." Zašeptám mu do ucha a pohladím po hlavě. "Neobj..její smrt je rána pro všechny." Můj hlas zní dost tragicky a tak se snažřím alespoň epvným obětím snížit jeho utrpení. |
| |||
Pohlédnu na Hisimë.. Ten elfí kvítek, ta veselá a radostná hraničářka.. Nechals ji uvadnout.. Přistoupím k jejímu bezvládnému tělu, skloním se a zašeptám tichou modlitbu, které rozumím jen já a její duše odproštěná od pozemských strastí.. Přemůžu se a donutím se promluvit.. Musíme jít. Hned. O ni se postaráme později, až to tady konečně doděláme.. Mám pevný a vyrovnaný hlas.. Skoro v něm ani neni poznat bolest, která prýští z mé duše.. Nikdy si na to nezvyknu.. Nikdy..! |
| |||
Lilien mi položí ruku na rameno. Nedokáži ovládat slzy které mi tečou z očí. Byla... Byla to elfka, nmeměla zemřít... nikdo nesmí zemřít... Prosč jenim jsem nebyl dost připravený abych ji zachránil? Proč? Vlasntě se mnou nikdy ani nepromluvila, ale byla... byla členkou téhle družiny a hlavně... Prostě patři k nim, vlastně... vlastně k nám a stála při nás... Třesu se po celém těle. Nahmatám na Rameni ruku Lilien a z úst dostanu jen slova z knihy, kteoru jsem četl: "Pokud někdo zemře rukou ducha tak se po nějaké době stane také duchem. Ta doba nelze přesně určit prokože je to různé ale zpravidla to bývá do jednoho dne od smrti..." Je to to jediné co dokáži říct. nikdy jsem se ještě neocitl tak blízko smrti. nikdy jsem nezabil a nikdy neviděl nikoho zemřít. Nemrtvé nemohu počítat, to nejsou lidé, ne doopravdy... Otočím se k Lilien a obejmu ji. Potřebuji vědět že nejsem sám... |
| |||
Zmateně se ohlédnu..Hisime leží na zermi bez jediné známky života. Ne... Viděšeně sleduji jak Tellchar zničí ducha a Kristiáns e vrhne k mrtvé Hisime..po mé tváři sklouzne slzy..sice jsme ji neznala, ale tohle mě hodně trefilo...vlastěn ej beur jako sovu rodinu, která mi chybí... Opatrněš dojdu ke Kristiánovi a položím mu ruku na rameno... |
| |||
Hísimë leží na zemi a vypadá že je sama bez duše. co se to stalo? Probůh co se to jen stalo? Zabil ji. Třeba... Třeba není mrtvá třeba se jí dá ještzě pomoci... Nemáš jak jí pomoci! Dívám se na bezvládnou hísimë a vzpomínám na vůni jejího bylinkového čaje. Rychle přiběhnu až k ní a kontroluji zda je naživu. Prosím žij, prosím, musíš žít... přesvědčuji ji, ale jenom myšlenkami. Pokud někdo zemře rukou ducha tak se po nějaké době stane také duchem. Ta doba nelze přesně určit prokože je to různé ale zpravidla to bývá do jednoho dne od smrti... vzopomenu si na další terxt z knihy o nemrtvých. Pomalu odstupuji od hísimë celý szinelý v obličeji. |
| |||
Po všech zaútočí Tellchar . Jeho neomylná rána vyřadí ducha a odešle ho na onen svět , odkud byl nekromantem už jednou přivolán. Po Tellově zásahu se nestvůra rozplyne a vy zůstanete v místnosti sami . Hísime leží na podlaze bez známek života ... |
| |||
Kouzelnou zbraň nemám ,ale očaroval ji přerstavený kláštera, možná by mohly mít nějakou aspoň malou moc a duca nebo co to je zasáhnout.. Nezbývá než to alespoň zkusit.. Pokud kouzelníci nemají manu, tak zřejmě zemřeme.. Zaútočím na přízrak, ale snažím se tak, abych se mohl poté ihned zase stáhnout z jeho dosahu.. |
| |||
Delph vymrštil ze svého mechu vodu. Od kdy se svěcená voda nosí v měchu? zamyslím se, ale to je to poslední co zvládnu. Krev mi tuhne vžilách při pohledu na přibližující stvoření... Kruci co mám dělaT? Nemohu dělat vůbec nic, tohle neni normální... Měl bych moci něco dělak, kdybych měl tak stříbrné šípy... Alespoň bych to zkusil, když už nic... Jen nic nemám. Sleduje průzračnou bytost jak se přibližuje a vnímám oddechování sebe i každého združiny. |
| |||
Velice dobrý nápad od Delfa . Voda vyšprýcne z měchu a zasáhne průhlednou postvu . Je slyšet jakési zasyčení , když se vodá setká s průsvitným tělem . Nezasáhne ji celou , ale jistě způsobí úbytek života . Nestvůra zesílí svůj hlasový projev a teď už zřetelně slyšíte její Húúúúú , které se rozléhá os kamenných stěn . |
| |||
Jen zděšeně polknu. Jedná se o cosi magického, protože se o to snaží postarat naši kouzelníci. ale zjevně jim to moc nejde. Obcházím to mírně z boku abych nezavazel. Mé zděšení s vystupňuje když Hísime padne k zemi jako podťatá. Strhnu batoh a začnu v něm přehrabovat.Bohové, ano bohové a jejich síla je přece nejlepší proti nečistým silám., konečně vytáhnu vak s vodou. Hero, vím že nejsem zrovna příkladný věřící a do chrámu jsem moc nechodil, ale víš, že věřím. Možná né tolik jako kněz jehož by bylo zapotřebý, ale i on tebě žádá o požehnání když světí vodu. Prosím požehnej této vodě ať pomůže zahnat, či zničit tohoto ducha. Hned poté přinesu oběť do tvého chrámu jak se dostanu do města, ale teď jsme ve spěchu. Prosím Hero než se mým přátelům něco stane. A nejen jim, ale pokud neuspějem můe se zlo toho nekromanta rozšířit. Zhluboka se nadechnu. Nikdy jsem neviděl, že by se stalo něco extra když kněz světil vodu či cokoliv jiného a to se nestalo ani teď. Pokud požehnal snad to pomůže a když ne, horší už to nebude. Odzátkuji měch s vodou a plnou silou jej stlačím a mířím přitom na ducha.Hero prosím.... |
doba vygenerování stránky: 0.34123301506042 sekund