| |||
Kristián vylezl Delfovi na záda a rukama se zachytil kraje díry . Po stěně to nijak nešlo . Musel se odrazit od Delfových ramen a vyskočit . Pak se zachytit okraje díry , což se mu povedlo , a vyšvihnot se přez okraj díry . Pak se vám ztratil ve tmě ... |
| |||
Kristiána plně podporuji.. Jen to zkus človíčku.. Jinou možnost moc nemáme. Ještě jsem si říkal, že bych popadl Tasse a prostě ho tam nahoru vyhodil. To můžem zkusit kdyžtak potom. Nebo vám s Murmeem uděláme kozy a budete o třičtvrtě sáhu výše.. Na chvilku se odmlčím a zamyslím.. Abych byl upřímný, nemyslím si, že Nekromant chodí tudy. Delphe, co jsi to říkal o té věži?! |
| |||
"Murmëo, pujč mi lucernu. Došáhnu výše a bylo by dobré kdyby, Kristián vyděl na cestu. Nebylo by dobré kdyby spadnul, jen protože neuvidí kam dává ruce a nohy." poté se nakloním ještě k Tellcharovi a pošeptám mu: Stoupnem si pod něj tak aby když by padal, sme jej mohly zachytit. JE tu tvrdá zem a uzků prostor, mohl by si rozbít hlavu. Ale zase to není taková výška, aby jsme jej ve dvou nechytili. ( teď nechci se míchat do Murmëaova konání ) Pak si už s lucernou stoupnu a natáhnu ještě k tomu ruku co nejvýš. Změna výšky světla, by mohla navíc trošku odhalit co se děje za tím otvorem. |
| |||
Kdž se můj návrh setká alespoň s částečnou podporou Delpha tak mám hne o něco větší radost a víc elánu. "Tak, maximálně si namelu." zasměju se. Nějak je mi mnohem lépe. Snad slova trpaslíka v kombinaci že je zde i jiný půlelf a se světlem přicházejícím shora dělají to že pojednou nebojím. Vím že kdyby se mi to nepovedlo nikdy bych si to neodpustil, ale chci to zkusit. Musím to zkusit. Vyndám svůj provaz jako tehdy u mostu a zavážu si ho kolem pasu. Pak se podívám na rozesmátého Delpha a úsměv mu opětuji. "Budu jen rád..." Vylezu Delphovi na ramena s jeho pomocí a zapřu se rukama o zeď abych nespadl jak si bude stoupat on sám. Naní když jsem na jeho ramenou pokouším se zapřít nohama a šplhat se nahoru. |
| |||
"Kristiáne pokud si na to věříš tak to udělej, je to poměrně obtížný úkol. Ale doufám, že se neurazíš, když ti nabídnu pomoc, v tom, že mi stoupneš na ramena a já tě pak vysadím o svých 6 stop výš, který nemusíš lézt." Mrknu na něj a můj obličej je v permanentním úsměvu. Snad si o mě nebudou myslet, že na něčem jedu. Ale když takové dobrodružství mi vhání novou dávku krvedo žil a je najednou pro co žít a čemu se smát. Heh, ani nevím proč najednou jsem dostal chuť na černý čaj s mlékem a medem. |
| |||
Jdu se skupinkou. Himring se k nám jsitě brzy přidá. Však asi bude stejně lépe zkoumat prsten až budeme všichni pryč odsud. Jdeme chodbou až na konec, kde vidíme díru ve stropě. Snažím se odhadnout jak je to vysoko a pak navrhnu. "Možná... Kdybych si ovázl lano kolem pasu a zapřel se nohama o stěny chodby bych dokázal vylézt nahoru a lano tam někde přivázat..." navrhnu. Mormeä mi dodal trochu toho ztraceného elénu. Mám ještě věftší chuť dfokázatm, že mám na to být plnohodný člen této zkupiny než předtím. |
| |||
Než stačí Tass něco prohlédnout , tak už Tellchar vleze do chodby a jde dopředu . Za ním vleze Murmea a tak už neslyší Kristiánovu poznámku . Pak pomalu ostatní . Jdete asi dvacet sáhů a pak se začne chodba stáčet doprava a vede dalších dvacet sáhů .Pak končí a vy nad sebou můžete pouze vidět díru ve stropě . Díra je asi čtyři sáhy vysoko , zde je strop jeskyně vysoký . On se postupně jak jste šli chodbou zvyšoval . Nad sebou vidíte ne úplnou tmu , ale takové tmavé šero . Ale není tady žádný žebřík ani tyč , po které byste vyšplhali nahoru ... |
| |||
Už jsme skoro v chodbě, když Himring řekne že by potřeboval světlo. Jsem rozhozený z toho co mi Murmeä řekl a dokonce i z toho že a jak jsem to vlaastně odpověděl. Jsem rád že Himring si nevšiml mé slabosti. To už bych před ním nikdy neobhájil... Rychle otřu slzy a podívám se na Murmeä. Nechceš mu jít posvítit?, chtěl bych se ptát, ale neudělám to. Usmívám se. Konečně se zase usmívám protože mi přijde že nakonec celý svět není až tak zlý jak se zpočátku zdálo, že přeci jen existují hodní lidé. Tedy Půl lidé(půlelfové - Delph) a trpaslíci (Muermeä). Vlastně jsou hodní všichni, ale jen tihle dva si zatím získali mé sympatie. Tellchara a himringa obdivuji, ale nikdy bych s nimi asi nedokázal normálně mluvit, protože si před nimi připadám velice upjatý. Nakonec aniž bych nad tím více přemýšlel se Murmeä přeci jen zeptám: Nechceš mu jít posvítit?" usmívám se a dokonce se tvářím mírně pobaveně. Velký kouzelník a neumí ani světlo... |
| |||
Ale jistě tassi.5eknu mu s usměvem. Ukročím a poplácám jej lehce po rameni.V tomhle se vyznáš líp než my všichni dohromady. Hlavně prozkoumej jestli tu není past. Nebylo by příjemné aby sedo nás zabořila nějaká šipka či vzplanul oheň. Vím z města že šotky takové věci milují a snaží se je objevit. Pokud Tass žádnou neobjeví bude sklamán možná mi to bude vyčítat,že jsem mu to sliboval, ale mě se náramně uleví. |
| |||
Tellchar mě vyzve abych se tu rozhlédl. Nevím co se to se mnou děje, ale jsem nějakej spomalenej. Dřív než se stačím po místnosti rozběhnou, ostatní už něco najdou ve zdi. "Co to tu máte, ukažte, já to prozkoumám. Telchar mi to řekl, já to udělám..." Vyskakuju nahoru a natahuju krk, ve snaze přehlédnout přes jejich vysoká a široká ramena.. tedy aspoń v porovnání se mnou. |
doba vygenerování stránky: 0.34777092933655 sekund