| |||
Pokračujete v jízdě směrem k městu. Nejde to moc rychle, protože cesta je přecpaná, co chvíli se proud lidí s povozy z nejrůznějších důvodů zadrhne. Jednou upadne vozu kolo, jiný zas sjede v nepřehledném úseku částenčně z cesty a zablokuje ostatní. Do toho se míchají pěší a jezdci na koních. Navíc se provoz čím dál tím víc zvětšuje. Takto uběhne zbytek dne a když se slunce sklání k obzoru, konečně uvidíte město. Radostný pohled vám však dlouho na tvářích nezůstane. Znenadání se ozvou rohy. Uuuuuuaaaaa.. uuuuuaaaaa.. Ozve se ze strany a lidé se zastavují aby se podívali tím směrem.. Tellchar se otočí s koněm aby se rozhlédl a jeho tvář se hodně zachmuří. Ještě než vám stihne říct komu ty rohy patří, přijdete na to sami. Z lesa se vynoří zelení jezdci na obrovských potovorách připomínajících vlky. Z lesa na cestu je to pořádný kus, ale ne dost daleko aby to všichni stihli do města. Prakticky ihned zavládne panika. Lidé se snaží co nejdříve dostat do města, ale cesta je ucpaná a pro vozy to znamená, že to nemůžou stihnout. Kdo jede na koních popožene ihned své oře směrem k městu a sjede z cesty a bere to přes travnatou pláň. Kdo jde pěšky, tak peláší k městu. Některé vozy se začnou shlukovat do obranných pozic. Lidí se chápou zbraní.. |
| |||
V sedle Delph se se mnou dá do řeči za což jsem mu vděčný. Přeci jen my dva jsme tu nejdéle a vždy jsem rád když s ním některá rozhodnutí mohu prodebatovat. Nakonec se přidá i Elen což rovněž oceňuji, protože její schopnosti budou v tomto podniku dříve či později naprosto nezbytné.. Oba máte pravdu. Tak jako tak nám z toho ale vychází jeden výsledek. Prvně budeme muset do města. Tam nejlépe získáme potřebné informace, doplníme zásoby a najdeme nějaký způsob jak situaci využít v náš prospěch nebo alespoň tím proplout tak aby jsme nakonec splnili co jsme si předsevzali. |
| |||
Ráno se probudím celá dolámaná, nutno říct, že se tvářím jako naprosto spokojená a odpočatá. Usmívám se od ucha k uchu jako sluníčko. Jen když se nikdo nedívá, tak si mnu bolavá záda a zadek. Přece nepřiznám, že měli pravdu, ne, ne toho bohdá nebude. Večer se tedy přidám ke skupince u ohně a dělám, že je to tím, že na stromě mi byla zima a že tady to vypadá bezpečně, tak není důvod, abych spala na stromě i když by to problém nebyl. |
| |||
V sedle No nic není horké tak jak se to upeče. Horší by bylo, kdyby náhodou získali to proč tam jedeme my. Já bych zvolil taktiku prvně obhlídnout terén. Přece jen naše zkušenosti nám dají předpoklad se zapojit i do nějaké vojenské hlídkovací akce a já bych tam mohl navštívit mistra, který by mi pomohl osvětlit některé věci které mi moc nejdou. A hned potom bychom mohli vyrazit. Staré vojenské pravidlo říká, že jsou okamžiky a místa kam se dostane malá skupinka snadněji, než celá armáda. |
| |||
V sedle Během cesty se dám na základě informací co jsme zjistili s ostatními do řeči.. Bando tohle pro nás ale vůbec nevypadá dobře. Jestli sou diamantové hory pod skřetí nadvládou a navíc má dojít k otevřené válce s touhle verbeží, tak jsme v rejži.. Ta zřícenina pevnosti kam máme namířeno se nachází vysoko v diamantových horách. Jestli je situace skutečně tak vážná, bude skoro nemožné se tam nahoru nepozorovaně dostat.. |
| |||
Za chvíli se vrátí Waren s Raukem. Tentokrát žádnou zveřinu nedonesli, ale alespoň obhlédli širší okolí a ujistí vás, že by tady mělo být relativně bezpečno. Noc proběhne bez nějakých komplikací a všichni až na Elenu se vyspí docela dobře. Ta během noci přijde na to že pozice na stromě je sice velice strategická, ale krajně nekomfortní a ke spánku nevhodná. Tuhle lekci navíc jen tak nezapomene, neboť následky špatného spaní a otlačení od větve se jí budou jistě připomínat při následujícím dni stráveném v sedle. Ráno zboříte tábořiště a vydáte se opět na cestu, která se na několik příštích dní stane velmi jednotvárnou. Vždy je to víceméně celý den v sedle a pak večer táboření. Potkáte pár vesnic a usedlostí, kde si nakoupíte čerstvé potraviny a máte taky možnost získat nějaké informace. Čím více se blížíte k horám, tím se častěji opakují zprávy o skřetích nájezdech a o možné válce s nimi. Zakrátko se vám i naskytne možnost si následky prohlédnout na vlastní oči, když na cestě narazíte na vypálenou usedlost o které vám také někteří lidé vyprávěli. Sedmý den na cestě začnete potkávat sedláky s povozy a vůbec vetší množství lidí mířící vaším směrem do Fioru na úpatí diamantových hor. Od nich se dozvíte, že válka se skřety je na spadnutí a mnoho lidí se chce uchýlit do bezpečí za hradbami.. |
| |||
Konečně se mi podařilo vhodně uvelebit. Spokojeně si oddechnu. Murmeo se zmíní o těch lapcích, kteří nám tak pěkně pláchli. Hajzlíci. Zakaboním čelo. „Však není všem dnům konec, třeba bude příležitost jim tu laskavost oplatit. Například projímadlem v jídle.“ Zahihňám se.
Trpaslíci a Delph se oddávají obžerství. No, dobrá to je asi trochu silné slovo, prostě si dávají skromnou večeři sestávající ze smradokoleček. Ne, děkuji, nemám zájem. Nic to tak smrdí, nemůže být poživatelné. Mezitím si já okrajuji jablko, potom co ho dojím, hodím ohryzek někam daleko od stromu, bylo by patetické prozradit svou skrýš tím, že pod sebou budu mít bordel, doufejme, že nezasáhnu Warrena. Přece jen kdoví kudy se bude vracet a náhoda je blbec.
„Není přece důvod odsud slízat. Ach a já doufala, že to za mě vezme nějaký švarný jinoch.“ Hraji překvapenou.
„Mám tady pěknou vyhlídku, slezu, jen pokud bude skomírat oheň, což se dá vyřešit dostatečným přiložením předchozího hlídkaře, no ne? Za další tady nejsou hadi ani jiná havěť, která lozí po zemi. Navíc, kdyby vás v noci někdo přepad, tak o mě vědět nebude a já si pak budu moct hrát na vaši zachránkyni. Navíc pokud nás někdo bude chtít okrást nebo zabít, tak se prvně pokusí rozvázat koně, kteří jsou pode mnou, a to by bylo, abych něco takového dopustila. Přece si nenechám ukrást svůj dáreček.“ |
| |||
Jako většina z nás, koukám po Elen, jak si stele v koruně stromu. Jsem z toho tak překvapen, že mě vytrhne až vůně těch koleček. Uvědomím si, že o tom myslím jako o vůni a ne smradu. Je to sice intenzivní, ale ve skutečnosti ne nepříjemné. "Tož díky, braši." převezmu si nabízené syrečky. K tomu si přikrojím chleba, který zůstává ještě poměrně čerství a zakousnu se. "Hmm fakt dobrý. Čekal jsem, jak se mi zkroutí jazyk, ale naopak je to vynikající. Jen si na ten chleba dám máslo, to pak bude bašta." jak jsem řek, tak jsme udělal a vychutnal si skromný zbytek přídělu a dojedl se medovou šunkou. "Příště jich musíme koupit víc!" pak se otočím k Elen, která vypadá ,že se tam jakž tak uvelebila a zavolám na ni: "Elen, a jak se od tam budeš dostávat v půlce noci na hlídku a zpět se zase dospat?" |
| |||
To je pravda, tohoto bychom ho neměli ušetřit. Hluboce se zasměji a plácnu se do stehna. Vděčně přebírám od Tella naši společnou slabost, a to vymazlené speciality ze sedláckých trhů. Znalecky si přičichnu a zakousnu se do syrečků s drakonicky prostupující vůní. No jo, to bych se také přidal, že seznamovat se, to bych ti dnes také neradil. Ono ta vůně z tebe ještě chvilku bude čišet. Ale stojí to za to. Potutelně se usměji. Ale jak tak koukám, otočím hlavou a pokývnu směrem ke stromu kde se Elen utábořila, dnes by jsi stejně neměl moc příležitostí. A pokračuji v našem kulinářském pohoštění a kolečko za kolečkem mizí. Jak to vlastně bude nyní dál? Asi nám naši milí zlodějíčci s neznámým artefaktem už na vždy uniknou. Povzdechnu si. Nebo jste někdo nějakou stopu po nich ve městě našli? Nebo jdeme dále do hor za naším posláním? |
| |||
Delph měl pravdu, Fešák je opravdu klidný kůň, takže se moje obavy nenaplnily. Koupila jsem si jen nejnutnější zásoby, zbytek seženeme jinde, pokud teda nebudeme cestovat v pustině. Kde nic není ani smrt nebere.
Když Delph nabídne koláč kousek si vezmu. Obvykle bych mu ho lapla celý, ale přece jen musím udělat dobrý dojem a to by nenažranost neudělala. "Výborný. Miluju skořici. Věděli jste, že královna si prý nechává dělávat koupel z mléka a skořice. Díky tomu prý vypadá tak mladě. No, ne že bych jí osobně viděla. Protože to bych asi neodolala a půjčila si nějaké její šperky a znáte šlechnu, všichni si svých věcí tolik cení a přitom vlastně ani neví co všechno mají dokud jim to někdo neukradne." rozpovídám se během uždibování koláče.
Pomůžu s rozděláním ohně a pak se odeberu ke stromu, který je hned u začátku tábořiště a ke kterému jsem uvázala svého koně. Vyšplhám si do koruny a načančám větve, tak abych nebyla vidět. Zachumlám se do deky, najdu si pohodlnou polohu a přivážu se opaskem k větší větvi, která mi poslouží jak provizorní lůžko. Člověk se zkušenostma učí, už jsem si vyzkoušela jaký to je žuchnout ze stromu, proto je jistější se přivázat. |
doba vygenerování stránky: 0.33214998245239 sekund