| |||
Potutelně se usměji pod vousisky a šťouchnu loktem vedle mě sedícího Murmea.. Koukej na to brašule, Delph se vyzkoušet naše smradlavá kolečka. Tak to by jsme mu tento zážitek určitě neměli odepřít. Hned svá slova podpořím slovy a začnu kolečka vybalovat z koženého pytlíku kde jsou zabalená do několika vrstev plátna, které po jejich spotřebování již nebude možno na nic použít.. S každou odbalenou vrstvou se jejich odér stává zřetelnější až nakonec dominuje všemu v okolí. Tak tady to máš. Podám mu tři kolečka a rovnou i zašpičatělý klacek, který mám nachystaný i pro sebe samotného a brašuleho jakbysmet. Zároveň dokončím distribuci munice tak že odeberu kolečka pro sebe a dám i Murmeovi.. Tak dem na to. Jen tě předem varuji, že až je ochutnáš, budeš je s námi muset zapít i hodně doušky piva a dnes večer můžeš rovnou zapomenout na nějaké bližší sblížení s naší novou zlodějkou.. Ke konci věty se schválně ztiším aby nás Elena neslyšela a na Delpha se pořádně pod vousy usměju.. S těmi slovy nabodnu opatrně svá kolečka na klacek a začnu je nad žhavými uhlíky pomalu opékat.. |
| |||
Před odjezdem také ještě nakoupím něco trvanlivých potravin, hlavně chleba a sušené maso, pro sebe i pro Rauka a potom už konečně odjíždíme. Jsem opravdu rád, když konečně projedeme branou města a jsme opět na cestě, kde se cítím daleko lépe než ve městě, kord v tomto, kde nás ještě zavřeli. Konečně opět na cestě, co nás tentokrát asi čeká? Mou radost sdílí i Rauko, který pobíhá kolem cesty, ale drží se s námi. Zdvořile odmítnu Delphovu nabídku koláče a pokračuji v cestě. Když se začne stmívat, je na čase najít dobré místo na táboření, což se nám zanedlouho povede a všichni se pustíme již do rutinních prací přípravy tábořiště a obstarání koní. Když je vše hotovo, omluvím se a vydám se s Raukem na kratší procházku okolo našeho ležení, vezmu si s sebou svůj luk pro případ, kdyby se objevilo něco k ulovení. Trochu si vyčistit hlavu sám v přírodě nikdy neuškodí. |
| |||
Ve městě pořídím tvrdé trvanlivé sýry a salámy a šunku, stejně jako tmavý cestovní chléb. Inu nic, co bych musel vařit. K tomu nějaké hrušky, med a velký tvarohový koláč se skořicí, který začnu jíst už cestou. Když už mám ujezeno, ale ještě pořád zbývá asi čtvrtka, začnu nabízet. Tellchar a Murmeo, jak je znám tohle moc nechtějí, ale tak slušnost je slušnost a pak zkusím nabídnout Eleně... a kdyžtak i i Warrenovi a Drengovi. Večer, když se našlo místo k táboření a proběhla běžná příprava, kdy každý zajistil něco a sedíme u ohně, mě do nosu vnikne vůně, která mě šimrala už cestou. Tellchare, Murmeo, co jsou ty smradlavé kolečka? Můžu to zkusit? |
| |||
Konečně jsme se zase vydali na cestu.. pomyslím si když se konečně ocitnu na koňském hřbetě. Cestování a vůbec "vyrážení na cestu" jsou pro mě po všech těch letech naprostou samozřejmostí, ale i tak se vždy dostaví zvláštní pocit očekávání pramenící ze zvědavosti. Kam nás cesta zanese? Co se nám připlete do cesty? Jaké zajímavé věci uvidíme a jaká dobrodružství zažijeme? Zvládneme všichni náš nelehký úkol? Ta směsice pocitů k tomu neodmyslitelně patří a já ji proto mám vlastně velmi rád Cesta ubíhá ve standardním cestovním tempu a my tak pomalu ukrajujeme míli za mílí. To monotóní tempo nakonec ukončí až blížící se soumrak, který nás donutí si vyhledat nějaké vhodné místo na přespání. Něco trochu dál od cesty aby zní nebylo tábořiště vidět, ale ne zas až tak daleko aby to zabralo příliš mnoho času dostat se zpět. Po nepříliš dlouhém sledání se nám takové místo podaří najít a začíná běžná rutina vytvoření tábořiště, zkontrolování okolí s ohledem na všemožná nebezpečí, práce okolo koní, rozdělání ohně a nakonec společné posezení, klábosení, popíjení a příprava pokrmů u ohně. Za chvíli taky nastane čas si rozdělit hlídky.. |
| |||
Všichni si postupně nakoupí co kdo potřebuje. I když jste přišli i tak o dost času, tak vás Tellchar ani nijak nepopohání, protože s ohledem na váš úkol není nutné odjezd z města uspěchat. Spíše naopak má smysl se na nelehkou misi pořádně připravit. Nakonec to zabere celé dopoledne, ale po poledni už pěkně sedíte v sedlech a cesta ubíhá směrem od města pryč. Původně jste asi chtěli zpátky do vesnice na břehu jezera pro odměnu, ale stejně to zase byla dobročiná akce, takže to ani nemá moc cenu. Naberete tedy opačná směr a konečně po všech peripetiích míříte do hor. Přiblížit se k nim na dohled však zabere ještě několik dní jízdy.. Když se den nachýlí ke konci, najdete si bokem od cesty vhodné místo na nocleh a rozbijete tábořiště.. |
| |||
Když Delph zmíní nakupování u hokynáře, tak jen zabručím něco o tom, že Murmea už nakoupil nějakej sejra na trhu, ale nakonec se nechám ukecat a od koní vyjedeme zase zpátky na trh, popřípadě ještě někam jinam kde by se dal sehnat nějaký proviant na cestu.. Jelikož si většinou co se chuti týče dobře notujeme s Murmeou, tak se ještě ujistím jak jsou na tom zásoby našich oblíbených potravin.. Brašule jak jsme na tom? Jakej máš ten sejra? Sehnal jsi modrýho plesniváka a co smradlavý kolečka? Ty měly? A jak jsme na tom s žitným chlebem? Já jsem v hospodě opatřil malý cestovní soudek. Není to sice trpasličí pivo, ale něčím musíme zahnat žízeň, že? Vesele se na něj podívám a v tu chvíli si také uvědomím jak se již těším zpátky "na cestu".. |
| |||
Už už se nadechuji, že alespoň to sedlo vyhandluji, když se do toho znovu vloží Tell. Rezignovaně vzdychnu a nechám to tak. Jsou to jeho peníze. Ale co kdybych si přece jen vzala něco na památku za co jsme. Rozhlédnu se, ale nakonec si to rozmyslím, přece jen není tady nic tak zajímavého až na ten bič,který zjevně nikdo nepoužívá a určitě by jim nechyběl. Nebo ano?
Z nekalých plánů mě vytrhne, když uslyším jméno. Zatvářím se jako neviňátko a sklouznu pohledem k Delphovi. Usmívá se. Samozřejmě mému bystrému okuneunikne jak si prohlíží moje nohy. Že by... a tak.. potřebuje upravit sedlo.
Na Delphovoo vyzvání dojdu ke koni, podrbu ho za uchem (koně). "Tak fešáku, žádný divoký pohyby." Pro jistotu zkontroluji sedlo, přece jen bych se nerada válela na zemi ještě než naskočím do sedla a pak se vyhoupnu na koně, převezmu otěže a znovupohladím koně po šíji. "To bysme měli." s oddechem poznamenám. Ještě se nepřizabít během jízdy a bude to. |
| |||
Když odcházíme, tak prohodím na Tellchara: Ale no tak, mohla být zábava poslouchat, jak se tady Elen snaží dohodnout nižší cenu. prohodím s úsměvem na tváři, který mi tam zůstane i přitom co kontroluji jestli Janek sedlo skutečně pevně upnul sedlo. Pak se podívám na to jak má Elen dlouhé nohy a krom nadobyčejného potěšení z jejich sledování, z toho usoudím jak dlouhé třmeny má mít. Tellchar dal jasně najevo, že chce spěchat a tak tu nebudu dělat žádné žertíky, které by nás v konečném důsledku jen zdrželi. Upravím tak délku třmenů, které Janek nechal takové, jaké byli ještě na zdi. Inu je poznat, že Janek koním, zjevně rozumí odspodu, ale nikdy na nich pořádně nejezdil. "Tak kůň je připraven, Elen. Neměli by být žádné problémy." poplácám valacha po krku a přitom jej podržím za uzdu, dokud se Elen nevyšvihne do sedla. Pak provedu totéž u svého koně a rozhlídnu, se jestli jsme všichni připraveni vyrazit. K hokynáři, doplnit nějaké zásoby... na cestě jsme už zase déle a nějaké čerstvé jídlo by bylo fajn. |
| |||
Sedlo vám rád prodám, ale to v ceně samozřejmě není. Byť tedy pokud vám jde pouze o praktičnost, nemělo by cenu příliš navýšit.. Handlíř se nezapře a hned se dá do nabízení sedel, který jsou v prostoru při vstupu do stáje. V ten okamžik Tellchar opět utne nějaké velké smlouvání tím že jedno z obyčejný ale bytelných sedel vybere a ihned handlíři do ruky připočítá další mince. Ten jen pískne na Janka a mladý pacholek se velmi rychle objeví a koně přistrojí tak aby jste se mohli ihned vydat na cestu. |
doba vygenerování stránky: 0.28772687911987 sekund