když dorazím k Lordenwie a spatřím co se děje, opět vztekle cosi zedrmolím elfsky.
A teď ještě abych zachraňoval tuhle holky... nidky s námi moc nemluvila. Kdyby byla aspoň tak užitečná jako Kristian nebo snaživá jako Lilien
Pak pustím hůl jednou rukou, držím ji jenom v levé. Druhou udělám kolem sebe jakési kruhové gesto a vyslovím zřetelně slovo "Mágomágen!"
v Zápětí uchopím hůl oběma rukama a okovaným koncem přetáhnu brouka někde do míst, kde tuším, že by mohl být přechod mezi hlavohrudí a zadařekem, tedy relativně slabší místo...

Lilien , Hisime, Himring
V seru zadniho voje vasi druziny neni nic moc videt . Az kdyz Lilien prijde rychle blize vidite , ze Lordenwie ma zakousnuteho druheho brouka do leve nohy . Lordenwie vypada vsak jinak nez Tellchar . I v tom svitu lucerny poznavate , ze je jeji tvar skoro bila a ona se trese po celem tele . Presto , ze ma v ruce mec , neutoci na brouka , jen se na nej diva . Brouk ji drzi za nohu a klepety s ni pohybuje , jako by ji chtel ukroutit nebo urvat .

Sehnu se a vyprostím nohu z broukových kusadel..
Pak pomůžu Murmeovi na nohy a podám mu lucernu..

Ještě, že jsem koupil bitevní lucernu.. Normální by už byla nasračku..

Pojď Murmeo.. Myslím, že nás potřebují..Ignoruji bolest v noze a snažím se dostat ke druhému konci družiny abych zjistil, co se děje..

Z tohoto místa mi běhá mráz po zádech. Snažím se být nějak užitečná, ale sama se přistihnu jak se mnou lehce cloumá panika, takže skoprním a absolutně nejsem ničeho schopna!


Kruci, Hísimë seber se! Seber se! okřiknu vduchu sama sebe. Zmatek, křik a tma mému klidu moc nepřidává, naopak jen přiživuje obavy.
Koncetrace je to, co potřebuji. Začnu zhluboka dýchat a zkouším nevnímat podivný puch staroby a smrti.
Vcelku mi to pomůže sebrat síly. přehodím luk přes rameno a tasím meč. V tomto prostoru si netroufám střílet.
Rozumné uvažování mi pomůže zbavit se strachu.
Jsou všichni vpořádku? zeptám se a doufám, že prozatím ano.

Tell citi , jak mu prokousnutym masem na noze cosi proudi do tela . Chvilku je mu zle , ale opravdu jen malou chvilicku , pak se rozmachne a nadvakrat brouka posle mezi jeho predky . Sevreni klepet povoli a z trpaslikovi nohy zacne kapat krev . Kristian nestacil vystrelit , stejne by to bylo dosti nebezpecne a mohl by trefit I Tella . Murmea se snazil pomoci mecem rozevrit klepeta a pacil tak silne , ze po smrti brouka , kdy se rozevreli samy , ztratil rovnovahu a prepadl Tellcharovi pres nohu a lucerna mu spadla na zem .

Vezmu váček s penězi a kývnu na trpaslíka. Poté se pomalu vydám za ostatními.
Připadám si zvláštně opuštěná a znovu mě začínají ovládat depresivní myšlenky.
V tom zaslechnu výkřik.
Zamrazí mne v zádech a já přidám do kroku. během cesty si připravuji kouzlo, kdyby ho bylo potřeba.

Na zlomek vteřiny zaváhám, kde pomoc dřív...Tell s Murmeou to zvládnou, ještě je tu s nima Kristián, musím dozadu... Otočím se a snažím se ve světli lucerny kterou by měla mít Lilien rozeznat co se vzadu, kde by měli být Strygg a Lordenwie děje. Za mnou stojí Hisime.
"Pojď se mnou, zjistíme o co tam jde." trochu vyšrěknu. Neváhám ani na okamžik, že mne bude následovat. Před sebou držím hůl v obrané pozici. Jsem však řipraven ji okamžitě odhodit a použít některé z kouzel, které mám nyní na mysli...

Na Tellchara vyskočí brouk z temnoty v odbočce a zakousne se mu do nohy. Nemám ani čas se zhnusit zelené rosolovité krvi toho stvoření a už se odkudsi zezadu ozve výkřik. Nevím čí byl. V mém srdci se cosi pohne bolestí a strachem. Vím že tady v předu nemohu být nyní k užitku a dozadu je to daleko. Kdybych střílel na brouka, spíš bych ublížil Tellcharovi a do zadu? Přes kolik členů družiny by ta rána musela jít?
Co teď?, mihne se mi hlavou jediná otázka.
Přece jen se pokusím na brouka vystřelit. Mám dobrou mušku, měl bych to zvládnout, musím... Pokusím se trafit jeho oči, pokud nějaké viditelné, má...