Křik. Prudce se otočím, ale lucernu jen co možná nejvíce pozvednu, abych Tellovi neuškodil.
Kurňa to není dobrý, měl jsem tomu mrtvolnému sekeru přeci jen sebrat, jestli se nam probral a jestli tou sekerečkou někomu jen škrábanec provedl, tak mu ju teda příště seberu.
Jakkoliv mé myšlenky plynou s náladou mě vlasní, nic to neubírá na vážnosti a tísnivosti situace.
Tella svírá v klepetech nějaké krovkáč a ze zadu nedokáži rozeznat čí to byl křik. Kurňa. Rozhodnu se pomoci blíže, a zasunu meč mezi klepeta, která obepínají Tellovu nohu, a zároveň se snažím nezavazet mu v jeho utocích. Zaberu se nejvíce mohu a doufám, že klepeta povolí.

Nestačil jsem uhnout a cítím jak se mi brouk zakousl do nohy..
Pláty drží dobře, ale na nohách je mám pouze zepředu..
Fuj potvoro.. To neni dobrý.. Trpasličí maso je na tebe moc tuhé.. šak ty pustíš..

..Křik.. Ale já nekřičím! Já jen nadávám.. Fafra to ne! Lorenwie, Fea..

Začnu do brouka bušit s novým ohodláním. Rychle mu zasadím dvě silné rány.

Musím cérkám pomoct..

Brouk se zahryzl Tellcharovi do kotniku klepety a chce mu nohu procvaknout . Tellchar citi tlak na noze a sekne brouka do zad pres krovky .Je to silna rana , ale brouk stale drzi a okolo rany sekerou vyrazila zelena rosolovita krev . Zaroven slysite zezadu vykrik , nevite vsak ci byl . Urcite vsak jednoho clena druziny . Zadni voj se vsak trochu ztraci ve tme .

Fuj ty potvoro.. Hmyzáku přerostlej..
Brouk mě překvapí, musel o nás vědět a číhat na vhodný okamžik..

Bohužel je boj nevyhnutelný.. Inteligence určitě moc nepobral, takže přesila nepřesila bude útočit..

Pokusím se jeho útoku uhnout a pak sám zaútočím horním sekem do místa, kde se skládají krovky na hřbetě..

Popojdete tedy par kroku dale a natrefite na odbocku doprava . Murmea tam trochu nasviti , aby bylo videt jeli to mistnost ci jenom chodba .
Nez se vsak stacite podivat , vyrazi ze tmy jakysi prerostly brouk s klepety sah dlouhymi a zautoci na nejblizsiho clena druziny tedy Tella . Stacite jeste postrehnout jak se ve svetle lucerny strasidlne lesknou jeho krovky ....

Hezká, normální, trošku narezlá. Snažím se prohlédnout pořádně sekeru. Nic zvláštního na ní však nezhledávám, ani stopa po magenergii a tak ji pokládám zpět tam kde jsem ji vzal.

"Ať nalezneš klid a mír alespoň po smrti." Promluvím neslyšně k mrtvole. Zvedám lucernu a chystám se pokračovat dále.

Tak jo Tellchare, promiň mi zdržení, jdeme dál. Otočím se ještě k Lilien a čekám zda se také zvedá. Pokračujem dále, pomalým krokem, v cestě.

Chtěl bych jít dál, protože nekromant už o nás jistě ví, takže každá vteřina může být drahá..
Ale když už se Lilien a Murmeo dají do té mrtvoly, čekám..
Nedívám se ani tak na výsledek její činnosti, spíše ostražitě sleduji prostor předemnou..

Je to zvláštní.. Kdyby ten člověk žil, řeknu si, že šacují týpka, člověka.. Ale když je mrtvý, ztrácí svou identitu člověka. Je to jen věc. Mrtvola.

Další chudák, co hledal štěstí kde neměl. Nebo někdo, komu zde zmizel dobrý přítel. Myšlenky se přou, ale jedno je jisté. Nikdo jim zpět k životu nepomůže. Přes zatuchlý vzduch a všudy přítomné teskno, mi není nějak zvláště zle. Držím se vedle Tellchara, na jeho rozkaz, a snažím se, abychom veškeré nebezpečí viděli co možná nejdříve.

Když procházíme kolem mrtvoly, tak se Lilien sehne a já také o chvíli později také. Položím lucernu na zem a huknu na Tella. "Počki chvilku, třeba to za něco bude stát. Netuším v jakém stavu ta sekerečka je, ale zrovínka by se mi jedna šikla." Pokračuji v obhledávání velké sekery a když z ní nevycítím žadné nebezpečí uchopím ji a snažím se přijít na to co je zač. Nachvíli se pokusím zbystřit mysl a vnímám, zda se v sekeře neskrývá i nějaká magenergie. Jsem pln očekávání.