Když dojdete blíže k podezřelému předmětu , který leží na zemi , zjistíte , že je to mrtvola muže . Je přikrytá z vaší strany tmavým pláštěm , proto tělo vypadalo jakoby kámen. Tělo se nachází v pokročilém stádiu rozkladu , takže pohled to není nijak pěkný . Zdá se , že ji okousané dolní končetiny úplně chybí . U levé ruky leží rozbitá lucerna a druhá ruka svírá krátký meč pokrytý slabou vrstvou rzi.
Za mrtvolou je vidět pokračování chodby , která ale pak končí a rozdvojuje se .

Tellchar předal svou lucernu a vydal se na průzkum. Teď je vedle mne Murmeo, kterého sotva vnímám a někde mezi námi je ještě Tasslehof a Himring. Snažím se vše obezřetně pozorovat a nemyslet na to kdo je poblíž. Příliš by mě to znervózňovalo.
Luk mám připravený, kdyby se něco dělo. Pomalu se blížíme přes místnost k otvoru a velkému asi balvanu u něj.
To nebude balvan..., říkám si. Druhý vnitřní hlas zřejmě souhlasí, protože nic neříká. Najednou si uvědomím že v boji, když mám strach a jsem napjatý k prasknutí jsem vlastně ucelený. Mám teď čistou hlavu. Vím že předtím v tom boji jsem zaváhal, ale teď už to znovu nedopustím.
Jdu a mířmím na balvan. Kdyby se hnul jsem připraven střílet...

Rozběhnu se na svých krátkých nožkách, rozčiluje mě, že jsem vzadu a někdo zažije tu srandu a dobrodružství dřív než já. Když už jsem skoro U Tellchara, znenadání zastaví a já do něj ve skoro absolutní tmě narazím jako prve do Himringa. Tentokrát to však ustojím a stačím zabrzdit. Pak dá Tell druhou lucernu Murmeovi.
"Já bych si tu lucernu vzal. Pudu v předu třeba tady mužou být nějaký pasti nebo tak něco...a vy trpaslíci našlapujete hrozně ztěžka." vmísím se do hovoru a když dokončím větu, dám si ruku před obličej, abych skryl uchychtnutí, když vidím trpaslíky ve zbroji, jednoho se sekerou, druhého s mečem a štítem.
Cheheche, ti by mohli sloužit jako beranidlo

Měl bych se držet při Lilien, asi ještě nikdy v takové situaci nebyla a kouzlení v boji není jedoduché, ale musím být připraven, kdyby Tellchar potřeboval pomoc. Musí to zvládnout, pak si s ní promluvím, stejně jako jsem už mluvil s Kristianem. Ohlédnu se na Lilien, která jde slucernou poslední.
Když sestoupíme do podzemí, rozhlížím se a mžourám, moc toho není vidět, dokud se nerozsvítí druhá lucerna. Zrychlím krok a držím se těsně za Tellcharem dost daleko, však na to, abych stačil uskočit kdyby se znenadání rozmáchl.

Pomalu sejdu ze schodů až dolů, kde zjišťuji, že ostatní se již vydali dál.
Ani počkat na mě nemůžou..možná jsem se nikam neměla vydávat a zůstat doma.
Posmutním a pomalu se rozejdu za ostatními. Nijak nespěchám a vůbec mě neděsí to, co by tam mohlo čekat.
Přemýšlím...
Proč jsem vlastně odešla?....vzpomeň si na svého otce, jsitě by nebyl rád...musím něco nejdříve dokázat.
Mé myšlenky mne nepřekvapí ani mě nepotěší. Sama vím co chci a také že cesta k mému snu nebude zrovna lehká.

S mírným světlem, které padá na schody zpoza nás, jdu poschodech stále níž a níž. Občas mám menší problém, abych nepadl Tellcharovi na záda.

Po dojití na rovnou plochu dalšího patra zašmátrám pookolí svým pohledem. To, že nic nevidím neznamená, že tu nikdo není. "Alespoň nikdo "živý" tu není." Oddechnu si mírně.

"He, he. No jasně. Budu naší druhou světluškou." Odpovím s pozasmáním a převezmu bitevní lucernu od Tellchara.

Jsem hned za Tellcharem a snažím se, abychom všichni viděli na cetu. Pro jistotu v druhé ruce pevně svírám svůj krátký meč.

Po rozsviceni druhe lucerny precejen vice vidite . Jste v nejake podzemni mistnosti , odhadem patnacna patnact sahu velke . Tato mistnost byla zotovena lidskou rukou , je videt ze steny jsou zahlazeny a podlaha uslapana . Naproti schodisti , ze ktereho jste sem slezli , je asi nejaky vychod , protoze je tam videt cerna dira , asi dva sahy siroka a stejne tak vysoka . Stejne tak muzete zahlednout jakysi vetsi premet ,lezici na zemi , snad balvan . Z vaseho mista to nejde rozlisit , je treba prijit blize k usti chodby , kde toto lezi ...

ikon7523.jpg
Stojím jako první pod schody a shledávám, že osvětlení je nepostačující..
Sundám si tornu a vytáhnu svoji bitevní lucernu a olej..
Naplním ji, křesadlem zapálím a pak podám Murmeovi..

Na, tu máš. Je tu tma jak v trolí zadnici.. Tak ať nemrtví nemaj výhodu. Nerad bojuji poslepu..

S těmi slovy se vydám na průzkum..

Schody vedoucí dolů mě tísní a pocit strachu se jen zvětšuje. Uklidňuje mne jen to že jdu hned za Tellcharem. Vím že bych se neměl spoléhat na jeho ochranu a naopak bych měl být já ten kdo je ochrání, ale rozum mi správně říká že jsem ještě příliš slabý na to abych mohl. Konečně stojíme dole. Jdenže nic nevidíme. Musíme tedy počkat až dorazí Lilien.
Proč nemám ještě jednu lucernu? zakleju v myšlenkách. Napadne mě že bych mohl udělat nějakou zápalnou láhev z nádoby s olejem, ale nepřijde mi to teď jako ten nejlepší nápad. Přesto si ale lahev s olejem připravím na opasek, tak abych ji mohl v případě mít po ruce. Jinak držím stále připravený luk. Bojím se každého stínu a všeho co by mohlo čekat ve tmě a že je má představivost dost veliká.

Schazite dolu po schodech , ktere se prudce svazuji . Lilien zustala az vzadu , takze ti z vas , kteri jsou vepredu , toho moc nevidi . Schody jsou asi dvacet sahu dlouhe a kdyz po nich sejdete opatrne dolu musite pockat na kouzelnici s lucernou . Mate stisneny pocit ze tmy a neznameho ...