Zorničky se rozšíří a já vyděšeně sleduji ghula, jak znenadání útočí na Tellchara. Trpaslík mu chce útok oplatit a tak se rozmáchne sovu zbraní proti němu. Nevydržím to napětí a tak rychle raději zavřu oči a otočím hlavu stranou.
Nezaslechnu nic a tak oči znovu otevřu. To co spatřím mě dost překvapí. Ghul leží na zemi téměř rozpůlen.
Pro příště ho nebudu raději podceňovat.
Usměji se, když vidím, jak se přímo hrne k díře v zemi. Počkám až se k ní všichni netrpělivě nahrnou a začnou slézat dolů. Převezmu lucernu a až dojdu až k díře.
Schody, to bude problém
Uchopím hůl do pravé ruky a lucernu do levé. Vydám se pomalu za ostatními.

Nekromanata uvidím ten bude živý, ale nemrtvé v takové tmě nevidím a ani ostattní na tom nebudou lépe.. Ale tam kde bude nekromant, bude pravděpodobně i světlo.. Chtělo by to přesto lucernu, už jsme stejně prozrazeni..
..Kristán vytahuje lucernu z torny..
Skvěle Kristiáne. Zrovna jsem na to myslel..
Rozhlédnu se po ostatních...
Takže deme..?!
Otočím se na obrtlíku a obezřetně, ale svižně sestoupím do podzemí..
Přestože je toto podzemí plné zla, mám příjemný pocit.. Je to prostředí, ve kterém se cítím jako ryba ve vodě..

Tallchar si s ghůlem poradil sám. V místnosti je klid. Zůstali jsme jen u schodů a i když vím že se nyní trpaslík rozeběhne dál padne na mne další zlý pocit osamění a bezmoci. Chci jej potlačit, ale nevím jak.
Rozhlédnu se a pohledem přejedu tváře všech. Jsem už trochu unavený a také stále vystrašený. Pohledem zůstanu o trochu déle vězet na Murmeovi, Tellcharovi a Himringovi.
Vzpomenu si že Murmeo mi něco za běhu povídal a pokusím se vzpomenout co to bylo.
Tma... Je tam tma..., uvědomím si a na vzpomínání úplně zappomenu. Rychle sundám ze zad batoh a začnu se v něm přehrabovat. Netrvá to dlouho. Lucernu mám navrchu a nádoby s olejem také. Rychle naliji olej do lucerny. Ruce se mi mírně třesou když nebojuji. Je to tím že si začínám uvědomovat co všechno se stalo za posledních pár chvil, ale i tak oleje moc nerozliju.
Když je má práce hotová lucernu zažehnu. Přemýšlím komu ji dát. Já budu obě ruce potřebovat. Navrhl bych to Himringovi, ale to bych se musel propadnout hanbou a tak mi utkví pohled na dalším kouzelníkovi v družině.
Trochu v rozpacích zrudnu a přejdu k ní.
"M-mohla bys t-to v-vzít? J-já budu obě ruce potřebovat...", vysvětlím trochu koktavě a podám jí mírně třesoucí rukou lucernu.
Doufám že si ji vezme.
Pak se prudce otočím a zhluboka se nadechnu.Připadám si hloupě.
Vezmu batoh na záda a znovu připravím luk. Je mi jasné že nás nyní čeká cesta do podzemí. Kouknu na Murmea a náhle si ucědomím co mi to za běhu povídal.
"Promiň... Pospíchal jsem za...", zarazím se. Je mi naobtíž vyslovit trpaslíkovo jméno. Je mi naobtíž s Murmeem mluvit, protože k němu stále cítím trochu zášť že mi o svém povolání neřekl, ale to nyní musí stranou.
"Za Tellcharem... Ch-chtěl jsem... No prostě jsem pospíchal...", dojde mi že bych to beztak neobhájil. Ne tak abych v jeho očích neklel a tak bude lepší mlčet, řekl jsem si a nyní čekám až se vydáme dolů.

Tellchar byl opravdu prekvapen z ghulova utoku , asi ho tam necekal . Ale ani ghul nemiril prilis dobre a jeho rana mecem Tellchara minula . Tell pak zautocil a proti jeho silene rane dvouruckou nemel nemrtvy temer zadnou sanci . Vlozil do ni vsechnu svou silu a rozpulil ghula prakticky napul .
Stojite u vchodu nekam do podzemi . Svazuji se tam schody . Jsou vytesany do kamene a mirne seslapane . Svetlo se s hloubkou ztraci a schody mizi ve tme . Vidite tak deset sahu a pak jen tmu .

Ghůl mě trochu překvapí, ale ihned jsem ve střehu.. vykryju jeho zákeřný útok a sám zaútočím se smrtelnou přesností..

Ohlédnu se po Himringovi a rozeběhnu se stejně jako ostatní kupředu. Ještě stačím zahlédnout Tellchara, jak se žene dopředu, díru v zemi a také ghula, který vyrazil zpoza sochy přímo proti nám.
Hbitě se přiblížím a zastavím. Svou hůl uchopím pevněji do obou rukou a vyčkávám.
Věřím, že Tellchar si s ním poradí i sám,a le přeci jen se může stát v podstatě cokoliv.

Hbitě se postavím tak abych pokud možno nesejmul Tellchara až začnu střílet. Jsem vyděšený ale o to impulzivněji jednám. Poodejdu kus bokem a zamířím na ghůla. Vím že kdybych minul mohl bych tellcharovi ublížit, ale nemohu ho nechat na pospaz tomu ghůlovi.
Vkládm šíp a střílím.

Tellchar se rozbehne kupredu a za nim i ostatni . Tell je nedockavy a proto se dostal mirne pred vas . priblizujete se k zadni casti chramu , kde stoji socha boha Hera a taky vidite , ze za ni po prave strane je jakasi dira do podlahy . Zamirite tedy k ni a kdyz jste od ni tak deset patnact stop daleko najednou zpoza sochy , ktera stoji na stopu vysokem podstavci , vyskoci jeden ghul . vyskoci a rovnou zautoci na nejblizsiho z vas , tedy Tellchara .

"Dobrá tedy." Prohodím k Tellcharovi když se rozbýhá za ghuly. Držím se vedle Kristiána a snažím se mu mým těžkopádným během vyrovnat v rychlosti.
"Nežeň přeci tolik, kdo ti má stačit." Zamumlám k Kristiánovi a pohledem hledám před námi běžícího Tellchara. Místo na mě nepůsobí o nic příznivěji, i když kostlivci a zombie už leží za námi. Cítím, že se blíží něco velkého. Kruciš, začínajů se mi ježit chlupy na zádech.