Boj

PO vstupu do chrámu a potom, co spatřím spoustu terčů pro mé šípy, vůbec neotálím.
Odběhnu trochu stranou,abych měla dobrou palebnou pozici a taky jistotu, že nestrefím nikoho z družiny.

V první chvíli mne zombie, plahočící se vzadu, příliš nezajímají. Snažím se co nejvíce zdržovat kostlivce, aby měli bojovníci s meči a sekerami dostatek prostoru.
Mířím na jediné celé místo těch příšer, tedy na lebku.
Počítám s tím, že síla vložená do letícího šípu, je alespoň odmrští stranou a přátelé, tak získají drahocenný čas.

Nabíjím jeden šíp za druhým a při tom si všímám, zda má mé činění nějaký význam.

Kostlivec zautoci na Murmeu a zasahne ho do leve ruky. ten pres bolest opetuje utok a kostlivce taky zasahne a odrovna mu par kosti ze skeletu ...

Po odražení útoku kostlivcem přecházím do obraného postoje. "Kurňa teda, štít jeden zamaštěnej." myšlenky se mihnou a já se snažím se co nejlépe mohu vykrýt přicházející ránu. Jestliže jsem mi to podaří pokračuji v útoku, přičemž se snažím zasáhnout kostlivce mezi páteř a pravou kost pažní, tedy přibližně na klíční kost. "Dostaneš co proto." Neubývá mi na kuráži.

Tellchar sunda jednih svihem sve serery kostlivce a zaroven se vyhne utoku druheho . Zaroven k nemu pribihaji dalsi tri kostici.
murmea se vrhnul na jednoho pribihajiciho k Tellcharovi ,ale ten jeho utok odvratil stitem a ted se bude muset Trpaslik sam branit jeho utoku .
kristian dost dobre neodhadl vzdalenost zombie od vas , takze jeho sip k nim nedoletel ...

Vejdu dovnitř a postavím se vedle Murmea. Sám nevím proč jsem zvolil tuto pozici. Snad to bylo tím že jsem se mu chtěl omluvit ale na něco takového mi ve výsledku nezbývá čas.
Všimnu si nemrtvích a celým mým tělem rázem projede chlad. Tellchar se vrhá kupředu a Murmeno vlastně taky. Šel jsem s nimi abych je ochránil a pomohl jim. Šel jsem abych jim byl něco platný a dokázal tak jim i sám sobě že za něco stojím, ale nyní jsem téměř ochromen strachem.
Střílej!, ozve se v mé mylsi a vzpomínka na Himringův hlas, když mi říkal že si mám půjčit luk mi rozproudí krev a do mých žil se vlije nový život.
Pozvednu luk a začčnu střílet po zombiích vzadu tak abych nezasáhl Tella ani Murmea. Vím že kostlivci jsou rychlejší, ale zombie sebou nesou jiná rizika o kterých jsem četl a rozhodně nehodlám čekat na to až přijdou blíže.

"Je nanejvýše jasné, že Tellchar pobije celou prostřední řadu." Zamyslím se a vyberu si kostlivce, který je co možná nejvíce na pravé straně od Tella.

"Teď něco uvidíš." promluvím si pro sebe při pohledu na snilé maso, které zbylo kostlivci na lebce.

"Za všechny, kterým jsi vzal život. Seknu velmi hrubě po hrudi kostlivce s myšlenkami, na které již nebude brzy mnoho času.

Držte se vzadu..
Houknu na ostatní ap ak se už jen zajímám o boj..
O zombie se vůbec nezajímám, protože svou pomalou chuzí, těžko v nejbližšších okamžicích přijdou až k nám.. O kostlivce, kteří jsou dál jak padesát sáhů nemusím mít také starost..
Himringu snažte se šetřit magii..

Pak se vrhnu neohrožené vpřed. S bojovým pokřikem na rtech přiskočím k nejbližšímu kostlivci a v širokém oblouku sekám..

Nikdy bych si nepřipustil, že by existovala možnost, abych cítil v úzkých. Avšak mám pocit, že se k tomuto pocitu stále více blížím. Je na mě vidět, že na mě ostatky lidí ani horda nemrtvých nepůsobí prozatím nijak pozitivně.
Avšak mnohokrát jsem měl možnost stáhnout se zpět a neudělal jsem to. A neudělám to ani nyní. Možná zemřu, ale rozhodně nebudu ničeho litovat. Nabývám na rozhodnosti, ve skutečnosti tento vnitřní boj netrvá déle než pár vteřin.

Meč mám stále tasen před sebou. Mám sto chutí, aby jeho chladnou ocel ochutnaly řady nepřátel.

Vešli jste dovnitř a vidíte , jak děláte v prachu na podlaze otisky vašich bot . Vidíte taky množství převržených a rozbitých lavic , okna , jejichž barevná výzdoba je zpoloviny rozbitá a vepředu sochu boha Hera , která je však už z poloviny zničená . Hned u vchodu nalevo jsou schody , které vedou ke zvonu . Ten není vidět , protože je nahoře pod stropem , ale vidíte provaz , kterým je rozezníván . A na provaze mrtvolu muže , která je už zpoloviny ožrána . Stejně tak na podlaze chrámu jsou vidět jakási dvě ležící těla , asi mrtvých mužů .
Po vstupu můžete taky vidět to , čeho jste se někteří obávalí . Uvnitř chrámu je horda nemrtvých . Většinou kostlivců jak jste schopni zaregistrovat , ale vepředu , od podstavce sochy , se zvedli tři zombie a ze stejného místa to pozorují dva ghúlové . Kostlivci se okamžitě vrhnou na vás , stejně tak se začnou přibližovat zombie ...

Všichni začali vcházet dovnitř. Mé nohy ale rázem zkameněly a vypověděly mi službu. Rád bych se pohnul ale něco vě mě váhá. Připadá mi jako bych si podepsal rozsudek smrti pokud vstoupím. Nechci vypadat jako slaboch i když je mi jasné že jsem se tak již několikrát zachoval a že v Himringových očích už se této vizitky nezbavím.
Náhle už jsou uvnitř všichni a já ještě stále stojím venku.
Tak dělej. Přece je nenecháš naholičkách.
To nechci ale...
Žádné ale. Jejich životy jsou teď hlavní!
Jo jasně...
Krev se mi nahrne do tváří a přes divoký tlukot srdce uvedu své nohy do pohybu. Udělám několik kroků a už stojím uvnitř spolu s ostatními. Úzkost která mne obestřela a pohlcuje je nyní ještě silnější a já musím dýchat ústy abych si udržel alespoŇ trochu duchapřítomnosti.